Balada o smutné trumpetě

Šikovné spojenie osobnej drámy s hlbokým psychologickým ponorom so spoločenskými témami a politickým podhubím fašizmu spolu s Francovou diktatúrou. Taký guláš všetkého možného - od čierneho humoru, až po totálny bizár a horor - ktorý ale vo svojom výsledku pôsobil hrozne kompaktne. Snímok si však musí diváka nájsť, určite nie je pre každého a treba mať tú správnu náladu. Ja som to šťastie mal. 80/100 Videné v rámci Horror Challenge Tour. (24.02.2016)

Zběsilost prvního řádu. Režisér má zjevně traumata z cirkusu smíšené s traumaty z novodobé španělské historie. Film je hodně krvavou terapií, ve které si to v čilém grupáči rozdávají slavná filmová monstra, povětrné pulpové děvy, cirkus, pouliční divadlo, kabaret... Výsledek je postavený na tak nepopsatelných základech bez logiky a racionality, že jedinou relevantní kategorií je zábava. A tu mi Balada přinesla, i přesto, že hlavně v závěru (ne)dává smysl způsobem, který přestává být vtipný. Každopádně je to film plný strachu a nenávisti, plný přehnaných šminek, šílených odboček a ještě šílenější karambolů. Je to film o lásce a Španělsku - paradoxně mě oslovil něčím, co neumím popsat jinak než jako alergická reakce na normalizaci. Iglesiasovy vizuální osypky z glajchšaltované společnosti začátku 70. let jsou mi sympatické a i když pro ně nemám hlubší znalost španělské oficiální kultury, něco mi na Baladě přišlo velmi očistného i pro bytosti vzešlé z komunistické šedi. Každopádně zisk Zlatých lvů musel být podmíněn pumpovací brokovnicí v rukách Quentina Tarantina, pro nějž je tenhle film něco pokrevní bratr. (28.03.2011)

Makabrózní cirkus, který se s Frankovým režimem (a ostatně i Frankem samotným) na férovku vyrovnává skrze sebevražedného jelena, aportujícího otylého naháče v lesích, hryzance, roztočenou žehličku, láskou zhrzené klaunské duo s kulomety, nějakým tím ukáplým hektolitrem krve, narativní hrátky, odkazy na horrorové klasiky a... a to jsou ještě ty z (nej)příčetnějších aspektů. Před závěrem tato stylizovaná pošahanost pravda poněkud stagnuje, ale "king kongovské" finále samotné opět exceluje. (28.03.2011)

Tak tohle je prosím pořádně zběsilá jízdá, která pozvedá dekadentní image klaunů ještě o několik levelů výše. Za obrátky které klauni v druhé půlce naberou by se nemusel stydět ani Joker. Přesto právě druhá polovina je v ale porovnánim s prvními desítkami minut výrazně slabší. Rozbíhající se milostný trojůhelník klaunů v prostředí cirkusu v době devastovaného Španělska to, je prostě síla. No a když je ústřední trojice ještě taková a režisér nepochybně správný úchyl, zážitek je na světě. Děkuji, Španělsko, pobavilo jsi mě. Jediná šance na spokojenost je pomsta. (02.09.2012)

Variace na klasické téma Macura vs. Rychtář & Bartošová. Zlý klaun bije svou ženu, která ho přesto miluje a smutný klaun se tomu snaží poměrně iracionálním způsobem stát v cestě. Samozřejmě to není tak jednoduché, protože v tom jsou prvky historického filmu, magického realismu, slasheru a bohužel i komedie. Podle mě námět i pojetí stály jen kousek od virtuózně zkomponovaného filmu, ale myslím, že se to nepodařilo vybalancovat. Některé postavy se chovají tak moc nelogicky, až to vypadá, že někdo vystříhal čtvrtinu scén, ve kterých to bylo více rozpracováno. Věřím, že kdyby Iglesia předal scénář Jodorowskému ke zfilmování, mohlo to dopadnout mnohem lépe. Vizuálně to působí celkem pěkně, ale obsahově a významově to dost kulhá. (16.05.2015)