Studená ryba

"Je to nápad strýčka Yukia. Nápady jsou všechno." Dám vám hádanku: koľko psychopatov treba na to, aby stiahli normálneho, tichého a uzavretého človeka, ktorý si príliš neverí, na svoju úroveň? Opäť Sonove obľúbené témy, jemná hranica medzi žánrami, dramaticky sa vyhrocujúci príbeh. Rodina x biznis, maloobchod x veľkoobchod, záludné a nelegálne praktiky, vydieranie, gangsterské spôsoby a neskôr jednanie už absolútne bez servítok a bez rukavičiek. Parafráza na mafiánske praktiky a nebezpečné miesta každého typu podnikania, explicitné surové násilie a bohatá vizuálna stránka spolu s hereckými výkonmi (až na toho maníka s parochňou) na jednotku, lenže oproti veľkej časti predchádzajúcich Sonových filmov príliš jednoduché, ploché, monotematické so symbolizmom na ústupe a množstvom presahov stratených v nenávratne. Stopáž nepríjemne rozplizlá (nie že by som sa nudil, skôr som pri tom "nevedel obsedieť") a chvíľami som pochyboval aj o tých 4*. Z tých zaujímavejších filmov asi najslabší, celkovo v druhej kvalitatívnej kategórii v rámci režisérovej kinematografie. Videl som viacero o dosť horších, ale aj lepších. Prepáč, Šion. 75% P.S.: Ale ten titulkový trademark a.d. Love Exposure je skvelý, rovnako ako Haradova hudba - ktorú som už chválil aj pri filmoch Hazard a Be Sure To Share (k Love Exposure sa vyjadrovať netreba, tam je dokonalé všetko). (20.06.2014)

Čekal jsem trochu něco jiného, ale zvrácený thriller docela zajímavý. Možná příliš natahovaný, ale hlavní postava (majitel obchodu) byl fantastický a na závěr se ukázal i ten druhý, což bylo povedené. Jenže ta nudná vata okolo občas leze krkem. Přesto jako příjemná jednohubka dostačující .. 6/10 = 62% (03.01.2015)

DivX/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Atmosféra 9/10 Kamera 9/10/// PLUS: jiný přístup k námětu, napětí, brutalita i nečekané zvraty MÍNUS: možná trochu delší stopáž a expozice (název filmu až ve 22 minutě)/// Shrnutí: Japonští filmaři na rozdíl od amerických filmových tvůrců na to mají koule. Nebojí se ukázat čiré násilí a neuvěřitelný psychoteror, který musí zažívat hlavní postava. Praktická ukázka toho jak přátelský podnikavý "strýček", který se vetře do přízně hlavní postavy a jeho rodiny je ve skutečnosti sadistický psychopat a sériový vrah. O to víc je šokující, že ho v tom jeho žena podporuje a možná dokonce je ještě horší. A náš hrdina - taťka od rodiny je uťápnutý slušňoučký moula, který dozná během filmu razantní proměny - zřejmě i zasloužené./// Celkem 82%/// (21.04.2019)

Možno niekto na Studenú rybu nadáva a ja plne chápem prečo, ale musím uznať, že v mojom prípade ma tento šialený a bizarný masaker napumpovaný aj veľkou dávkou sexu celkom slušne zasiahol. Hrozne sa mi páčilo ako sa autorovi podarilo spojiť bizarný výlet do mysle masového vraha s reáliami modernej japonskej spoločnosti. Opäť sa raz Sonovi podarilo veľmi bizarným spôsobom priblížiť obraz japonskej spoločnosti i s jej osobitosťami západnému divákovi, a pritom kdesi hlboko vo vnútri poodhaliť aj to, čo sa odohráva v mysli vraždiaceho šialenca. Mnohým veciam som síce nerozumel, ale svoj účinok to rozhodne malo. Slušný nadpriemer. 80/100 (09.05.2018)

Výsledkem mého prvního setkání se současnou šikmoúhlou tvorbou je závorka, do níž musím dát veškeré své dosavadní komentáře k filmům. Zjišťuji totiž, že v Japonsku je volant na pravé straně vozidla a k pouštění hudby dosud slouží přehrávač magnetofonových kazet. K těmto novým poznatkům lze přidat krutě definitivní potvrzení dosud odmítaného tušení, jak celý Západ beznadějně zestárl a já s ním. Evropa není vlastníkem své budoucnosti. Jejím dědicem je levoboček, životaschopnější než legitimní děti. S jakou lehkostí, s jakou samozřejmostí předkládá Studená ryba to zdaleka nejhezčí snoubení zábran a jejich ničení, jaké jsem kdy ve filmu zažil (pokud jde o erotické scény). Jsem dosud v šoku, musím se opakovat: s jakou samozřejmostí odsunuje všechny upocené euroamerické pokusy, kulhající buď na oduševnělost, buď na moralitu, buď na autocenzuru, buď na podbízivost. Jak si se mnou film na konci hraje, pokud jde o otázku, jak se hrdina příští doby se svou situací vypořádá. Jsem zvyklý buď na nějak typizovatelné rozuzlení nebo na absurdistickou metaforu. Studená ryba komfort takového výběru nenabízí, není se za co skrýt. Finální obětí s manželkou. Překvapení? Jen na chvilku, dceruška záhy vše vysvětlí. Nakonec všechno sedí. Ale protože jsem přece jen Evropan, nemohu se vzdát jistých možností starého světa: třeba číst tento film jako freudiánské podobenství toho, co tě konstituuje; nebo jako ultrarealismus údajné svobody jednotlivce v globalizující se tržně-mocenské civilizaci. Pravděpodobně nechápu film Studená ryba adekvátně, protože neznám sociální realitu řadového Japonce, k níž možná chce promlouvat. Nešť. Pro mne je pozvánkou do Nové říše vycházejícího slunce, v níž jsou všechny staré struktury brutálně rozbíjeny, aby bylo z jejich látky tkáno předivo nevyčerpatelné variability. Mám strach tam vstoupit, myslím, že bych se v tom utopil. Už jsme slyšeli, že Bůh je mrtev. Ale co si počnu, jestliže je mrtev i Dostojevskij? Jedna naděje zbývá: možná tady, právě v tomto filmu, se ohledávají kořeny. Ne-li, nastává něco, co stařec jako já nemůže vnímat jinak než jako vládu chaosu, jakkoli fascinován. Dosti nářku, několik momentek: Ten mladík v paruce si při tom všem pořád jen v klidu čte (dokud nejde o něj); hra plyšáčků při lesbické scéně; lidské nitro v domě křesťanského fetiše ověšeném žárovičkami. /// Hudba!!! /// Komentáře: JFL, hirnlego. A ovšemže verbal. (02.09.2011)

Šion Sono je prostě borec.Další mistrovskej kousekFilm v němž se prodejce akvarijních ryb připlete pod ruky masových vrahů.A ač nechce musí hrát jejich hru.Vše se ale zamotává a postupně je na něho vyvíjen větší a větší tlak.A to ze všech stran.Film má poměrně dlouhou stopáž,ale rozhodně nemá šanci nudit,Protože děj a atmosféra graduje a graduje až v naprosto krvavý grandiózní finálový jatka.Postupnej a zvětšující se psychonátlak se prostě někde musel projevit.Parádní scénář,kamera,hudba a hlavně excelentní herecký výkony to vše pod vedením mitra Sona posuvájí tento kousek až k 5 hvězdám. (09.08.2015)

Úchylná řezničina, která není prosta jistá zábavnosti. Ale! Celé je to zabito naprosto neúnosnou stopáží, více než 2 hodiny je v tomto případě prostě příliš. Prvních 20 minut je dokonce tak nudných, že jsem zvažoval, zda chci vůbec koukat dál. A i když se tam konečně začne něco dít, stále se člověk nemůže zbavit dojmu, že je to strašně roztahané a hromada scén by z toho šla vyházet. Myslím, že z japonské produkce tohoto ražení už jsem viděl lepší kousky. (03.03.2019)

Mám docela štěstí, že není parné léto, protože to by mi do otevřené pusy nalétala obrovská spousta hmyzu. Ten závěr byl zatraceně působivý. (31.03.2018)

„Ryba oči poulí, poklopec se boulí, vilná žena nožem mává, Denden játra potěžkává...“ a řeznickému učni předává štafetový kolík i know-how, jak kohokoli „zneviditelnit“. Hyperaktivní vychechtaný psychopat Murata mě zaujal. Muž mnoha dovedností. Umí dostat maso od kosti, démony minulosti z hlavy, i chtíč z těla vypustit, jak páru z papiňáku. MANŽELSKÉ OKÉNKO: [][] Co je na „slušňácích“ nejhorší? 1) Skrývání frustrace za fasádu počestnosti. 2) Strach řešit problémy, neschopnost provést plány. 3) Neupřímnost. „Miluji tě, lásko!“ Přitom v duchu: „Jdi do prdele, krávo!“ [][] Blbé je tohle vše si uvědomovat... a přesto se tak chovat. Změna bolí, ale to život taky. Na mostě, po Muratově přednášce o vražedném světonázoru a při kopulaci s dopomocí (aka mručící stařeny ve Slunovratu), jsem chápal, plus mínus koitus, Sonovy masturbační fantazie, krev jako afrodisiakum i to, co se nám filmem snaží říct. V čase 1:59 film mohl skončit, tím rozpícháním tupou tužkou. Neskončil. Nobuyuki Syamoto pustil své zvíře z řetězu, ovládnul subinku („Teď jsem já Murata!“), povalil i manželku a vecpal se jí mezi nohy, dceři dal pěstí. To vše jsem pobral. Jenže najednou.. CVAK! Přepnul zpátky, do slušňáka, ufňukaného chudáka. WTF? No to mi ho vyndej… a nakrájej. (14.09.2023)

Hardcore rodinný film, alebo amorálna gangsterka? Od každého trochu. Ďalší Sonov majstrštyk (26.09.2013)

Tak takhle ujeté snímky vznikají pouze na východě. Japonci opět nezklamali. Znovu potvrdili, že jsou nejvíce úchylný národ ze všech a že se neštítí vůbec ničeho. Za což jim děkuji. Porcovací scénky byly vskutku delikátní. Bylo vidět, jak si to účastníci užívají. Jen nějak nemohu uvěřit, že lze v sudu spálit kosti na prach, ale to bude tím, že jsem to nikdy nezkoušel. Musím se pozastavit nad inspiraci skutečnými událostmi. Nevěřím, že ,,zmizení" tolika lidí by mohla být práce dvou milých šílenců. Asi to ve skutečnosti bylo trošku jinak, ale o to mi tolik nejde. Rozhodně by filmu slušelo, kdyby byl více prostříhán. Přesto se jedná o film, který stojí za zhlédnutí. (19.05.2013)

V Japonsku je všechno trochu jinak ( nebo možná pravdivější, nevím:) ....Aby vás žena milovala musíte být sadistický, úchylný parchant, u dětí si získáte respekt dobře mířenou ranou pěstí mezi oči a finanční zajištění je nejlépe řešit vraždami obchodních partnerů, život je pak jednodušší a snažší, pokud se tohle vše naučíte kvalitně zvládat, nemůžete být nešťastní ...přemýšlím, že se přestěhuju do Japonska. (18.02.2012)

Když nám bude dělat někdo potíže, jako třeba pan Yošida, tak ho prostě uděláme neviditelným... a bude to! :o) Šion Sono mě zatím po třech filmech nesmírně baví svými bizarními náměty, snad pokaždé velice originálně a funkčně propracovanými včetně neočekávaných žánrových a stylových kombinací. Základní premisa Studené ryby o luxusním obchodu s rybičkama, za jehož poťouchle svérázným šéfem se skrývá úchylný zabiják a většina jeho zaměstnanců je pak nucena k asistenci i mimo veřejný provoz obchodu, je tak správně děsivá a zároveň i v nejedné scéně černohumorná, že mě film zvláštním způsobem hodně bavilo sledovat. Sono se i na poli delší stopáži ukazuje jako velký mistr napětí, který diváka jen tak nepustí, pokud ho úspěšně lapí do svého vyprávění. Také oceňuji, že když už má někdy potřebu natáčet úchylné scény, že diváka slabší povahy na ně připraví velmi pečlivě, neodpudí ho na začátku – pomalu rozehrává civilní děj, přítomné úchylnosti graduje od decentnějších znepokojení, dlouhou dobu vynechává explicitnější záběry... Když ale došlo v poslední půlhodině na zásadní (postupně i očekávaný) uzemňující zvrat a celý děj se k závěru překlopil v tomto směru k tak šíleně přehnanému finále s ne úplně dopracovanými motivy (např. příchozí policajt a jeho zásah-nezásah?), na můj vkus šlo o příliš samoúčelné šokování ve víru sexu, brutality a krve, kdy jsem (byť pořád často s velkým napětím) byl svědkem něčeho, co jsem sledovat asi vážně nepotřeboval. Tohle už nebyl horror ani černý humor, jenom čirá přehnaná brutalita. Nadále oceňuji Sona jako nezaměnitelného „svérázného“ filmaře s osobitou tvorbou, ale vzhledem k vyústění mu tady nedokážu dát dlouho zamýšlených 4–5 hvězdiček a příště si možná více rozmyslím, na co se od pana režiséra ještě podívám. [70%] (23.06.2023)

Drsný, cynický, ojedinělý a .... japonský. Asijská produkce je na hony vzdálená tomu co nabízí produkce jiných zemí a dokazuje to i "Cold Fish", který se ještě pyšní, že vypráví příběh na motivy skutečného příběhu. Nechybí podivné postavy, které dělají špatné věci a baví se při nich ani příběh, který dokáže překvapit i ve chvíli, kdy je divák připraven na vše. (22.11.2011)

Sono je čím dál víc populárnější a poslední dobou točí filmy jako na běžícím pásu, tak jsem se rozhodl, že se mu také podívám na zoubek. A přišlo docela velké zklamání. Prvně je film neskutečně natahovaný a rozmělněný. Sono si myslí, že když tam půl hodiny před koncem dá zběsile odtikávající časomíru, tak film vygraduje. Divák se však nedočká očekávané bomby, ale jen dvou lidí válejících se několik minut v krvi. A to nemluvím o neskutečně dlouhých scénách, kdy sekají mrtvé těla na malé kousíčky. Režisér se v tom očividně vyžívá, ale bohužel v tom není žádná rafinovanost jako u Kima nebo Parka - jenom čistá řezničina a to doslova :). A to nemluvím o tom, že asi 130 minut vám do uší řve nejukecanější a nejhlasitější vrah v dějinách kinematografie. Logické lapsy, slabá hudba a poloruční kamera...nebo proměna hlavní postavy skrze ztrátu brýlí! Pche, jak zjevné a povrchní! Na I saw the devil nebo Chasera se to prostě vůbec nechytá. (04.09.2011)

Opravdu nádherné Japonky, prsa, soulože, litry krve, hromady lidského masa a mezitím vším psychologické drama. Prostě Sion Sono, trochu slabší než ostatní kousky a zbytečně dlouhý, ale porád dobrý. (07.09.2018)

Jako vážně vždyť to je blbost to není možné, herci jsou uřvaní a přiběh brejlovce je nuda. (28.09.2018)

Drsný film plný krve a násilí a myšlenky, že lidé jsou schopni všeho, a to i ti, od kterých bychom to nikdy nečekali, avšak zdaleka ne bezduchý. Na mě však až příliš moc drsné a neschopné zaujmout tak, jako třeba Ai no mukidaši nebo Noriko no šokutaku, takže ta dlouhá stopáž byla nakonec na škodu. (27.07.2011)

V porovnání s režisérovým úsměvně šíleným Ai no mukidaši je tenhle krvavě šílený kousek výrazné přitvrzení. Film začíná celkem nevinně, jako další japonská mírně šílená černá groteska, postupně přechází v hodně šílenou a černou japonskou "coenovštinu", aby skončil jako non plus ultra šílený japonský exploaťák (ubodání propiskou jsem ještě v žádném filmu neviděl). Závěrečné scény transformace romantického akvaristického astronoma v machistického zuřivce jsou k popukání. A navíc ve filmu hrají dvě opravdu nádherné japonské paničky, sám nevím, která se mi líbila víc, jestli submisivní a duchem nepřítomná Taeko, nebo šílená, sadistická, nymfomaniakální a duchem nepřítomná Aiko... Těžko něco podrobnějšího napsat bez spoilerování, mrkněte se sami, je to nářez; a pro ctitele pokleslých japonských žánrů bezmála dvouapůlhodinová stupňující se rozkoš. (16.04.2014)

Možno nie tak bohaté na významy ako predchádzajúce Sonove diela ale stále je to emocionálna mäsiarčina par excellence. Typické témy rodiny, odcudzenia a perverznosti naberajú v tejto freske závratných výšin. Óda na masových vrahov v tom najlepšom možnom prevedení. Kriminálna zápletka ide do úzadia. Rovnako ako aj otázky typu prečo. To čo je vo filme smerodajné je prerod Micuru Fukikošiho. Jeho utiahnutosť, strach, láska a neskôr dôvod prečo to všetko ignoruje robí z tohto počinu asi najsilnejšiu psychickú sondu v Sonovom prevedení. Rovnako ako v Love Exposure, kde to chcelo len pár fanatikov a dobre mierených slov je aj Cold Fish postavená na rovnakých základoch, ale z iným vyústením. A funguje to. Posledných 20 minút je tak nie len nechutných ale po určitej stránke v rámci uzatvorenosti príbehu aj veľmi uspokojujúcich. Veľmi ma potešila kráska Megumi Kagurazaka. A aj to, že napriek rovnakým témam ma vie Sono stále prekvapiť. (02.06.2014)