Škola princů

Mám rád české pohádky, vždycky měly kouzlo, většinou i nějaký ten humor se objevil. To, co jsem prožil při koukání na tuhle mršinu, se nedá slovy popsat. Tak děsnou nudu jsem už dlouho nezažil. Nevím jestli zmatenost princezny byla plánovaná nebo omezený rozpočet nedovolil přetáčet scény. O jejím přízvuku pomlčím. Člověk by řekl, že dvojice král a rádce v podání Lábuse a Čtvrtníčka vyčaruje něco jiného, rozumějte lepšího, vtipnějšího. Opak byl pravdou. Jediný, kdo skutečně hrál byl Liška, ale ten dostal tak malý prostor, že to nezachrání nic. Celou dobu jsem uvažoval nad odpadem, jenže jak jsem říkal na začátku - mám rád české pohádky - takže těžce vydřená jedna hvězdička. (26.12.2010)

Hudba: Ondřej Brousek. Zaplať pánbůh za ty dary, v tv se na ty nové pohádky fakt nedá koukat, tato neurazí a i když obsazení princezny Sarah Haváčovou nebylo zrovna šťastné, tak se mi líbila rozhodně víc, než Vávrova předešlá pohádka "Čert ví proč". (04.01.2011)

Úplně stejný motiv, jako u Pekla s princeznou - opět se princ i princezna vydávaly za někoho jiného a navzájem se do sebe zamilovali... Na rozdíl od srovnávaného dílka mi ale byl princ mnohem sympatičtější. Na druhou stranu dialogy byly mnohem jednodušší a vaty tam bylo mnohem více, takže musím jít s hodnocením dolů. Dvě malé plus - za Pavla Lišku, který tu hraje normální postavu a za exteriéry - není to typická televizní pohádka s papírovými dekoracemi. (29.12.2010)

Čím to, že se v české pohádkové tvorbě nedaří dosáhnout toho, aby se sešly v té správné kvalitě všechny důležité složky dobrého filmového zážitku? Ve Škole Princů se sešli úžasně zahraní kladní hrdinové Matouš Ruml a Sarah Haváčová s neméně povedenými "sidekicky" Pavlem Liškou (který je mimochodem zcela vážný a působí jako největší boss z celého filmu) a Zdenou Hadrbolcovou, se svým způsobem také povedenými králi a jejich rádci... a bohužel s dokonale trapně figurkařícími zápornými postavami a dost nevyváženou režií, která nedokáže udržet nějakou srozumitelnou atmosféru. Škola Princů skáče co chvíli od pitomé školní komedie přes akční podívanou do oku i duši lahodící rozpačité romance, a když se to děje na prostoru ani ne hodiny a čtvrt, nemáte šanci se na to naladit, takže vám bude všechno, co se hrdinům uděje, víceméně jedno. Je to škoda i s ohledem na velmi slušnou hudbu Ondřeje Brouska. V podstatě jen to, že je Škola Princů taková jednohubka, mě přesvědčuje, abych se ještě někdy podíval znovu. 70% (03.01.2017)

Škola princů se možná nedá úplně zařadit mezi ty největší české pohádkové klenoty, ale v produkci posledních let podle mého názoru reprezentuje nadprůměr. Místy vtipná, ale ne příliš pitvorná, docela sympatičtí herci (i Matouš Ruml) a na televizní film dobré souboje s meči (nedají se samozřejmě srovnat se souboji v akčních hollywoodských spektáklech, ale na pohádku dobré). Já jsem spokojen. 75% si Škola princů podle mě zaslouží. (25.12.2010)