Wallace & Gromit: Prokletí králíkodlaka

Pane Wallaci, milý Gromite a mistře Parku, nemějte mi to za zlé, ale Prokletí králíkodlaka žádným zázrakem není. Po celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že tenhleten celovečerák trpí jakýmsi syndromem "pixar-tě-strčí-do-kapsy-s-jakoukoli-blbostí". Na rozdíl od každého filmu, který přišel z Pixaru, je totiž tím nejlepším na tomhle filmu jeho vizuální stránka. Nikoli příběh. A v tom je zakopaný pes. Je to právě scénář, který je sice prošpikovaný humornými hláškami a narážkami na velkofilmy posledních let, jenže bez Wallace a Gromita v hlavní roli by ho nezfilmoval ani pan "natočím cokoli" Troška. A to je špatně. Prokletí králíkodlaka není špatný film, je roztomilý a vtipný, ale na konci si z kina jen těžko odnesete něco víc, než že támhle se roztomile zašklebil králíček a že támhle hodil kultovní grimasu Gromit. U příběhů Wallace a Gromita platí - čím kratší, tím lepší. Stačí zavzpomínat na geniální Cracking Contraptions. [červenec 2006] (06.08.2006)

Stejně kvalitní jako předcházející kraťasy a Slepičí úlet. Nick Park nám opět předvádí nářezovou jízdu plnou originálních nápadů, popkulturních odkazů, hlášek a taky docela dost akce. A člověk se ani na chvilku nenudí. Výtvarná složka je obdivuhodná a člověk prostě musí tu piplačku, jakou s tím museli tvůrci mít, ocenit. Zvláště, když z toho vzniknul tento výborný animák. Grommit a ten druhej pes rulujou nejvíc. (19.10.2009)

„Hej Grommit daj do toho viac šarmu.“ 80% za nadpriemerný, vtipný, kvalitný, pôvabný a inteligentný príbeh a zvyšných 20% za piplačku s plastelínou, ktorú si (ani ako detský znalec tejto skvelej hmoty) neviem a nechcem predstaviť (nič na tomto vyhlásení nemení ani fakt, že niektoré scény boli v post-produkcii vylepšené drobnými počítačovými trikmi). (10.04.2009)

Proboha, co tohle jako má být? Dlouho předlouho jsem se rozmýšlel, jestli tento film (můžu-li to tak vůbec nazvat) nemám hodit do odpadu! Ale nakonec, ani sám už teď dva dny po shlédnutí nevím, za co je ta jedna hvězda. Nevím, opravdu nevím, protože film jsem nepochopil a o tom ději se ani raději zmiňovat nebudu. Tento snímek potvrdil mou domněnku, že všeho moc škodí. Zde to platí nejmíň dvojnásobně. Myslím tím hlavně tu plastelínu, protože té je zde tolik, že nebudete vědět jestli ji náhodou nemáte také na sobě místo lidské kůže. Nesnáším plastelínové filmy. Začlo to Slepičím úletem, kterého všichni vychvalovali a vynášeli do nebes. Já ho považoval za velký omyl. Prokletí králíkodlaka je doufám už můj poslední „plastelíňák“, který jsem viděl. Jediné plastelínové postavy, které mě opravdu bavily, byly chobotničky malej a velkej z komedie Veselé Vánoce přejí chobotnice. Tímto komentářem vzkazuji autorům, ať už se nepokoušejí točit filmy, které budou obsahovat velmi mnoho zvláštní hmoty, které se říká plastelína. (17.10.2008)

Jednoznačne celovečerný vrchol Nicka Parka a jeho Aardmanovskej tlupy. Neskutočné množstvo nápadov, ktoré treba vidieť opakovane (čo som ešte neurobil, sakra) v zbesilom, gradujúcom tempe. Obával som sa tržieb, našťastie zbytočne. Niežeby odvtedy ich tvorba nejak kvalitatívne klesala, ale dostavila sa určitá stagnácia. Myslel som, že každý druhý rok prinesú novú pecku. (26.05.2012)