Jen Bůh odpouští

Musím si rozmyslet, jestli to bylo míněno jako humor, nebo jako filosofování. Pokud humor, tak za čtyři. Pokud filosofování, tak mnohem, mnohem méně. Vlastně je to prodloužená verze tohohle http://www.youtube.com/watch?v=X21mJh6j9i4. / S rozmyslem a dosavadními zkušenostmi s Refnem (Drive, Bronson, Valhala) docházím k názoru, že záměrně ten film směšný rozhodně není. Pak se nabízí otázka, jak ohodnotit film, kterým jsem se královsky bavil, ale to proto, že je bizarním způsobem špatný. Protože Refn není Ed Wood, nejspíš to vypadá spíš na nižší hodnocení. (30.05.2013)

Priznávam sa: zaspal som. A nehanbím sa za to. Nicolas Winding Refn, Ryan Gosling a Cliff Martinez spojili opäť svoje sily, aby som si tentokrát mohol v kľude oddýchnuť a vyspať sa. Pokiaľ tento film mal tak fungovať, tak sa mi ozvite zvýšim na plný. Keď skončil film vyvolal vo mne skutočne zaujímavú otázku. Neviem či som bol tak unavený z toho benchpressu, alebo z filmu. Každopádne ten film vám aj tak veľa nepovie. A Ryan Gosling tiež nie. Mimochodom aj keď tento film nemá skoro žiadne klady aj tak ho môžem odporučiť. Je to dokonalá uspávačka. 25% - 1* (31.10.2013)

Na rozdíl od Drive jsem tentokrát neměl ani na chvilku dojem, že sleduji (nebo se snažím sledovat) nafoukaný film o ničem, kdepak, nic takového. Jen Bůh odpouští je velmi stylová drsná povídka z asijského podsvětí, která diváka sice mate, ale není zmatená, která se dopředu sune hlemýždím, ovšem vytrvalým tempem a vře pod zdánlivě nehybnou neonově barevnou hladinou. Vadou na kráse je pouze ne zrovna přesvědčivý výkon Ryana Goslinga - nemluvné pohledy v jeho podání vypadají pořád stejně a nedokážu si z nich vůbec představit, co právě prožívá nebo nač nedejbože myslí. To Kristin Scott Thomas je samozřejmě úplně jiná herecká liga a její panovačná, pomystychtivá mafiánka je díky ní nezapomenutelná. (14.10.2017)

Dánský trip do krvavého světa drog a thajského (homo)boxu. Teď jde o to, co jako divák zkousnete. Nicolas Winding Refn nemá potřebu jakéhokoliv vyprávění. Příběh je prostý. Poselství nejasné. Snové výjevy jak z Barbara nebo Fear X díky prostředí Bangkoku dostávají ještě extatičtější rozměry. Symbolika utínání končetin, dobra zrozeného zlem a pokřiveného dobra, které spravedlnosti dosahuje zvrácenými prostředky. Sprostá a stále špatně naladěná Kristin Scott Thomas dokonale kontrastuje s naprostou Goslingovou pasivitou a s až terminátorskou precizností Vithayi Pansringarma. JEN BŮH ODPOUŠTÍ navíc obsahuje jednu z nejtrýznivějších mučících scén poslední doby. Pokoukání pro opravdu ty nejnáročnější diváky s temnou pachutí, která doznívá ještě dlouho po posledním tónu závěrečné písničky. (06.06.2013)

Pseudoartová hra se symboly, neurčitými postavami a historkou o pomstě a (ne)odpuštění, ve které kraluje fantastická kamera a nechtěná směšnost Goslingova vyprázdněného pohledu, které v součtu vystačí na největší filmovou pózu a zároveň epic fail roku, protože už dlouho jsem neviděl film, u kterého by bylo tak moc vidět, čím chce být a zároveň funguje přesně naopak; chci si o tom přečíst dlouhý rozbor od nějakého filmového teoretika. (21.09.2013)