Studená ryba

Musel jsem si dát sprchu. Když Kim Jee-Won údajně přeháněl násilí v I Saw the Devil, nijak extrémně přeexponované mi to nepřišlo. Sonův thriller mě o to víc zhnusil tím, že se hodinu a půl drží celkem v mezích běžné brutality asijských drsňáren, aby v poslední třetině (společně s hlavním charakterem) explodoval. Precizně vystavěná podívaná, u které mi párkrát v hlavě bliklo "na co se to sakra koukám?" 85% (07.08.2013)

Těžce černohumernej návod pro přisposránky, který si chtěj udělat doma pořádek... Ten úhel pohledu vyprávění skrze pasivní a manipulovanou postavu je vynikající, závěrečný twisty překvapující, hlavní herecký trio výborný... Jestli si někdo stěžoval na nic nedělajícího hrdinu ve "12 let v řetězech", ať se podívá na tohle. (26.08.2014)

Šion Sono, ty blázon jeden úchylný. Z hocijakej na oko nevinnej témy dokáže tento Japonský režisér vytesať taký neskutočný bizár, že neverím vlastným očiam. Cold Fish, príbeh o frustrujúcom manželstve a rodine ktorá vlastní obchod z rybami, ináč veľmi pekne zachytené medziľudské vzťahy deprimovaných ľudí, čo sa tak často nevidí, ktorí sa zhodou náhod zapletú z maniakálnymi psychopatmi a stanú sa spolupáchateľmi tých najzvrátenejších vrážd. Je to v podstate padnuté na hlavu ale Sonov rukopis je tak parádny, že sa ten zvláštny Japonský šarm nedá jednoducho nemilovať. Je to vtipné, škodoradostné ale zároveň zvrátené. (21.02.2016)

No do pr...tak to bylo moc. Veškerá slova zbytečná, to se musí vidět. (01.11.2016)

To bol tak zvláštny, surový, emotívny, zvrátený, divný, originálny a šialený film, až bol dobrý. Rákosníci vedia natočiť film, ktorý je nepredvídateľný a pritom jednoduchý. Buduje atmosféru od začiatku do konca a bol som z toho filmu taký zmätený, že ma donútil rozmýšľať nad ním... to sa často nestáva. Z hodnotenia tohto filmu mám mindrák, ale nech to bolo akékoľvek, tak zlé to rozhodne nebolo. (21.11.2013)

Reflexia súčasnej japonskej spoločnosti, vraví distribútor. Japonsko teda zo zoznamu dovolenkových destinácií škrtám, nie som typ, ktorý po troch šlupkách soškou Panny Márie do hlavy dostane chuť na sex. Z pochopiteľných dôvodov treba rátať s tým, že slušná polhodinka je venovaná poníženým úklonom, pričom sa buď ďakuje alebo ospravedlňuje. Pre nikoho nebude novinkou, že japonské "milujem ťa" znie ako rozkaz od seržanta Hartmana, hádky teda majú decibely porovnateľné so stredne veľkým letiskom. Hlavný zlosyn šteká o tri stupne hlasnejšie ako všetci ostatní a v mene ohľaduplnosti voči susedom (ktorá je striktne jednostranná) som sa učila rýchlostnému uberaniu zvuku v extrémne vypätých situáciách. Škoda, že osobitý "bitúnok" v kresťanskom štýle slúžil čiste ako miesto na likvidáciu zvyškov a pritom by sa tam dalo robiť vecí, júj. Level úchylnosti v poriadku, príbeh o ničom, mäso a krv v slušnom zastúpení, zaujímavé linky nerozpracované a nie všetky rozpracované zaujímavé. (23.06.2019)

Kdo nezná Sona, asi bude v šoku. A upřímně, já jsem se na film začal dívat aniž bych věděl, že je z jeho pera. Nicméně tím se alespoň vysvětluje to neskutečné množství oplzlostí a především naprosto šokující téma a vývoj příběhu jež si pohrává s tématem nespokojenosti s vlastním životem - ovšem ukazuje ho v takovém světle, jaký si málokdo dokáže představit. Celý příběh sice není úplně uvěřitelný (policie by zajisté hlavní postavu už dávno bedlivě sledovala), to ale na jeho zábavnosti nic neubírá a kdo snese trochu více erotiky, násilí i krve, ten zklamán nebude. (03.11.2019)

Nemohu sice soudit umění pana režiséra, neb je tohle jediná věc, kterou jsem od něj měla čest vidět, ale mohu soudit, že tohle je vážně dobrá věc na parametry ostrova jako je Japonsko. Doufám, že to není z vlastní zkušenosti autora, když to má tu nálepku "inspirováno skutečnými událostmi", i když já být Japonec, taky bych zrovna nepřekypovala dobrou náladou a optimismem. Tenhle počin ze soudku "kterak chudý nešťastník ke štěstí přišel" je dokonalý nejen díky hlavní linii, ale také kvůli obrazům, kterých si cením a u kterých jsem se vážně bavila. Kromě zasviněné koupelny, zneviditelnění a psychického teroru, to byla například i děvčata prodavačky (ta se mi hodně líbila). Denden je přesně tím ohavou, kterého potřebovali a vítězný smích slečny dcery byl nejsladší třešeň.. (16.09.2011)

Těžko hodnotit film, ze kterýho jsem si kromě vzpomínek na "podivný" sex, brutalitu, absurdní chování hrdinů a vyhřezlých vnitřností neodnesla skoro nic. Jestli mi film měl sdělit například, že každý je schopen učinit za určitých okolností "cokoliv", tak to mi řekl - ale proč proboha takhle? ___Asiaté musí mít nějaký zvláštní "gen brutality", protože jejich výrazové prostředky předčí v tomto směru vše. (28.09.2011)

Bez znalosti jakéhosi bizarního kultu, který způsobuje naprosto nesmyslné komentáře, překypující surrealistickými výjevy samozvaných mistrů volných asociací, se pokusím o na zdejší poměry nekonvenční, ale snad srozumitelnou formu, jinak mé mentální zdraví propluje do nenávratna, takže… Film byl minimálně o hodinu delší, než měl být. To mě nebaví. Měl zapůsobit, ale poškádlil pouze prst na spoušti myšítka, neúprosně číhajícího u progress baru. Obsazení bylo otravné, záměrně, ale mě to nebaví. Samoúčelný přehled národních úchylek je jak pro koho, ale osobně mě hra na fackovacího panáka prostě nebaví. Abych to pochopil, musel jsem googlit. A to mě už vůbec nebaví. Vševidoucí kritici prominou, a laici laskavě přejdou na mnohem zajímavější výblitky. 2*, protože mě to nebaví. (01.12.2013)

Po Uzumaki dalsi ultimativny japonsky horor. Ale ze Japonci vedia tocit sialene veci. 60 % (13.09.2014)

Mít to jiný konec, tak bych byl asi hodně nadšený, ale posledních 20 minut mi přišlo natolik přehnaných (i na japonské pojetí thrillerů), že i ty čtyři hvězdy jsou bohužel jen tak tak. Ale rozhodně nemůžu říct, že by mě tentokrát Sono zklamal, spíš naopak. Opět to bylo něco jiného, neotřelého, taky teda pořádně úchylného a brutálního, ale až na závěr to mělo i chytře napsaný scénář a tohle hodnocení si to určitě zaslouží. Dokonce i ty absurdní a silně černohumorné scény sem skvěle pasovaly a nenarušovali jinak drsný a také poměrně smutný příběh. Také to už od začátku mělo dost působivou atmosféru (asi také tím, že to začne na dost netradičním místě - v prodejně tropických ryb) a ta mě natolik chytla, že jsem ani nevnímal, že to má tak dlouhou stopáž. A dost tomu pomohly i solidní herecké výkony, byť u některých se to nevyhnulo tomu klasickému japonskému přehrávání. Byl tam i solidní náběh na psychologický žánr a gradovalo to k němu hodně zdařile, jen do toho zase hodil vidle ten nešťastný závěr, kde i z těch myšlenek, co tam během filmu zazní, nevypadne nic jiného, než samoúčelný nihilismus a možná ani ten pořádně ne. Vlastně mě i zklamalo, že chatka Muraty byla plná náboženských (přesněji řečeno křesťanských) symbolů, i když se v ní páchalo tolik zrůdných věcí a přesto to tam nemělo hlubší smysl, než ten, že ho tam táta (asi) v dětství mučil. Vzhledem k tomu, že u každé vraždy si tam zapalovali svíčky jak při nějakém rituálu jsem opravdu čekal, že se to zvrtne v nějakou sektářskou šílenost, dodalo by to tomu vrstvu navíc, ale bohužel se nestalo. Spokojený ale i tak docela jsem a vlastně jsem poprvé konečně viděl jeden z těch Sonových filmů, na základě kterých bývá označován jako totální úchyl... Slabé 4* (23.06.2023)

Tento film mě znechutil. Včera v noci po jeho zhlédnutí jsem napsal toto: "Jeho brutalita se pro mě neváže nikoli k tématu, ale samoúčelně poutá k brutalitě samotné, čímž se výpověď filmu stává téměř nulovou. Režisér mě přesvědčil o tom, že nechci vidět již nikdy žádný jeho jiný snímek. Pachuť po cigaretě mi v ústech zhořkla." Ale když jsem se druhý den ráno probudil, musel jsem nad filmem stále dokola přemýšlet. Takže možná přeci jen tak hloupý není. A plakát připomíná Dustina Hoffmana ze Strašáků - přičemž Samovo zpracování tématu je ale dokonale čistší. (04.05.2012)

Dávala jsem si menší detox od japonských úchyláren. Začalo se mi totiž pozdávat, že mám jaksi přejaponcováno a všechno už mi začínalo připadat jak na jedno brdo. Po nějaké době jsem se jako správný feťák chtěla k japonským úchylárnám vrátit a přemýšlela jsem, co si pustím. Do oka mi padla tahle šílenost o studený rybě a musim uznat, že jsem nezvolila špatně. Pan režisér nám nejdřív servíruje rodinné drama míchnuté trochou toho humoru, posléze přitvrdí a stává se z toho psychothriller. A na konci? Na konci se to přetaví na velmi slušný gore masakr zakončený pekelně grandiózním finále. Rozhodně musím pochválit herecké obsazení, protože každá z postav mě opradu bavila. K pětihvězdičkovému hodnocení to nemá daleko, ovšem trochu to kazí delší stopáž. Kdyby se vystřihlo pár nudnějších scén (především zprostředka), mělo by to větší švih. (03.05.2013)

Pomalejší tempo, které vládne ve více než polovině stopáže, se v tomto snímku velkolepě stopne a všechna ta menší nuda se anuluje a divák dostane neskutečnou ránu odvázaným rozuzlením a obratem o tři sta šedesát stupňů, změnou rolí a pro hororové fanoušky převelikou gore nadílkou. Jak to bylo kvůli melodii hlasu Japonců ukřičené, tak to bylo zábavné. Rychle mi to i přes delší stopáž uteklo, protože já s pomalejším tempem ve filmu většinou problém nemám a přineslo to další obzory z japonské, zvrhlé kinematografie. Sono v sobě má potenciál pro velké věci a nějaké další dílo si od něj brzy seženu. Cold Fish totiž v poslední půlhodině nabízí neskutečně zvrhlou a krvavou jízdu, kterou by zpočátku jen těžko někdo čekal. (25.07.2013)

Takhle naservírovaná studená ryba má něco do sebe. Člověk se trošku přiučí, třeba ohledně zapalování svíček a vůbec vypořádání se s malichernostmi, jaké život zkrátka přináší, a jimiž oplývají tak nudná témata, jako jsou rodinné či obchodní vztahy. (20.02.2012)

Cold Fish patří mezi ty snímky u kterých se radši dvakrát rozmyslíte než jej někomu doporučíte. Pokoušet se vysvětlit proč, je stejně obtížné jako shrnout dojmy z tohoto filmu do jednoho odstavce. Cold Fish má sice už od začátku solidně našlápnuto, ale přesto po chvíli působil dojmem že tak trochu směřuje do scénářem bezvýchodné uličky. Pro příště si budu pamatovat že bych Siona Sona neměl tak naivně podceňovat, protože to co předvedl v závěru se opravdu často nevidí. Na často velmi marné snahy o gradaci děje jsem si už vypěstoval slušnou apatii a jen tak něco mě už na zadek neposadí. Posledních pár minut Studené ryby jsem však dokoukal s hybridním výrazem otevřených úst a spokojeného šklebu. Připomnělo mi to režisérský rukopis Takashi Miikeho.... v jeho nejsilnějším podání. (14.07.2011)

Dementní slátanina s dementníma Japoncema. Jestli je tohle "obraz soudobé japonské společnosti", tak potěš koště. Jeden idiot vedle druhého, pořádek v rodině si nedokážou udělat, všechno řeší řvaním, agresí, ženské jsou buď hrozně hloupé, uťápnuté, nebo šílené, ječí se snad v každé scéně... fuj. V celém filmu se nenajde postava, která by měla aspoň trochu mozek. Bylo to dlouhé, únavné a nudné, dvě hvězdičky dávám jen za pár dobrých řeznických scén (namaskované to bylo opravdu DOBŘE) a za valčík na konec... ale ten se mi možná líbil hlavně pro to, co znamenal: že už mám tuhle hovadinu konečně za sebou. 23% (03.02.2015)

Velice sugestivní náhled do naprosto amorálního prostředí a popis cesty jak té amorality také dosáhnout... Psychologický rozbor jednoho poloobchodníka, který to ke konci filmu naprosto ztratí soudnost i střet s realitou... A ten zabiják je exkluzivní namyšlenej kretén, který svoje problémy řeší zmizením lidí.... A tady teprve dostává konkrétní podobu glosa Marselluse Wallace, "Zmiz nebo tě zmizím já." A další postřeh.... Žena hlavního hrdiny mi připomínala Kateřinu Brožovou... Scénář v některých místech lehce tápe a nevím jestli mám věřit tvrzení na začátku filmu, že je to podle skutečné události.... Jinak postavy ve filmu jsou karikaturou všech nešvarů naší doby a pěkně vystihují jakousi vyčpělost emocí a ochotu přistoupit na vše... za vidinou alespoň jakéhosi úspěchu... (27.07.2012)

...aneb jak pan Syamoto aka Mirek Dušín převzal vůdcovství v partě po panu Muratovi aka Dlouhém Bidlu z Bratrstva kočičích pracek. S dosti zhmožděnou představou o životě prodavačů tropických ryb jsem dokoukal tuto nehoráznou japonskou řezničinu. Po celkem klidném začátku, kdy jsem nudou stačil přežehlit i zašlý pionýrský šátek, se dostavila bizarní, obscéní a krvavá smršt´, za kterou by se nemusel stydět ani řezník a lichvář v jedné osobě Krkovička. Ted´už vážně....byla to vynikající psychlogicko-maniakální hra dvou naprosto povahově rozdílných postav, která dlouho vypadala na jasný výsledek, ale pravý opak byl pravdou. Omleté, ale pravdivé: "Kdo s čím zachází, s tím taky schází..." (10.12.2013)