Výstřely na Broadwayi

Boze, to je ale shit. Kousek s prvky gangsterky z divadelniho prostredi od Woodyho Allena by mozna mohl byt ok film, pokud by to cele nemelo 3 mensi hacky - nemam rad Woodyho Allena, jsem alergicky na gangsterky a nesnasim divadlo. Hvezda zachrany za to, ze tam alespon nestrasi samotny Woody. 2/10 (24.03.2010)

Mezi tvůrčí vizi "umělce" a premiéru na prknech, co znamenají svět, se vždycky nesčetněkrát vklíní neodbytný mizera zvaný Kompromis. A nebo v horším případě amatérský dramatik z Palerma zvaný Cheech.. Living in Oblivion, In the Soup, Barton Fink. Mám rád tyto filmy, kde autorská nezávislost pod tíhou producentských bankovek a hereckých rozmarů odchází do kytek a nastupuje umělcovo tu bolestné, tu krásné, vystřízlivění. Allen u mě zabodoval jemnou (sebe)ironizací kavárenských intelektuálů a tvůrců snobských "vykleštěných" her, filmu prospěšným setrváním jen na té správné straně kamery a taky tradičně skvělou prací s herci. D.Wiest se přehráváním na druhou dostala k Oscarovi, J.Tilly (Olive) hlasem vytrhává parkety, čím dál kulatější "dám si jen horkou vodu s citrónem" J.Broadbent exceluje s kuřecím stehnem v ruce a nad všemi ční C.Palminteri, jakožto autorská múza s nabitým revolverem v kapse a s mozkem Eugena O´Neilla v hlavě. Definitivně můj nejoblíbenější Woody.. (14.08.2010)

Myslím, že pro umělce Woodyho kalibru, vlastně pro jakéhokoliv umělce, je asi nejhorší, když divák jeho dílo (ať už to je film, divadelní hra, či písnička) pochopí, ví, co se tím dotyčný snažil říct, ale stejně ho to nijak neohromí. Tak přesně takhle to mám já s Bullets over Brodwayi. Vím, co Woody chtěl říct, viděl jsem, jak Woody oslavuje umění (zde především divadlo) ale nějak mě to nesebralo i přes ten skvělý casting (Chazz, Diane a John) mě to neoslovilo. Nicméně tohle je jeden z mála filmů, které si nechám a pustím si za nějakou dobu, abych viděl, jestli jsem měl pravdu. Něco mi totiž říká, že jsem možná tento film se svými 60 % trochu podcenil. Uvidíme… (07.12.2012)

Pro mě odjakživa jeden z méně přitažlivých Allenů, takový těžkopádný konstrukt, počínaje zápletkou s tvořícím gangsterem (která kupodivu vyznívá geniálně, když ji někomu vyprávíte, ale ve filmu na mě působí jako jeden velký naschvál) a konče vedlejšími postavami sploštělými do jednorozměrných karikatur. Nic moc ke koukání výtvarně, žádná zvláštní atmosféra, žádná velká hloubka (témata tvůrčích pochybností a talentu/netalentu mě v této podobě moc neberou), zbývá jen ten syžet obalený povedenými fóry a mírné formalistické potěšení z hrátek se střetáváním bergmanovského žánru „film o dělání divadla“ a gangsterky. Příjemně pobaven ano, nikoli však unešen. (06.02.2013)

20. léta, New York. Mladý divadelník, aby prosadil uvedení své nové hry, musí kývnout na podmínku mecenáše-gangstera vzít do herecké party jeho netalentovanou přítelkyni, která má navíc za zadkem strážce s podobou Chazze Palminteriho ("Než jsem podpálil školu, tak mě naučili číst a psát."). Ačkoliv si Woody Allen vybral další téma, které jeho osobně zřejmě často trápí, a to výsledná podoba snímku, tlaky a dohady s producenty atp., tentokrát si mé srdce vůbec nezískal. Děj moc nikam neposouvá, gradace je mizerná, tempo nulové, za kamerou se s nápady zrovna dvakrát nepředřel a ani při psaní sarkastických dialogů neměl podle všeho moc dobrou náladu. Nejvíc pak iritující herci, kteří ač úmyslně, ale přesto nesnesitelně přehrávají!! Prostě jedno z mých nejhorších setkání s Mistrem.. (06.01.2012)