Kříž cti

Válka států a vztahy jednotlivých lidí-nepřátel jsou dva zcela rozdílné světy. Kdyby se ti lidé znali, asi by po sobě nestříleli. V obecné rovině naivní představa, v jednotlivých extrémních situacích tohle pravidlo platí téměř bezvýhradně. Když se to umí natočit, vznikají z toho pak takovéto pěkné příběhy (01.01.2016)

A tak jo, i takové filmy jsou potřeba. I když v Šíleně smutné princezně to vyřešili během sekundy replikou: "Toho se neboj, to je jen nepřítel." Poněkud mi vadilo, že nedošlo na ideologické roztržky - zvlášť mladý Němec s Mein Kampfem v ruce se k tomu vhodně nabízel. Nějaká ta moudra, jak jsou ty války na prd, my jen odřeme hubu a chcípneme, přitom proti sobě nic nemáme, a potentáti nahoře si rozdělí území a suroviny. Chybí tomu větší drama v charakterech postav, něco, co by člověka drželo přišpikovaného k obrazovce vnitřním dramatem. Konec je pak takový do ztracena. (18.03.2013)

Solidní, protiválečný a pravdivý příběh ze druhé světové války. Skoro celý film se odehrává v chatě, přesto nenudí. Pochválit musím především výkony herců a některé kvalitní dialogy. Konec, který byl možná trochu odfláknutý poukáže na osudy jednotlivých aktérů tohoto boje o přežití. Pro mě zcela určitě film, na který jsem rád narazil...7/10. (04.10.2012)

Čert vem, že se letadla nešrotují, hlavní hrdinové se nemasakrují a divoká zvěř nekončí na pekáči. Čert vem, že se takřka celý snímek odehrává v prostoru 20ti metrů čtverečních a do posledních deseti minut neuvidíme víc než pět toporných ksichtů, ale proboha, když chcete konverzačku, tak nad tím štosem papíru musíte strávit víc než půl hodiny na schodech před vstupem do studia. Postavy jsou karikatury jako z toho nejprsatějšího hentaie, střílí po sobě rosolovitě tupé dialogy, v příběhu si to klestí tím šedivým bezkonfliktním středem a jako nejdramatičtější překážku jim pod nohy osud hodí sraní v -20°C a zanícenou ručku mladého přicmrndávače Führera. Divák chce konflikt! Na nějaké mezinárodní lízaní varlat a vršení nejopotřebenějších žánrových klišé se můžu vysrat rovnou a viním z toho CSFD. Tohle je akutní selhání bezpečnosti, měl jsem být varován! Tímto vás tedy varuji, máte možnost zachovat si duševní zdraví a funkční řitní svěrač, takže radši ruce pryč. (29.01.2013)

V souvislosti s tímhle válečným filmem mne napadá moudro, které vyřkl snad Fridrich II. Veliký: ,,Kdyby mí vojáci začali přemýšlet, nezůstal by u vojska ani jediný." A přesně o tom je veskrze protiválečné drama norského režiséra Pettera Næsse. Příběh je velmi prostý - svedeni osudovou náhodou musí dvě torza znepřátelených sestřelených posádek, britské a německé, dostát jednoduchému úkolu - přežít v drsné severské krajině. Sami uprostřed kruté zimy, blízko polárního kruhu, v zemi věčného sněhu. To silné ale vetkli tvůrci jinam. Stejně jako v podobně bílém a podobně demýtizačním Stalingradu je porušena zažitá šablona v zobrazování německých vojáků a jejich protivníků, Němci tu nejsou exponováni a vykresleni apriori jako ti špatní a britská posádka jako ta správná strana, tvůrci zvolili neutrální a mnohem objektivnější pohled, potkají se sice dvě znepřátelené strany, ale tváří v tvář se tu střetává především člověk s člověkem, byť podvědomě, alespoň zpočátku, pod tíhou indoktrinace, sahá po zbrani. Jak se ale obě strany vzájemně lépe poznávají (a pomáhá jim v tom zejména fakt, že všichni Němci umí výborně anglicky...což je poněkud zvláštní ,,náhoda", kterou ale snad můžeme tvůrcům odpustit), dochází k překvapivému zjištění - ač oficiálně ve válečném stavu, dá se překvapivě dobře komunikovat. Navíc si severští filmaři neodpustili zajímavou paralelu - i britské impérium lze chápat tak trochu jako historickou analogii Třetí říše, samozřejmě bez stigmatu holocaustu, ale přeci jen v mnoha směrech srovnatelné ve své touze dobýt a ovládnout svět. Působivý, komorní, spíše konverzační a ve svém vyznění velmi silně protiválečně působící film... (06.09.2012)