Režie:
Lee TamahoriScénář:
Michael ThomasKamera:
Sam McCurdyHrají:
Dominic Cooper, Ludivine Sagnier, Philip Quast, Mimoun Oaïssa, Dar Salim, Mem Ferda, Amrita Acharia, Amber Rose Revah, Jamie Harding, Mark Mifsud (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Píše se rok 1987. Bagdád se stal rájem nechvalně proslulých boháčů. Místem, kde se dá koupit cokoliv, pokud na to máte. Je to město plné intrik a korupce – rejdiště iráckého Černého prince Udaje Husajna. Se svou zvrácenou zálibou v hýření a oplzlostech si bere vše, po čem zatouží. Vaše Ferrari, vaši ženu, vaši dceru, vaši krev – nikdo si Udajovi nedovolí říct ne. Jednoho dne je armádní poručík Latif Yahia (Dominic Cooper) povolán z frontové linie do Saddámova paláce, kde je postaven před přetěžkou volbu. Buď se stane Udajovým dvojníkem, nebo odsoudí celou svou rodinu k smrti. Jeho život je v sázce, osud zpečetěn. Latif začíná hrát roli Udaje Husajna, jednoho z nejmocnějších a zároveň nejnenáviděnějších mužů v celém Iráku. Učí se chodit, mluvit a vypadat jako on. Stává se nedílnou součástí Udajova extravagantního světa plného rychlých aut, neomezeného množství peněz a lehkých žen. Latif se však se svým osudem nehodlá smířit a za každou cenu se snaží uniknout. Otázka komu důvěřovat se pro něj stává otázkou života a smrti. Nečekaného spojence nakonec nalezne v Udajově konkubíně Sarrab (Ludivine Sagnier)... (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (273)
Při vyslovení jména Udaje Husajna se zřejmě ještě dnes dělá spoustě Iráčanů špatně od žaludku. Jeho zrůdné činy film prezentuje v esteticky atraktivním cool hávu a míra stylizace občas balancuje na hraně (vkusného) kýče. Lee Tamahori se po akčních eskapádách různorodých kvalit vrací ke svým kořenům a vypráví příběh o jednom konkrétním etniku a politické situaci v unikátním nehollywoodském projektu, byť dodržujícím tradice klasické narace. Dominic Cooper odvádí dvojitý excelentní výkon, je zvláštní jak film nutí diváka dvě osoby stejné vizáže milovat a nenávidět a vystačí si přitom s takovým minimem hereckých prostředků. Škoda jen nedořešených mezer v závěru filmu a poněkud ledabylých motivací většiny postav. ()
Zní to skoro neuvěřitelně, ale je to tak, jsou filmy které mě donutí říct "zaplať pán bůh, že žiju v tom našem kocourkově, protože proti tomu co předváděl Udaj Husajn svýmu národu jsou nějaké lži a korupce našich mocipánků hotové skautské sušenky. Trošku mě mrzí, že film nevyzněl víc syrovějc, že z něj nebyla cítit beznaděj absolutní, ale jen beznaděj povrchní. Tohle téma se mohlo natočit takovým způsobem, že by jeden měl problémy jít po filmu s čistou hlavou spát, takhle to bylo v duchu lehce nabyl, lehce pozbyl, škoda. ()
Každý diktátor, či už v ľavicovom alebo pravicovom systéme má možnosť urobiť zo svojej krajiny krásne miesto na život. Všetci ho musia poslúchať, často pod hrozbou smrti, má možnosti vyjednávať, vytvoriť štruktúry, ktoré by dokázali fungovať tak nezávisle, ako by chcel. Problémom je, že sloboda jednotlivca v hierarchickom centralistickom autoritatívnom režime nie je prakticky možná, nielen že sa moc zneužíva ľuďmi, ktorí nie sú dokonalí a nechajú sa strhnúť a udtrhnúť od reality. Invázia do Iraku nemala byť, vraždeniu a sektárskemu násiliu sa mohlo predísť, no nezabúdajme, kto vytvoril mnohé diktatúry, kto ich udržoval pri živote. Nebudem polemizovať nad synmi Husajna a ani nad nim samým, zrejme urobili aj dobré veci, ale aj zlé. Udaj je tu vykreslený ako absolútne zlý, ťažko sa to hodnotí, najmä ak to zachytáva len časť jeho života a aj to mierne poupravenú, ale mohol taký byť, akurát aj to sa dalo nejak riešiť. Príbeh mi veľmi rýchlo ubehol, nepostrehol som v ňom až toľko významných momentov, no hlavná rola bola podľa mňa skvelá. Bláznivé, s jednoduchými a rozpoznateľnými prvkami filmov hlavného prúdu, no z môjho pohľadu filmársky priemer. ()
Byly časy, kdy v Bagdádu platil úryvek z písně P.Habery („..zabij ma či Udaj“) a já se ptám, kde udělal soudruh prezident Saddám ve výchově chybu? Nevysvětlil synovi, že velbloud je levnější, než Lamborghini? Měl při oslavných palbách do vzduchu mířit níž? Dle mého to všechno začalo už kdysi tím, že jistá dávka ejakulátu neskončila na prostěradle.. Atraktivní téma, snaživý Double Cooper a Tamahori, vyprávějící zbytečně doslovně příběh, nad jehož historickou autentičností lze polemizovat. Nemyslím tím zvrhlé konání psychopata Udaye, který prznil školačky, choval gepardy, vraždil tátovy sluhy a vskutku netradičními metodami trestal irácké sportovce za neuspokojivé výsledky, kdy si třeba neúspěšní fotbaloví reprezentanti museli ve vězení čutat s betonovým míčem (a pak, že je na Mílu Baroše vyvíjen tlak..), ale vůbec existenci dvojníka Latifa, který tady slouží jen jako jakýsi kontrastní protipól Černého prince z pekel zhýralosti a sadismu. Ostatně, pokud vůbec někdy tuto roli hrál a nevyužíval své podoby na Saddámovic prvorozeného jen k balení bagdádských holek, co když Američané sejmuli v Mosulu dubléra a pošuk Uday se uklidil do Irska, kde si přivydělává sepisováním memoárů? Zubní záznamy mohou být někdy scestné a to ostatní, jak tvrdí autoři, je historie. A ta se přece odjakživa hezky překrucuje.. Dodatek: Kdo nedávno viděl Cohenova Diktátora, tomu mohou občas cukat koutky v momentech, které jinak vůbec vtipné nejsou.. ()
Lee Tamahori vyměnil hloupé a trikově špatné akční filmy (xXx 2, Next) za drsný smyšlený příběh o dvojníkovi maniakálního syna Sadama Husajna. Lee si zaslouží pochvalu za nekompromisní až naturalistické vyznění ale celkové zpracování už tak působivé není, ačkoliv v rukách někoho schopnějšího se mohlo jednat o poutavý kousek. ()
Reklama