Přední linie

Korejská duše je jiná a tím pádem i jejich válečné filmy, zatímco jejich odlišnost přímo zbožňuju v romantickém žánru, tak u válečného mi chvílemi až vadí, zpěvánky polokastráta nejsou tím pravým ořechovým, co by mě dokázalo dojmout. Po monumentálnějších Poutech války a stylizovanějším Pohwa soguero je Přední linie mým třetím korejským válečným filmem a znovu mne tak trochu zklamal, zdá se mi, že Západ umí válku prostě líp. (03.06.2012)

Technicky je film na skvělé úrovni a po téhle stránce není moc co vytknout. Bitvy jsou rovněž skvělé zpracované a hlavně přehledné. Trošku mi vadila zbytečně dlouhá stopáž, protože některé pasáže filmu jsou nudné a zbytečně natahované. Dialogy taky nejsou zrovna silná stránka, ale klady převažují nad záporama. (12.05.2012)

Je to celkom dobrý vojnový film z juhokórejskej produkcie. Má dosť dobrý príbeh o juhokórejskom dôstojníkovi, ktorý je vyslaný na prednú líniu, kde má vyšetriť smrť veliteľa, čo sa mu aj podarí a je pripojený k vojakom na dobytie jedného bezvýznamného kopca na hraniciach oboch bojujúcich strán, kde spoznáva absolútnu nezmyselnosť vojny a hlúposť na veliteľských pozíciách. Spracovanie ma ale skôr sklamalo, dĺžku filmu by som ako problém nevidel, tempo filmu je celkom slušné, ale problémom je, že viacero prvkov ma tu nezaujalo vôbec alebo boli nevhodne použité. Film by sa dal rozdeliť na štvrtiny, prvá síce zoznámi s postavami, ale až na pár scén ma moc nebavila, druhá je zase dosť vydarená, poteší boj o kopec alebo zaujímavá línia s naplňovaním krabice obomi stranami. Tretia štvrtina na mňa pôsobí príliš zbytočne a miestami aj nudne a záverečná to opäť vylepšuje. Takže sa dá povedať, že s polovicou filmu, konkrétne s druhou a štvrtou štvrtinou som spokojný dosť a so zvyškom už až tak moc nie. Ale aj tak vôbec nie som spokojný s tým, ako je tu podaná hlavná myšlienka. To, že chce film poukázať na nezmyselnosť vojny mi určite neprekáža, ale menej je niekedy viac a tu už niektoré scény a nie je ich málo prechádzajú do takých extrémov, že miesto emotívneho zapôsobenia som mal z nich skôr pocit až paródie a tak na mňa film nezapôsobil ani zďaleka tak, ako by mal. Akcie tu nie je až tak moc, ale je celkom slušná. Celkovo je už klasicky výborne natočená, je tu jedna hlavná bojová scéna, dobývanie kopca, ktorá je veľmi dobre zvládnutá a zaujala ma hlavne zaujímavá kamera a okrem toho sa tu ešte občas nájde nejaká viac alebo menej zaujímavá kratšia prestrelka. Herecké obsadenie je bez problémov, výborný Sin Ha - gyun v hlavnej úlohe, o nič nezaostáva ani Go Soo alebo charizmatický severokórejský veliteľ Ryoo Seung-yong. Z réžie mám rozporuplné pocity, na jednej strane z akcie, vizuálu a podobne mám veľmi dobré pocity, s tým nie je problém, ale ako som spomínal, scény zameriavajúce sa na nezmyselnosť vojny a silnejšie emócie zase nefungujú takmer vôbec, čo ma veľmi mrzí a pri kórejskej produkcii ma to aj dosť prekvapilo. A technická stránka je samozrejme výborná. Veľká škoda, po väčšine stránkach dobre zvládnutý vojnový film, ale tých pár nedostatkov pôsobí až moc výrazne. Myslím, že so schopnejším režisérom by to dopadlo omnoho lepšie. 62% (07.02.2012)

Kvalita výpravy u korejských filmů je asi jeden z mála důvodů, proč vlastně sleduji jejich tvorbu. Občas se stane něco příjemného a dokáží vytvořit perfektní záležitost - Pouta války / Taegukgi hwinalrimyeo. Ostatní tvorba na tom ale je trochu složitěji. Přední linie / Gojijeon je trochu komplikovanější záležítostí, má více postav, takový nějaký zmatenější příběh s několika flashbacky, které jsou na filmu asi nejzajímavější částí. Jako vždy je válka vyobrazeno příkladně, ale těchto několik pozitiv nedokáže vynahradit fakt, že se jedná o přetaženou "nádheru"! (05.03.2013)

Je docela jasné, proč má korejský film poslední dekády takový vřelý ohlas. Korejci jsou totiž bravurní řemeslníci, pouští se do atraktivních témat, umí své filmy napumpovat akceptovatelnou dávkou patosu a afektovanosti a jejich tvorba na západního diváka nepůsobí vyloženě exoticky. ______ Při hodnocení Přední linie se někde uvnitř mé hlavy přetahuje nenáročný divák, který si užil pulzujících emocí a výborně nasnímané válečné vřavy s tou druhou půlkou mého diváckého já, jenž nemůže přehlédnout, že Hung Jang do svého díla zahrnul de facto 100% kliše spojených s válečným žánrem a nenabídnul vůbec nic nad to, co už do svých snímků zapracovala kvanta filmařů před ním. Při hvězdičkování na CSFD ovšem většinou dávám o něco větší váhu samotnému diváckému zážitku, než racionálnímu zhodnocení, takže nakonec zůstávám u pěkných 70%. (30.11.2012)