Hair
Vlasy
Režie:
Miloš FormanKamera:
Miroslav OndříčekHudba:
Galt MacDermotHrají:
John Savage, Treat Williams, Beverly D'Angelo, Annie Golden, Dorsey Wright, Don Dacus, Cheryl Barnes, Richard Bright, Nicholas Ray, Charlotte Rae (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Claude Bukowski (John Savage) má brzy narukovat, a tak si chce poslední dny v civilu v New Yorku užít. Náhodou potkává skupinku hippies a dámu na koni – Sheilu (Beverly D´Angelová), která se mu okamžitě zalíbí. Hippies jej přivedou k drogám a druhý den jeden z party zjistí, kdo je ona dáma na koni. Vetřou se na oslavu, jíž se Sheila účastní, ovšem jejich anarchistické chování vyústí v zatčení a soud. Mají na výběr třicet dnů káznice, nebo zaplatit padesát dolarů. Hippies pochopitelně peníze nemají, ale Claude ano. Stačí pouze na kauci pro jednoho z nich, a tak od soudu odchází šéf hippies Berger (Treat Williams). Ten slibuje, že další peníze přinese. Claude s Bergerem se stanou velkými kamarády a skamarádí se i se Sheilou, jenže za dveřmi je strašák války ve Vietnamu. (AČFK)
(více)Recenze (683)
Vlasy na divadle nejsou ani tak klasickým muzikálem, jako spíše blýskavou hippie show s minimálním dějem - taková "abba "show ze šedesátých. Před Formanem stál na konci sedmdesátých let nelehký úkol - obalit písničky smyslupným dějem, kostrou, která má hlavu, trup i nohy ve správném pořadí, a vzkřísit dobu, která byla už v té době skoro deset let mrtvá. Myslím, že z daného materiálu vytřískal maximum (i když John Savage je opravdu děsný - poulí oči a jako dělá toho jižana), některá čísla jsou dokonalá (LSD sen o svatbě), některá skvělá (I´ve got a life), některá statická (opuštěná matka), ale choreografie T. Tharp vždycky skvěle doplňuje hudbu. Škoda, že v roce 1979 by spíše mělo smysl natočit Hair II: Od LSD ke kravatám a investičnímu bankovnictví, ovšem cestu od šedesátých ke krizi fantasticky ukazuje Fantastický pan Lišák. ()
Mám rád hippies, tudíž Vlasy se mi líbili. Zdobí je skvělé písně, povedená choreografie a výborné herecké výkony. ()
Konec atakuje maximální hodnocení, škoda že ta první půlka je tak nudná a o ničem... ()
Filmy Miloše Formana mám velmi rád a ani Vlasy nejsou výjimkou. Muzikály pro mě většinou znamenají film s hloupým příběhem a pár chytlavých písniček. U Vlasů tomu ale tak nebylo. Viděl jsem plno barevných, veselých, tančících lidí a slyšel plno chytlavých písniček s úderným textem. Ani příběh nezaostával. Nebyl sice nějaký extra zajímavý (nemůžeme to ani u muzikálů čekat), ale nějak jsem si oblíbil všechny postavy a zajímalo mě, co se bude dít dál A mrazivý konec, kdy Berger pochoduje ,,vstříc smrti“ mě překvapil. K Vlasům se někdy znovu určitě vrátím ()
Snímek Vlasy je rozhodně jeden z nejlepších filmových muzikálů, které kdy spatřily světlo světa. Nepřestává mě fascinovat ta geniální hudba a příběh se silným protiválečným apelem, jež i po mnoha letech od natočení dokáže oslovit vnímavého diváka. Jsem opravdu hrdá na to, že se do téhle klasiky pustil zrovna Miloš Forman a vdechnul jí život v tom nejčistším smyslu slova. Právě tak, jak to uměl jedině on... ()
Film je to dobrý, má myšlenku, nenudí a celkově je velice hezky zpracován. Bohužel písničky mě až na několik výjimek příliš nechytly. Jelikož se mi ale Vlasy jinak líbily, strhávám za to jen jednu hvězdičku............Po druhém zhlédnutí dávám čistých 5 hvězd. Písničky sice nejsou příliš líbivé, ale mají v sobě ohromnou emoční sílu, kterou jsem při prvním zhlédnutí nedokázal ocenit (asi jsem nebyl správně naladěn). ()
Tak tohle fakt ne, jako děj to má, ale hodně chabej, v podstatě prošpikovanej hrozným zpíváním. To už jsou lepší ty verze co vržou v rádiu. Celej tenhle škvár je takříkajíc o hovně, až na ty myšlenky svobody a na konci obětování se pro druhý, to mi ale nevynahradí celkovou nudu, která je v drtivý většině filmu znatelná. ()
Běžte do řiti se všema těma vašima Pomádama a jinejma podobnejma srágorama, co navic hrajou na všech podělanejch diskotééékách, aby na ně mohli pařit puboši. Tohle je aspoň muzikál, kterej má myšlenku, hipísáckej styl, sem tam drogu neškodnou a když to člověk zná, tak aji dobry melodie a pisničky. A to normálně poslóchám dnb, prosimpěkně. Jasně, že někdy ty slova těch songů byly na mě trochu mimo, no ale co už... Formanovi respekt, že Čech dokázal takhle skvěle vykreslit hippie atmosféru kdesi v idiotské americe, mír, kytky, štěstí, svoboda. A láska. A navíc prostest proti válce ve Vietnamu. Sem tam dojde i ke vtipnému momentu. Sem tam dojde i k vážnému momentu. A to je konec mého komentu... ()
Jasná demonštrácia geniality filmovej produkcie, ktorá veľmi silným emóciou chŕliacim záverom dokáže u diváka vzbudiť pocit, že sa celé dve hodiny nonstop neskutočne bavil... Toľko deravých miest s priemernou hudbou (a žalostne podpriemerným scenárom) sa naozaj len málokedy dá divákom prekusnúť. A to ani nehovorím o glorifikovaní zhulených nímandov, čo prídu na párty k slušným aristokratom, narobia tam bordel, nahádžu im do xichtu, že nevedia správne žiť, lebo nie sú hipíci, za čo ich zavrú do basy na ich veľké prekvapenie a rozčúlenie ( "Ako mohli?!") Ak Vlasy mali byť oslava lásky, slobody a hejt vojne, tak účeľ splnený len na na slabých 50%. Každopádne hudba (až na pár šedých výnimiek) úžasná, záver ako som už bol písal dychberúci. Keď som film videl prvých pár krát, bol som unesený, ale s každým ďalším vzhliadnutím klesá po stupienkoch ku dnu. ()
Muzikály obecně ráda nemám, Vlasy jsou výjimka, která potvrzuje pravidlo. ()
Uznávám, že jsou Vlasy kvalitním a zajímavým muzikálem s jasným poselstvím. Taneční a hudební čísla mne ale nezaujala. Bohužel, tento Formanův film nemohu hodnotit více než průměrem. ()
Málo filmov má pre mňa takú dôverne osobnú tematiku, ako práve VLASY. Sám som za svoje právo nosiť ich dlhé bojoval roky rokúce s rodinou, učiteľmi aj okolím – a vlastne dodnes bojujem, akonáhle mi trocha podrastú. Sám som ten najväčší hipík, čo ešte dneska môže existovať. Nepracujem pravidelne, nežijem konzumne, nekupujem kraviny, nezarábam a nemíňam, nemám trvalé bydlisko, nezakladám rodiny, neplatím hypotéky, nerešpektujem zákony... tak prečo je mi potom tento slávny emblematický film taký odpudzujúci, prečo ma tak hrozne nudí ? Bude to zrejme tým, že muzikál ako žáner, navyše bez výraznej ( tu vlastne akejkoľvek ) formy mi nič nehovorí, ale nepochybne hrá svoju rolu aj fakt, že jeho hrdinovia sú hrozne nesympatickí a ukazujú vlastne odvrátenú stranu hnutia hippies, tú naozaj príživnícku, drzú, špinavú chásku povaľačov a nevzdelancov, čo sa zakrývajú vzletnými frázami, ale v podstate sa egoisticky zaoberajú iba svojim vlastným blahom... Vtedy sa čerta starám o nejaké vlasy ! ()
Roztancovaná hippie oslava svobody nosit dlouhé vlasy, šlehnout si cokoli se naskytne, dělat, co se namane, radovat se ze života a zásadně nedržet hubu ani krok. Oslava, která se skvěle rozjede a mimořádně blbě dopadne. Napsal si někdo, na starej kůl, prostinkej nápis, válka je vůl. Před kůlem stojím, čepici smekám, v očích mám slzy a pak si klekám. Modlím se za ty, kteří ten kůl, nevidí a nečtou, že válka je vůl. ()
Pro mě best of mezi muzikály. Vlasy mají nadčasovou myšlenku, hudba je skvělá a hlavně mi u Hair vstávají chlupy, ať je vidím poprvé nebo podesáte. Vždycky jsou tam emoce a vždycky jsem z nich tak jako vajíčko úplně naměkko. ()
Z filmem se míjím...ale za myšlenku hodnotím :-) ()
Nemám rád muzikály. Ale tento ma dostal na plnej čiare. Spolu Moulin Rouge (a Dancer In The Dark). Na konci som mal slzy v očiach... ()
Jak vidim jsou zde velmi rozporuplne ohlasy na tento vynikajici muzikal od Milose Formane. Ja vsak nemuzu vahat ani minutu. Uz jen kvuli tem genialnim pisnickam, prokreslenumu scenari, emotivnimu zaveru a perfektnim hereckym vykonum Johna Savage a Treata Williamse. Ta atmosfera z onech pamatnych "kvetinovych" let na vas dycha ze vsech koutu a nelze se ji jinak nez totalne odevzdat. Milos Forman opet ukazal svou nespornou reziserskou a vypravecskou genialitu. Vy ostatni si rikejte co chcete, ja mam svuj nazor, svuj cit, svoje vlasy ... ()
Tak tenhle film byl pro mě utrpením. Muzikály nijak nemusím, ale tenhle natočil Forman, režisér mého nejoblíbenějšího filmu Amadeus. A tak jsem ho shlédl. Na takovou hrůzu jsem ale nebyl připraven. Písničky se mi líbily maximálně tři, ostatní mě nechaly (v tom lepším případě) chladným. To co se děje na plátně mi přišlo jako naprostá ubohost. A tak neuvěřitelně nesympatického a otravného hlavního hrdinu (tím myslím toho Clauda, Berger jako jeden z mála ušel) jsem ještě ve filmu neviděl. ()
Nejlepší hudební film všech dob. Po Přeletu nejlepší film Formana. Životní role všech účinkujících. Závěrečná scéna, při tónech jedné z nejlepších filmových písní Let the Sunshine in, i po 30 letech emocionálně nejpůsobivějším okamžikem kinematografie. ()
Související novinky
Zemřel herec Treat Williams
Ve věku jednasedmdesáti let zemřel americký herec Treat Williams, většině diváků známý zejména díky ztvárnění jedné z hlavních rolí v muzikálu Vlasy režiséra Miloše Formana. Smutnou zprávu médiím… (více)
Miloš Forman 1932 - 2018
Včera ve věku 86 let zemřel režisér, scenárista a pedagog Miloš Forman. Držitel dvou Oskarů, tří Zlatých glóbů a celé řady dalších mezinárodních cen vyrůstal jako sirotek u příbuzných v Náchodě. V… (více)
Poprvé viděno zcela bez varování někdy na sklonku osmdesátých let na pololegální projekci v matfyzácké posluchárně, narvané k prasknutí. Dodnes si dokážu krok za krokem vybavit svoje pocity, když film začínal: Pošmourné ráno kdesi na venkově, syrově šedohnědá tonalita obrazu, záběry z dálky, proběhne kůň, pak projede auto, dva muži vystoupí a prohodí spolu pár slov. Nerozuměl jsem ani ň, titulky nebyly (od té chvíle jsem věděl, že jestli si chci v životě něco užít, musím se naučit anglicky). Vnímal jsem jenom tu atmosféru, silnou už od prvního záběru. Mladší z mužů mávne na autobus, ještě se obejme s tím starším, beze spěchu nastoupí, autobus se rozjede a ozve se hudba. Bože, to byla muzika! Snad nikdy předtím jsem neslyšel takhle nadupaný zvuk baskytary ani takovýhle nekompromisní funkrockový rytmus; okamžitě mě to lapilo. A pak přišlo opravdové zjevení: Co to je za divnou partu v barevných hadrech, která tam provádí jakýsi rituál s ohněm? A jak to tancují? Je to neuspořádané, ledabylé, úplně jiné než všechno, co znám; vlastně by se mi to vůbec nemělo líbit, ale mně se to líbí, jak to? Černá holka začíná zpívat – nevím, o čem zpívá, ale zpívá naplno, hrdě, opravdově, živočišně, kamera kolem ní obíhá v kruzích, za pyšně vztyčenou hlavou se míhají větve stromů; co se to na mě z toho plátna valí za neznámou sílu? Je to jen ten otevřený prostor? Proč za ním najednou tuším celý vesmír? Může takhle vypadat svoboda? Celý zbytek filmu jsem zíral jako v horečce. — Některé věci, které nás takhle zasáhnou, časem vyšumí, v jiných si s léty nacházíme další a další poselství a významové roviny, až se stanou součástí nás samých; Vlasy jsou u mě ten druhý případ. Teď naposledy jsem si třeba teprve naplno uvědomil, co všechno tu stojí vedle sebe, ale málokdy proti sobě, spíš aby nacházelo společnou řeč: Lidé všech barev. Venkov a město. Samozřejmě holky a kluci. Rodiče a děti (a děti, z kterých se stávají rodiče). High society a společenská „spodina“. Zdánlivě primitivní patriotismus, bez kterého ovšem národy nepřežijí, a individuální svoboda, bez které přežívání národů ztrácí smysl. A Forman ničemu z toho nijak zvlášť nestraní (taky na něj byli pravověrní hipíci za jeho verzi Vlasů pěkně naštvaní), netočí jednoduchou ódu na šedesátá léta ani „jenom“ mimořádně působivý protiválečný doják, klade i spoustu dalších otázek a nedává na ně zrovna jednoznačné odpovědi; ano, vyzdvihuje osobní svobodu a osobní vřelost (vždycky znovu mě dojme prostá symbolika scény, v níž se z přátelství stříhají vlasy do toho okamžiku zuřivě bráněné proti establishmentu), ale zároveň skoro po hořímápanenkovsku demaskuje telecí neochotu dospět a přijmout zodpovědnost, která se skrývá za revolucionářskou rétorikou některých zvlášť charismatických hippies (první emocionální vrchol filmu Easy To Be Hard) a když Claude říká Hudovi, že jde bojovat i za něj, Hud se nezmůže na pádnější odpověď než „to nemusíš, já bych to pro tebe taky neudělal“; celá parta nakonec přijímá Claudův odchod do armády s nepřehlédnutelnou úctou, jako věc jeho osobního rozhodnutí, jeho svobody a jeho víry. To mi připadá hodně podstatné – každý tu má právo na svou volbu a svou hrdost, ani ten Sheilin brácha tu není za žádného komického otloukánka, ale s nemalou mírou osobní statečnosti reprezentuje svoji společenskou třídu; ano, prohrává a je k smíchu, ale nikdy není zesměšněn až k ztrátě důstojnosti. Jediný, kdo to od Formana schytává opravdu naplno, je armáda, ne ovšem smysl existence armády jako takové, ale absurdní, ponižující a nelidské stránky jejího provozu. Ne, tohle opravdu není žádná primitivní protiválečná agitka ani anachronické oživování naivních ideálů. — Inu, zjišťuju, že bych o Vlasech dokázal psát opravdu dlouho. Původně jsem se chtěl ještě rozplývat třeba nad tím, jak se tu technicky poučeně a přitom dravě a autenticky zpívá (z každého výstupu je cítit vášnivé zaujetí, neskrývané, ale zvládnuté vypětí a postupně budovaný vnitřní prožitek, není tu jediné pěvecké číslo, kde by se od začátku do konce s nezúčastněným nadhledem, respektive povrchním univerzálním patosem, exhiboval hlasový fond interpreta, jak je standardem dnes), nad tím, jak Forman ve svém třetím americkém filmu dokázal už dokonale vstřebat americkou kulturu a stát se jejím spolutvůrcem, ale taky jsem měl v plánu zauvažovat o tom, jestli tohle všechno rozplývání a hlavně pocit, že nic tak silného a hlubokého už dneska nevzniká, není až příliš podobné tomu, jak generace mých rodičů nostalgicky vzývá své Sinatry či Elvise (v lepším případě, v horším pak Simonovou s Chladilem) a v čemkoli novějším než raní Beatles už neví, čeho se emocionálně chytit. Snad to raději nechejme tak. () (méně) (více)