Pásla kone na betóne

Snad více než kdo jiný složil „na stříbrném plátně“ poctu řeči Štefan Uher ve svém pozdním filmu. Nekompromisně, bděle, čiře. Ostatně jinak by ji nikterak neoslavil, ale jen zesměšnil, jak je patrno z mnoha normalizačních filmů a seriálů zasazených do moravského, resp. slováckého prostředí. Bez studu doznávám, že mi právě tyhle skanzeny folklorismu byly protivné vždycky, a to již jako dítěti. Jen slyšet, jak se ten dialekt teatrálně kolem těch krojovaných figur(in) rozléhá, mě znechucovalo natolik, že jsem často nedokázal „v jejich společnosti“ vydržet: dnes bych řekl, že ty postavy nemluvily, ale naopak – tu řeč zaživa požíraly. Jinak je tomu v této „východniarské“ komedii. V ní se všechno děje právě v řeči, která tak spontánně tryská z těch vidomých i zaslepených bytostí, vesměs dětských lidí (řečeno s Hessem), z jejich potřeb, tuh i úzkostí a strachů, vede jejich kroky a spoluutváří jejich osudy. Divákovi (a posluchači) je, jako by před ním vyrůstalo cosi prvotního, k čemu dosud nebyly sepsány slovníky a vypočteny gramatiky. A nevypočitatelní jsou i účastníci té polyfonní exploze, která se rozléhá nedohledným obloukem prolínajících se životních příběhů, jež svorně vypovídají o ženském údělu ve zdivadelněné společnosti. Jak to jde dohromady – divoká mluva a lidé davu (zde zastoupeného populární kulturou a komunálními institucemi – a zvláště sekularizovanými vdavkami)? Stýkají se právě v onom dětinství, v tom bezbranném přesvědčení o právu na štěstí, jemuž se ale vše vzpírá, což ironicky ilustrují bezpočetné trpce humorné drobnosti rozeseté jako ztvrdlé chlebové drobky na loži, bránící spánku. Nelze tak sledovat jejich počínání bez soucitu. Opakovaně se mýlí, umanutě se ztrapňují, opečovávají to postrádané – a nestárnou… (22.12.2023)

Film zaujme hezkou kamerou a skutecnymi realiemi ceskoslovenskeho socialismu. Neurazi ani herecke obsazeni. Namet taky neni spatny, ale zpusob, jakym je odvypraveny... Dalsi z rady slovenskych filmu z obdobi normalizace, ktery je pro drtivou vetsinu divaku nestravitelny. A to plati pro divaky dobove, tak dnesni. Tady tak vysoke hodnoceni nechapu. (29.12.2022)

No neviem - neviem ... Hviezdičkovania sa zdržiavam (nerada hodnotím to, čo som doteraz videla len útržkovito), no ako to povedať ... Ta i ja z vychodu a čuc,jak tote ľudze, co to hrali, neznali šumne hutorec, ta to mi uši tarhalo ... U našim valalu še inšak hutori ... Chto ??? Ta to kdze sme ? U rusnakov ? A išče by mi chcela znac, čom my vychodňare furt vypatrame naostatok jak ostatni debilove ... Abo sebe tiž dumace, že to tota Milka Zimkova ľen tak vydumala ? Ta co išče povim ... Mne še to bars neľubilo. (01.05.2012)

Kdo není z východu Slovenska, tak prý film moc nechápe, anžto vychodniari jsou prostě jiní, kdo je z Česka, ten ho asi nejen nemá šanci pochopit, ale moc šancí nemá ani rozumět - leda by rozuměl polsky a slovensky zároveň. Dobrá, ač jsem nerozuměl zcela všemu, ocenit musím komplexnost zpracování - něco mezi sociologickou studií a folkloristickým či národopisným snímkem z šarišského venkova, ale navíc fimově (míněno umělecky) zpracováno a okořeněno jistou dávkou osobité poetiky (Uher, Štúr). Milka Zimková zahrála excelentně a ostatní naprosto zastínila - přijde mi, že ona jediná jakoby byla doma (taky že jo). Silnější 3*. P.S.: Titulky, byť slovenské, se hodí :-). (08.10.2011)

Nie je tak ťažké pochopiť prečo ten film toľko ľudí irituje a filmársky je to priemer, ale ja si ani neviem predstaviť že by sa to dalo natočiť lepšie. Tragikomické a trpké a istým spôsobom aj nadčasové. Ten hudobný motív, ktorý už použil Uher pri Kosenie Jastrabej lúky sa tu tiež hodí. (24.09.2021)