Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko

Rádoby dramatická slátanina na pozadí událostí 11. září 2001. Pokud chcete drama z podobného soudku, u něhož byste se nenudili a neusínali, tohle neuvěřitelně potichu a z nesmírné dálky obejděte a zastavte se až u Reign Over Me. ~ 1,5* ~ Zajímavé komentáře: verbal (18.08.2012)

Musím přiznat, že se rád u filmů dojímám a působení na emoce se výrazně promítá do mého hodnocení ... Shodou okolností jsem si teto týden vybral dva filmy s tématy přímo vybízejícími k rozplakání citlivých diváků. Těmy tématy je vyhlazení Lidic a 11.září v NY. ... Obě témata (aniž bych je jakkoli srovnával) jsou natolik známá a "propraná", že představují pro filmaře výzvu - vzít je z jiného úhlu pohledu a vlastně je nějak zahrnout do jiného příběhu. Nic proti tomu. Příběh postavený na pozadí velké tragédie nabízí velké možnosti. Oba filmy ale u mě dopadly bohužel v podstatě stejně. Řemeslně kvalitní, herecky bezchybné, hlavní téma netlačilo přehnaně na pilu, ale to proč jsem se na oba snímky chtěl podívat nepřišlo. Emoce se nedostavily (skoro se to stydím přiznat - zvlášť u Lidic). Obě události by si zasloužily lepší filmové zpracování. V Česku se toho už asi nedočkáme, ale 11.září ... na to se určitě ještě nějaký ten dolar najde. Tak se těším .... snad příště. (19.09.2012)

Neuvěřitelná ztráta času. Nesmyslná zápletka, hlavní hrdina (mimochodem fyzicky podobný Billymu Elliotovi) je nesnesitelný sociopat, postava Maxe von Sydowa absolutně zbytečná a do toho hraje Desplatův klavír, abych byl dojatý. Ne, tahle ubulená limonáda o ničem nemá na Oscarech co dělat. Od Daldryho jednoznačné zklamání. Málokdy dávám odpadové hodnocení, ale tenhle film si ho beze vší úcty zaslouží. (20.02.2012)

Nový epochální výlet pana Daldryho, který zastínil lehce prchavé intermezzo v podobě Předčítače. Byť i Extremely Loud and Incredibly Close je jedno z těch eskapistických cvičení - emocionálně unikavých a lehce sentimentálních (avšak tentokrát se nedrnká, nýbrž hraje na ukulele). Leitmotiv snímku je podobný jako v případě Huga a jeho velkého objevu - malý kluk se vydává po stopách, které měl zanechat jeho otec, v domnění, že najde kýžené odpovědi na své otázky, případně útěchu a nový smysl života. Zatímco se Hugo nakonec noří do kolorované historie kinematografie a vzdává jí poctu, Daldry přichází s poctou dětským hrám, na které jsme už coby dospěláci pomalu, ale jistě pozapomněli, a vydává se cestou mezilidských vztahů. Ano je to kýčovité až na půdu, místy i otravné, ale pocit milého a hravého dramatu po skončení stále přetrvává. (12.02.2012)

Nějak moc nechápu nízká hodnocení. Daldryho film mě zřejmě zastihl v ideální náladě, protože jsem se i přes jistou průhlednost obměkčit a okouzlit nechal. Navíc jsem k němu přistupoval bez přehnaných očekávání a výsledek byl o to příjemněji překvapující. Vyzdvihl bych hlavně herecké výkony (i hlavního dětského hrdiny) a Desplatovu hudbu . (07.01.2013)