Reklama

Reklama

Epizody(11)

Obsahy(1)

Svobodný třicátník Daikichi se vrací domů na dědečkův pohřeb, je však zaskočen tím, že děda měl nemanželské dítě s mladou milenkou. Zbytek jeho rodiny je tím šokován a nikdo se nechce postarat o malou, šestiletou, zakřiknutou dívku Rin. V rozhořčení se Daikichi rozhodne postarat se o ni sám. Ale pomůže Rin soužití s mužem, o kterém nic neví, k tomu, aby se dostala se ze své skořápky? A počkat, naruší tento vývoj událostí nějak Daikichiho milostný život? (Jigvell)

(více)

Recenze (23)

Scalpelexis 

všechny recenze uživatele

Netradiční anime, ale panečku jaký! Čtu komentáře a názory o tom, že na studii z reálného života vztahu otec - dcera je to až přehnaně bezproblémový. Ptám se proč? Jistě, je tu mnoho zákonistostí, to hlavně ze sekce povinnosti a vzdělání, které se objevují v našem životě zřídka. A proč ne? Proč by někdo nemohl si dát za prioritu strávit svůj život péči o své dítko i za cenu toho, že půjde profesně dolů? Potřebovali ke spokojenosti Ferrari? Ne. Vůbec, proč se o tom bavím? Usagi Drop je tu od toho, aby probudil ty nejhřejivější pocity v nás uvnitř, nechal nás zamyslet a možná zazpytovat svědomí, proč jsme přeci jen se neobětovali víc pro úsměv druhých. Jistě, zlatíčko jako Rin by rozmrazilo srdce i tomu největšímu protivovi, ale i postava Daikichiho atmosféře zdatně napomáhá a tak jste nesnesitelně milým násilím nuceni natáhnout koutky úst nadoraz. Dočkáme se trochu klišoidních, přesto stále kouzelných vtípků; přiznačně malebná je doslova vodovková či temperová kresba, která velmi výjimečně sáhne k temnější barvě. Pro jednou jsem ušetřen typických japonských výkřiků, není třeba žádnýho karaoke, nevidím obnažené dámské nárazníky; na oplátku jsem zaplaven slušným civilním chováním, hledáním hlubších lidských hodnot - vše načrtnuto jemně citlivou linkou. Podobné Arie? Jak vůbec jde porovnávat totálně fiktivní svět, který sice je podobně sladký, ale duševně poměrně vyprahlý, osobně hodně vzdálený a hlavně místama ukrutně nudný? Aria má své nezpochybnitelné kouzlo, ale není pocit jako pocit. Zde jsem dosáhl opravdu čistého naplnění a doslova totální spokojenosti. ()

Hromino 

všechny recenze uživatele

Usagi Drop občas schytává kritiku za to, že je až moc sluníčkový a že zpracování hlavní hrdinky je nerealistické, protože „děti prostě tak hodné nejsou“. To, co lze považovat za onu neskutečně vágní „sluníčkovost“, je samozřejmě diskutabilní, avšak vzhledem k tomu, že Rin vyrůstala jako jedináček, u starého pána a bez vrstevníků, tak je u ní jistá dospělost v chování zcela normální a neměl jsem s jejím vyobrazením problém. Krásně vyniká odlišnost jejího zázemí především v porovnání s vrstevníkem Kókim, který vyrůstá pouze s maminkou a chybí mu mužský vzor, jež nachází v mládenci Daikičim, opatrovníkovi Rin. Všechny tyto zmiňované postavy jsou skvěle zpracovány a nešlo jim nefandit. Svěží výtvarný styl a příjemná hudba pak přidávají další plusové body. Na druhou stranu však uznávám, že někdy je tam možná až moc sentimentu a ona drobná peripetie v závěru působila trochu dojmem vynucené přítomnosti, aby tam nějaká peripetie vůbec byla, ale jinak se jedná o zdařilé anime, kterému s čistým svědomím dávám 4*. P.S.: Jedná se o jeden z mála případů, kdy tvůrci udělali rozumné rozhodnutí neadaptovat mangu celou. To, co se totiž děje v manze poté, považuji za vrchol autorské ubohosti a totální zprznění původní atmosféry díla. ()

Reklama

Zíza 

všechny recenze uživatele

Upřímně na takový příběh mi bohatě stačí jeho hraná podoba. Není to špatné, je to reklama na dokonalé rodičovství a dokonalé děti, takže je to taková ta příjemná podívaná a když se zasníte, je to bájo a nic nechybí. I když samozřejmě film se nemůže věnovat všem v takové hloubce a záběru jako anime. I tak se mi víc líbil film. Lepší 3*. ()

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Milí diváci, toužíte po roztomilém potomkovi, ale přitom se bojíte toho všeho přebalování, křiku, strachu, časových investic, finančních investic, zodpovědnosti, špíny a omezení vašeho osobního života? Již nemusíte hledat dále, právě pro vás Kanta Kanmei točí líbivý seriál Usagi Drop. Jistě jste si přečetli synopsi, takže víte, oč půjde. Výborně, výborně, můžu tak alespoň rovnou skočit ke kritice, protože věřím, že do chvály se pustí jiní a uznávám, že je co chválit. +++++ Děti dozajista mohou mnohým lidem vnést do života štěstí, představovat splněný sen, i přes již zmíněná negativa s rodičovstvím spojená. Někdo však možná při sledování uřvaného, špinavého a zlobivého fakana neuvěří. Tato nedůvěra stvořila Kagu Rin. Kaga Rin je pořádná, nezlobí, chápe potřeby druhých, pomáhá, skoro nekřičí a vždycky roztomilní. Podobný přístup ke zobrazení škvrňat jsme už viděli v Aishiteruze Baby. Pokud si člověk pročte něco málo o vývoji dětí, uzná, že Usagi Drop přeci jen odpovídá pravdě více. Rin se totiž právě nachází v relativně klidné fázi dospívání dítěte a tak jsou výtky stran jejího chování trefou ne zcela do černého. Pokud ovšem její věk nevolili tvůrci s ohledem na touhu dotlačit diváka k rozněžnění, které zažívá při hlazení štěňátek a koťátek. +++++ Ona mnou vyčítaná líbivost vězí převážně jinde. Tento seriál je v podstatě bez skutečných konfliktů, bez reálných problémů. Aby nedošlo k nedorozumění, Usagi Drop v sobě skrývá pro postavy nejeden konflikt a nejeden problém, ale ne skutečně konfliktní a ne reálně problematické. +++++ Daikichi kupříkladu zprvu nezvládá spojit péči o Rin se svými pracovními povinnostmi, ale pak se nechá přeřadit na nižší pozici, kde nemusí makat přesčas a tím se nastolí idyla. Má spoustu času, zmizí stres a kupodivu se neobjeví finanční problémy. Anebo: udřený třicátník celý den na nohou v práci, co každý večer s úsměvem vaří pro dva, hraje si s děckem a ráno ještě bez řečí vymění počůrané prostěradlo. Jak se nám předvádí jeho strhanost? Legračně zavírá očička, slintá a funí ve vlaku. Problémy lze ukázat s humorem tak, abychom stále cítili trápení postavy. V Usagi Drop problémy slouží tomu, aby se divák při jejich pozorování dětsky usmíval a svůj úsměv si posléze utvrdil v jejich řešeních. Všechno nalinkováno tímto stylem: práce, školka, Daikichiho rodina. +++++ Sledujete-li anime dostatečně dlouho, už jste určitě narazili na sousloví: "Fuwa fuwa." Fuwa fuwa je něco navýsost kýčovitě roztomilého, měkkoučkého, teploučkého, sladkého a heboučkého. Usagi drop je fuwa fuwa, které se tváří, že je příběhem ze skutečného života. Máte tu fuwa fuwa práci, fuwa fuwa dívenku, skoro i fuwa fuwa smrt. Výtvarný styl nasadil přetvářku, že takový není, ale všechny ty úsměvy a paleta hřejivých barev, jej usvědčují. Hudební doprovod střídá sentiment, s dětskou hravostí a neustálým sněním. +++++ V podstatě nemá smysl se na Usagi Drop dívat, pokud se do něj nechcete zachumlat. Tohle jej plně determinuje a dík občasným vtipům, které dokonce jsou vtipné (bývá poslední dobou v anime vzácné), se mu to i cynického Subjektiva málem podařilo. Konečně, vždyť sledoval slaďounký seriál Aria the Animation i s pokračováními. Aria ovšem měla něco navíc, kouzla tajemného prostředí. Objevitelské radosti pro turisty po nečekaném. Usagi Drop je život váš či život někoho známého, který byl obrán o přetrvávající negativní pocity. Negativní je tu prchavé a efemérní. To nepovažuji za pozitivum. +++++ Viděny díly 1-5. ()

zelvopyr 

všechny recenze uživatele

No, Subjektiv se tu sice intelektuálsky vyznal ze svého despektu k fuwafuwa (jestli jsem pochopil podstatu sdělení), nicméně já to tak černobíle nevidím... Aria the Animation mě uzívala k mozkové prázdnotě, pohozený králíček mě spíš naladil na smířlivou, idealizovanou realitu. Nic nového nenaučí, časem možná zapomenu, ale pozitivně hodnotit zkrátka musím. Tato nálada a sdělení mi... vyhovuje... přestože je to manipulace emocemi. Ale o tom filmařina je, ne? ()

Galerie (208)

Reklama

Reklama