Laputa: Nebeský zámek

Avatar Jamesa Camerona sa môže zahrabať pod zem. Žiadne ekologické posolstvá od američanov neberiem, ak sa nenaučia robiť podobné príbehy. Miyazaki znova dokazuje v čom je najlepší. Podľa starých osvedčených receptúr vytvára nový príbeh, nový svet, nové postavičky a nové dobrodružstvo, ktoré ma tak podmanivú atmosféru a čaro, že presahom - myšlienkových aj príbehovým značne prekonáva podobne ladené snímky. Laputa je príbeh o priateľstve o dobrosrdečných pirátoch a o bájnom kráľovstve, ktoré obsahuje nepredstaviteľný poklad o ktorý sa zaujíma armáda. Film, ktorý je krásny práve tím, že jeho hrdinovia sú deti, ktoré vedia rozlišovať medzi dobrom a zlom a ktoré sa neboja zabojovať o to čomu veria. Nevinnosť a ľudská chamtivosť sú v príbehu vyvážené a to je aj jeden z dôvodov prečo príbeh nenudí a je plný neočakávaných zvratov. Nechcem hovoriť, že sa jedná o jednu z najkrajších rozprávok aké som videl, ale rozhodne k tomu nemá ďaleko. (13.08.2011)

Uzasny mix dobrodruzstva, fantazie, adrenalinu a romantiky s dych vyrazajucou vypravnou a hudobnou strankou. Z nejakeho zvlastneho dovodu mam Miyazakiho starsie diela (Castle in the Sky, My neighbor Totoro, Kiki's delivery service) radsej nez tie novsie (Cesta do fantazie, Princezna Mononoke, Howlov zamok). Jeden z najposobivejsich animakov ake som videl. 95% (31.07.2009)

Spoustu Miyazakiho filmů jsem už dávno viděla, ale k tomuto jsem se z nějakého důvodu dostala až teď. Možná je to dobře, protože jak jsem to tak sledovala, uvědomila jsem si, že bych ho možná před lety tolik nedocenila. Environmentální tématika (a téma střetu člověka s přírodou) je mi rozhodně poslední dobou bližší než dříve. Jednotlivé charaktery byly hezky vykreslené, pobavila mě i rázná teroristická babča se zlatým srdcem a její mnohem "tupější" poskoci/synové. Snad bych jen filmu ubrala něco málo ze stopáže, takových 10-15 minut. Pár honičkových/bojových scén bylo na můj vkus zbytečně dlouhých. Jinak ale výjimečné dílo, ke kterému se ráda někdy vrátím. ~(4,3★)~ (14.12.2020)

Nechce se mi to hodnotit hvězdičkami, protože to asi není to, co jsem si myslel, že to je, když jsem to pustil dětem. Protože tohle asi dětský animák není. Je to zvláštně kreslené, archaicko moderní (steampunkové?)... Nedokoukali jsme to, protože děti to nezaujalo a já se na to necítil. Někdy se k tomu třeba zkusím vrátit. (26.11.2017)

Na Laputě je trochu vidět, že příběh se kroutí všemi směry jenom aby bylo dosaženo těch důležitých vizuálních motivů, přičemž postavy jsou zde obecně trochu papírové. V druhém plánu ovšem vykresluje zajímavý svět jakési nedávnou válkou zplundrované země, která se nebyla schopna ještě společensky zotavit. V pohledech na býlím porostlou krajinu vidíme zarostlé obří krátery po artilérních útocích, země je provrtaná chodbami opuštěných, vytěžených dolů a charakter měst, staveb a infrastruktury napovídá k tomu, že v jeden okamžik docházelo v daném území k monstrózní, skokové industrializaci, jejíž produkty byly zjevně odvedeny někam jinam. Správní složky země jasně napovídají, že zde stále vládne armáda a nikdo se nestará o opuštěné komunity dělníků ponechaných k živoření v opuštěných průmyslových centrech. Mijazaki by v tomhle vykreslení dle svých slov inspirován svojí návštěvou Walesu během hornických stávek, kdy sledoval zchudlé komunity tvrdých mužů a žen bez naděje se bouřící proti arogantní, anonymní státní mašinérii, která jim sebrala všechno, čemu kdy rozuměli. Trochu hořké pak je, že jim ve svém díle může pak nabídnout akorát naději ve formě vzdušného zámku, díky jehož přítomnosti se vládnoucí garnitura zlikviduje ve své přezíravosti a hamounství sama. (11.04.2024)