Stud

Po silném McQueenovém snímku SHAME mám silný pocit, při kterém se na neznámou ženu dívám vzrušujícím a dlouhým pohledem při kterém ji svlíkám a představuju si, jak ji jazykem přejíždím přes celé tělo na místa, kde se jí to nejvíce líbí. Přidávám na tempu rychleji a rychleji dokud se neudělá. *mlask* Celý film táhnul výborný Fassbender, který proráží silným tempem na vrcholný stupínek novodobých Hollywoodských hvězd - žádná primadona. SHAME je procítěný, emotivní a sugestivní drama, který mi po projekci silně koluje v žilách další týden a Escottova hudba bude ve mě znít další měsíc. (22.10.2012)

Krok za krokem k sebedestrukci. Žít pro sebe. Bez závazků a bez významu. Cynickou masku už ani neodkládáme, láska neexistuje a sex nás ničí.V zásadě s McQueenem souhlasím a těší mne, že nijak neslevil ze svého chladnokrevně pozorovatelského stylu, kdy s lidským tělem pracuje jako s výtvarným objektem spíše než jako se schránkou na emoce. Ty na povrch proniknou jen párkrát a jakoby omylem. Brandon se jim jinak důsledně brání a jenom díky sestře, jediné osobě, k níž skutečně něco cítí (snad zodpovědnost), si uvědomuje, jak křehký je krunýř, který ho ochraňuje. Vlastní zranitelnost tvrdohlavě (a se zničujícími následky) odmítá akceptovat. V jeho světě se striktně vymezenými pravidly pro ni není prostor. Odvážně dlouhé záběry – vyjma zhuštěného a strhujícího úvodu a finále – jsou nepříjemné tím, že po většinu času nepřejímají hledisko žádné z postav, jež tudíž nevyprávějí příběh, nýbrž jsou studovány. Cílem „neempatického“ snímání ale není verismus (ani voyeurismus). Kompozice záběrů naopak prozrazuje promyšlený plán. Brandon a Sissy se v záběru doplňují, jako kdyby šlo o jednu osobu a její dvě tváře (prázdný prostor vedle detailu Brandonovy tváře v baru například vyplňuje sestřin zpěv). Fassbender dál s obdivuhodným nasazením pracuje na tom, aby nebyl zaškatulkován jako tuctový hezoun. Když už něco, jeho duševní i tělesný full frontal z něj činí naději pro pornografický průmysl, nikoli lamače dívčích srdcí. Film samotný nicméně pornografický není. Neprovokuje mírou obsažené nahoty, ale přirozeností, s jakou k lidské sexualitě přistupuje – tím, že se v divácích nesnaží vzbudit pocit studu za obnažené tělo. Poukázání na normálnost sexu a nahoty napovídá, že Brandonova nenormálnost netkví (jenom) v jeho posedlosti ukájením. Jde o jeden z mnoha symptomů choroby zlhostejnění, kterou trpí celá společnost. Apendix: Stejně jako Hlad, nechci ani druhý McQueenův film v dohledné době vidět znovu. Zničující totiž Stud není jenom pro protagonistu, ale i pro diváka. 85% (08.02.2012)

Nepamatuji si, kdy naposledy mě nějaký film takhle moc emocionálně rozsekal. Při sledování McQueenova Hladu mi bylo špatně fyzicky, Shame má pro změnu silný dopad na psychiku. Pokud jsem si u režisérova debutu stěžovala, že některé scény jsou přece jen příliš zdlouhavé, u Shame už se McQueen alespoň trochu ovládal a podobné delší záběry tu sice jsou, ale ani na vteřinu se u mě nedostavil pocit nudy. Jistě, pro konzumního diváka to není, milovníci pomalejšího tempa vyprávění a hlavně filmů, které ukazují bolesti dnešní společnosti a vyvolávají silné pocity, budou nadšeni. O výkonu Michaela Fassbendera už bylo řečeno mnohé a jeho nenominování na Oscara mi dosud nedává spát. Po zhlédnutí Studu znovu a hlasitěji volám: "SHAME on you, Academy!", a smekám před úchvatným výkonem mého nejoblíbenějšího herce. (16.02.2012)

Přestože je McQueen do budoucna ohromným režisérským příslibem, bez Fassbendera by tady nejspíš trochu narazil. Tenhle film je totiž jako málokterý jiný zaměřen na psychologii a povahu jednotlivce, které v podstatě diktují celou atmosféru a odráží všechny nálady a myšlenky, kterými McQueen svůj sexuální experiment obklopil. No a Fassbender se pro svou nesmírně obtížnou roli obětoval tolik, až nad tím v některých scénách zůstává rozum stát, a předvádí výkon hodný minimálně oscarové nominace. Některé záběry atakující hranici porna jsou možná vsugerovány až moc násilně a na řadu takřka lyrických (fakt mě nenapadá jiné označení) pasáží by měl být divák dopředu připravený, ale jinak tu máme naprosto dokonale zfilmované intimní drama, které zkoumá erotiku a vášeň z toho opačného, v životě bohužel často přítomného úhlu pohledu. Jestli se bude někdy chystat adaptace 50 odstínů šedi, je to práce jedině pro McQueena. :) 85% (22.12.2013)

Ať už se ráno probouzíte sami, vedle stálého partnera, nebo každý den s někým jiným, Shame útočí na nitro každého z nás. Brandonovo počínání sice velmi dlouho funguje jen jako civilní procházka s nejrůznějším sexuálním kořením, ale poslední půlhodinka sebere veškerou psychologickou tíži a vrhne ji divákovi do náruče. Ta duševní bolest, která Fassbenderovi září z očí čím dál čitelněji, mě neodrazovala, neničila, ale naopak neskutečně fascinovala. Film, který až v posledních vteřinách definitivně dokáže, jak komplexní a hluboký je. (28.07.2012)