Líbáš jako ďábel

Poledňáková se z Bartošky a Magálové snaží vyždímat podobně dramatickykomediální pohledy jako kdysi ze Satinského s Šulcovou, navíc angažuje pár roztomilých žvatlajících dětiček, ale zapomněla na uzavřenost prostředí. Místo komedie jsem se nedokázal zorientovat v množství postav, exotičnost prostředí mi přišla nefunkční a prázdné fráze moc komických situací nenabízejí. (03.11.2013)

"To jsou únosci.. Ptají se, kde jsme !!" - "Kde asi !! V prdeli !!" ;) Tak tam skončila i samo(nena)učka Maruška Poledňáková, která nemohla odolat číslům předchozího snímku co do návštěvnosti kin, a spatlala tak volné - No, mně to volné rozhodně bylo !! - pokračování nebetyčné šmíry, které sice podobně jako ty hollywoodské sequely vypadá bombastičtěji, už jen dík těm překrásným marockým lokacím, které však snad ani nemohou působit kýčovitěji - Jsem z vás a vaší kamery smutný, pane Smutný !! - a nesmyslněji, jinak však žádná další zásadnější změna nepřišla, a divák se tak dočkal pouze dalšího nesmírně špatného filmu, totiž crazykomedie plné gagů a vtipů bez point, která vypadá jen o chlup lépe, či spíš méně špatně, než Líbáš jako Bůh.. Tam však Poledňáková tu pověstnou laťku příliš vysoko nenasadila, ona si totiž asi myslela, že na nějakou laťku sere bílej tesák.. Díky líbajícímu Bohu, že Poledňáková není ještě Trošku víc pomatená a nesoudná, a tak netoužila natočit celou trilogii !! ;) Ale kdo ví, čeho se ještě dočkáme !! (21.03.2015)

"Přece si za svůj honorář nebudu kupovat bývalou ženu budoucího manžela své bývalé manželky." Tak to má logiku, zejména když se jedná o královnu protivnosti Bohunku. Nicméně postava pohodového Karla mě bavila nejvíc a konkuroval mu vlastně jen "bezdětný" majitel Ferrari Láďa svým tancováním v kšandách. Jinak mě to bavilo o dost míň než první díl a tak, přestože jsem přející člověk, tentokrát jsem štábu ten výlet do Maroka moc nepřál. Snad se tam alespoň dobře vykoupali a pěkně opálili, protože marocká linie filmů na mě působí proti té české značně zoufale. (22.01.2017)

Přestože tomu zdejší hodnocení zatím nenapodívá, od Boha k Ďáblu přineslo děsivou a děsnou propast. Zatímco "jednička" byla vtipná, tady se Poledňáková o vtipy marně snaží. Pamatujete si veletrapnou scénu s mafiánským únosem v Troškově Slunce, senu, erotice? Tak přesně takový je celý Líbáš jako ďábel. Jediný Bartoška s Nárožným jsou stoprocentní a Kaiser tak ze třetiny, ale ostatní jsou totálně na zabití. Když se chci proletět někam k moři, je fajn že mi to nějací blbci za pár záběrů na logo platební karty či kávovaru zaplatí, v tomhle případě by se ale diváci možná i rádi na paní režisérku a její štáb složili, že do Maroka o velikosti středočeského Malešova, kde se jako mimochodem všichni čeští turisti potkávají (klid, nerozčiluj se...) odletí, nic tam nenatočí a všichni tam zůstanou navždy. Dal bych stovku. (27.10.2012)

Líbáš jako Bůh mě v rámci mezí příjemně překvapilo, Líbáš jako ďábel jsem už po dvaceti minutách chtěla vypnout a navždy zapomenout, že takový film existuje. Znáte takovou tu základní scénáristickou poučku, podle které by každá scéna měla nějak posunout příběh dále, měla by být důležitá v retrospektivním pohledu nebo by měla divákovi ukázat dosud neznázorněnou vlastnost některého z hrdinů? No tak zatímco západní filmaři "nedůležité" scény z filmů vystříhávají, Marie Poledňáková poskládala za sebe do téměř dvouhodinového celku. Kdyby to bylo vtipné, i bych jí tu příběhovou beznaděj, ve které neustále někomu ujíždí dopravní prostředek, odpustila. Jenže já se (velmi decentně) zasmála jen jednou; u scény s arabskou seznamkou. Zbytek jsem bez jakékoliv snahy o přehánění doslova protrpěla. (14.12.2012)