Reklama

Reklama

Série(11) / Epizody(92)

Obsahy(1)

Do hlubin času a prostoru nekonečného vesmíru. Od velkého třesku až po hledání života v hlubokém vesmíru. Z miniaturního bodu menšího než atomová částice vzniklo něco, co dnes nazýváme vesmírem. Vývoj galaxií, které dnes máme nad hlavami, trval miliardy let. Od objevu první planety obíhající kolem jiné hvězdy, bylo doposud rozpoznáno na stovky dalších slunečních soustav. V naučném dokumentu Jak funguje vesmír prozkoumáme nejen zrod vesmíru, ale podíváme se i na planety a jejich měsíce, které se jeví jako vhodné pro vznik života. Černé díry, supernovy, obrovské koule žhavého plynu, osamělé ledové světy a mnoho dalšího krásného a neuvěřitelného... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze uživatele zelvopyr k tomuto seriálu (1)

Jak funguje vesmír (2010) 

Nemohu si pomoci a nesrovnávat s klasickým Saganovým dílem Cosmos, ke kterému se toto dílo hlásí zcela otevřeně už první větou v prvních 4 sekundách prvního dílu. Bohužel, zatímco Cosmos je nadčasový, a i když jsou některá fakta velmi mírně zastaralá, celkový obrázek, koncepce, poselství je svěží i po 33 letech -- How the Universe Works je nechutně poplatný době, ve špatném slova smyslu. Řídí se koncepcí, že divákovi je potřeba se podbízet, klesnout na nejnižší možnou rovinu inteligence, podávat úplně vše, i nejbanálnější fakta, dryáčnickým tónem. Snaží se ohromovat úplně vším: Hudbou, která neustále, celou dobu, je v poloze vyhroceného finále epické sci-fi bitvy ve vesmíru (fakt to otravuje). Strašlivě kýčovitými rendery obrázků vesmíru. Vědci si hladí ego každým slovem a umlacují diváky číslovkami, vypravěč profesionálním tónem vykřikuje fráze. A přitom vše klouže po povrchu. Příklad: (2. díl, o černých dírách): Their power comes from one of the primary forces in nature: gravity. Pak tam vystoupí vědec a řekne: The fundamental principle of the gravity is: It sucks. No dopr... Nahraďte si slovo gravity slovem God a je to úplně stejné zaklínadlo bez obsahu. Přitom podstatu gravitace (tedy zakřivení prostoru) znázorňuje screensaver, co u toho jede, ale nikdo se nezmíní. Ale hlavně, že "sucks". Celým dílem se line zásadní poučka žurnalismu, tedy že zprávy neexistují, existují jen špatné zprávy. Když se tedy něco ilustruje, tak zásadně na kosmických katastrofách, kdy do sebe mlátí planety pod různými záminkami, kterými nás vědci ohromují. Ach jo. Ještě k Saganovi: Zde se vše tvrdí jako nezvratné dogma a osobní zásluha přednášejícího. Sagan, poměrně narcistický, měl v sobě zde chybějící pokoru -- když uváděl spekulaci nebo domněnku, neopomněl dodat: Well, maybe.... Miss you, Carl. ()

Reklama

Reklama