Stoker

A já pořád přemýšlela, proč je ten film tak divný, pomalý, proč mi každá postava ukrutně leze na nervy... a při pohledu na tvůrce "Stokerů" už je mi to jasné: protože to režíroval Ťing Ťong a za kamerou stál Ping Pong. Zkrátka je to bez ohledu na bílé herce další ťamanská psycho úchylárna, se kterýma nejsem na stejné duševní vlně. Téma o vraždících psychopatech zajímavé, zpracování mě ovšem jakýmsi obtížně definovatelným způsobem sralo. 55% (24.02.2016)

Jak to říct slušně, Parku? Sereš mě. Léta jsem se domníval, že mě v oblasti kinematografie nikdo nerozhodí, dokonce i Simandla a jeho výtvory jsem svého času zvládal bez problémů, ale tebe bych už bez tuby prášků proti zvýšenému krevnímu tlaku zkrátka nedal. Tolik talentu a tak promarněného, to prostě bolí. Jsi kýčař. Možná král kýčařů, ale to tě v mých očích neobhájí. Estetizace násilí mi vadila už v Old Boyi a tady to je jen pokračování téhož. Emočně jsme každý někde úpně jinde. Celkový dojem: 10 % za herecký ansámb. Tím ostatním mě neoblafneš. Buď sbohem a pro jistotu se vyhýbej místům, kde se pohybuju já. Ten ztracený čas vážně bolí. (22.04.2017)

Obavy z toho, že Park Chan-wook po přesunu do Hollywoodu vyměkne nebo se bude muset podřizovat tamním pravidlům, se ukázaly jako zcela liché. Naopak, Park ve Stokerových všem svým americkým kolegům ukázal, jak neuvěřitelně účinným a opojným způsobem pracovat s některými základními principy hollywoodských filmů. S tím souvisí i to notně pomýlené srovnání s Terrencem Malickem, protože zatímco texaskému stydlínovi jde v první řadě o vytváření poetických impresí, Park podobně vypadající záběry působivě zužitkovává v narativním opakování (a variaci), čímž jim dává i jiný účel než čistě atmosferický nebo symbolický. Dále jsou samozřejmě nesmyslná všechna ta silácká obvinění z manýrismu nebo "vizuální onanie", jelikož - podobně jako v Lady Vengeance, kdy se přestylizovanost filmu zrcadlila v touze hlavní hrdinky vykonat "krásnou pomstu" - je ona všudypřítomná prostupnost časových a prostorových rovin (potažmo práce z mimozáběrovým zvukem) motivována schopností Indie slyšet a vidět věci, které jiní nevnímají. Ve Stokerových jsou minimálně dvě křížově stříhané sekvence, které jsou natolik sofistikované a geniálně vygradované, že mi u nich padala čelist a popravdě nevím, kdy jsem naposledy viděl něco tak dokonalého. Svým způsobem chápu, že je to hodně formalistická potěcha, ale u filmu, který tak důmyslně pracuje s očekáváním (a jeho několikanásobným podvracením), napětím a distribucí informací, bych i u "imerzivně" naladěných diváků čekal víc než jen otrávená hlášení o neskonalé nudě. Spolu s Lady Vengeance nejlepší Park. (06.06.2013)

Od začiatku som si hovoril: film roku a nebol som ďaleko od pravdy, bohužiaľ ten scenár sa nikam nevyvinul (nikam kde sme ešte neboli) a mimo úplne záverečnej scény, vlastne ani neprekvapoval. Od začiatku mi to totiž pripadalo choré. Tá snová atmosféra a všetky tie tajomné pohľady - tam skrátka nemohlo byť niečo v poriadku. A v tom je práve problém. Stoker má síce bezchybnú atmosféru, perfektných hercov a soundtrack, oscara hodnú kameru, a je natočený úžasne neamerickým a prekrásnym spôsobom; len nemôžte čakať, že vás ohromí aj svojim príbehom. Podobné pocity som mal pri filme Drive; Nič, čo by sme nevideli, iba vrchol toho, čo už poznáme. 90% (09.06.2013)

Chan-wook Park atmosféru tohoto filmu natočil naprosto luxusně. Stejně tak Clint Mansell složil naprosto úžasnou muziku na piáno. Na druhou stranu mně na tomhle psycho thrilleru vadilo, že se celou hodinu neděje vůbec nic. No i když vlastně děje. Buduje se ta atmosféra. Děsně, děsně pomalu a neuvěřitelně intenzivně. Pak jak kdyby to chytlo druhý dech a rozjelo se přesně to, na co jsem celou dobu čekal a čemu jsem vlastně nevěřil, že se ve skutečnosti stane. Jenže jakmile se to rozjede, zase tak dobrý to není. Takže mi nezbývá nic jiného, než si vzpomenout na ty momenty z první hodiny, kdy režisér budoval tu psycho atmosféru, kterou pak solidně odpálil. (29.12.2014)