Bohemian Rhapsody

Hudební spolek Kvír, vedený nesmírně talentovanou sexuálně dezorientovanou princeznou s východoněmeckým pornoknírkem, byl bezesporu kreativním fenoménem homohudby osmdesátých let, který dodnes nepřestává inspirovat ani jindy striktně heterosexuální génie. Citlivý přičmoudlý pánský kolonoskoper s přezdívkou Rtuťovitý Alfréd a chrupem jako z karikatury od Vyčítala, obklopený od počátku aurou perverzní dekadence, neboť v jeho pichografii chyběla snad jen zvířátka (samozřejmě samečci), se jasně vždy jevil ideálním materiálem pro rozporuplný autobiografický film, navíc když tak dlouho s popěvkem „We’ll keep on fucking till the end“ na rtech kokotoval s operou, až si střihnul Aidu. Na ten tedy nakonec došlo a je docela škoda, že jej sebrali neseroucímu se židímu Sašovi, protože výsledkem je sterilní kýčovitá Máyová báchorka a megakorektně vyvoněná pohádka o čtyřech bezkonfliktních sluníčkářích, z nichž jeden si sem tam nechal strčit do prdele péro (samozřejmě jen v nevinných náznacích), protože byl bezskrupulózně manipulován zlým intrikánským teploušem. Prostě takový mumulendový perfektně vyhajpovaný videoklip pro hospodyňky za zenitem a obstarožní otyloně, co mají rádi píssničky, ale nechtějí o své oblíbené kapelce slyšet nic fujtajblového, z nějž dosud přežívající členové, majíc zjevně produkci pevně v rukou, vyšli jako usměvavé a pozitivní Bárbinky. Panenka s porcelánovou hlavou, něco, jako když tenkrát Hájlendr romanticky vyprcával v té lezavé kose skotské vrchoviny svou drahou, dokud mu nepošla věkem, v pauzách leštil meč, vítr mu při tom čechral enormně bujnou kštici a vzdouval kilt, chladné slunce něžně svítilo do vřesoviště a na pozadí vyl Bulsara „Who wants to live forever“. Na druhé půlce prdele je to však videoklip fantasticky udělaný, z každého detailu čiší Davčova hodinářská preciznost, výborně odsejpající, dojivý, s dokonale přetočeným koncertem s příznačným názvem Live Aids a famózně zahraný, včetně skvělého výběru všech zúčastněných držek kromě titulní postavy. Homoknír a předkus holt z přišlápnuté ropuchy s vyvalenými bulvami Merkuryho sice neudělají, ovšem pohyby, gesta, mimika i zpěv, to byl v podání toho chcípáckého Sinuheta vskutku dechberoucí herecký koncert hodný Osrala. Takže ač troubící jelen, je to jelen ztepilý, s bujným parožím a v tom kýčovitém lesním zátiší se na něj moc dobře dívá, obzvlášť na velkém plátně. Zdravím tímto svého doktora Albana, který mě na to pod pohrůžkou odpírání léčby hemoroidů přinutil jít do kina. V televizi bych to hodnocení rozhodně asi osekal. (09.11.2018)

Nejedná se o životopisný snímek o rozhárané kontroverzní Mercuryho osobnosti. Není to však ani snímek o vzletech a pádech jedné z nejzásadnějších kapel historie. Tam kde Queeni posouvali/bořili hranice, tak tam je film přesným opakem jejich naturelu. Jde „pouze“ o naprosto bezpečný "středoproudý" (aspoň však ne patetický) a fanouškům na ruku jdoucí oslavný snímek formou „letem světem kariérou Queenů a jejich největších milníků/hitů“. A, světe div se, ono to ani trochu nevadí, protože to má jednu devizu, kterou má nicotné promile filmů/dokumentů (nejen) o muzice. A sice zcela nebývalou strhující šťávu a energii, navíc podpořenou výtečnou technickou (a především zvukovou; speciálně pak v Imaxu) stránkou i výkony. A to zdaleka nejen Maleka, i Gwilym Lee jako Brian May a ostatní stojí za zmínku. Ano, můžu jak chci láteřit nad tím, že když obsadím herce formátu Maleka, který více než trefně ne ztvárňuje, ale stává se Freddym (to jak dokázal vyvážit památné pózy a mimiku s momenty, kdy si vystačí jen pohledem, stojí za veškerou chválu, která se na něj snese), do role tak nosné a vděčné role, je vyložený hřích toho nevyužít naplno a neprozkoumat veškeré aspekty jeho života. Ano, je to v zásadě pohádka o outsiderech, kde na zbylé členy kapely nezbývá místo nad rámec jejich role v kapele. Ano, spousta postav plní vyloženě karikaturní roli (především duo Ray Foster/Paul Prenter), časově spusta věcí nesedí, nemálo jich je upravených či rovnou vymyšlených. Našlo by se toho prostě dost a dost. Jenže, jak jsem již zmínil, ta energie a tempo veškeré tyto výtky vytlačuje zcela mimo pole vnímání a místo toho prostě strhne v rockovém rytmu. (04.11.2018)

Soudruzi, soudružky, právě jsem se vrátil z kina. Hudební vydavatel všechny mé hudební návrhy přijal. Nebo spíš mě poslal do háje a pak toho litoval, protože ono to fungovalo. Česká - no dobře, bohémská rapsodie je ultimátní hit dodnes, nemluvě o dalších peckách, a její výsost rtuťová královna mění všechny nosiče hudby sama na sebe. Nedává to smysl? No, to je to kouzlo poezie, vysvětlováním ztratí právě to, no kouzlo no. Dobré znamení je, že jsem se nezbláznil, jen tu sedím, pojídám studenou pizzu koupenou cestou domů a pod tlakem smolím tenhle komentář. Dobrá, něco smysluplnějšího než to dosavadní gaga, jsem přece šampión. Dobovost za jedna, výběr a stylizace hlavní čtveřice taktéž. Zejména představitel Briana Maye, to snad musí být nějaké tajně klonované dvojče, jinak si tu podobu nedovedu vysvětlit. Velmi dobré dialogy, ať už v rámci kapely nebo ty osobní, přestože je film pojat víceméně "pro všechny" a na jistotu, dají se tam najít velmi dobré postřehy o životě lidí, heterosexuálů i gayů (vy máte svoje rodiny, já ne), obyčejných i "celebrit". Soužití Freddieho s jeho snoubenkou, před i po rozchodu, je vlastně smutné - nemůžu mít něco, co chci, protože to nikdy nebude naplno. No a hudba, sestříhaná a vložená hercům do úst a nástrojů zcela dokonale, to je lahůdka hudebních filmů. Ale jo, dám pět a týden asi zas nebudu poslouchat nic jiného. P. S. Ještě takový film o Pink Floyd a jsem zcela spokojen :) (29.10.2018)

Skvěle to popsal Dan9k, Bohemian Rhapsody je opravdu bohužel pouhouhým pomníkem bez vnitřní energie. Mnohem větší drama, než děj samotný, přináší veškeré ty zákulistní peripetie s Bryanem Singerem. Někdo možná může cítit nostalgii, emoce které cítí jsou nicméně jeho vlastní projekcí. Snímek sám o sobě je tak plytký, a postavy ploché a totálně vyšťavené, že žádnou emocionální odezvu vyvolat neumí. (19.01.2019)

Před zhlédnutím bylo obtížné krotit očekávání, které díky drtivé vlně pozitivních ohlasů (nejen tady, ale i přímo v mém okolí) řádně nabobtnalo. Nečekal jsem však něco nutně fakticky naprosto přesného, ostatně se ani nepovažuju za znalce skupiny. Jednalo se mi vyloženě o zážitek. A ten je opravdu mimořádný. Film má především energii a emoce. A to i přesto, že je poměrně dlouhý a tempo (krom koncertů) nepatří k nejrychlejším. Pokud se zrovna řešily vztahy, samota a hledání se, šlo o kvalitní podívanou. Ale v pasážích, ve kterých se přešlo k samotným vystoupením, byl film naprostou peckou hudebního žánru a právě v těchto mezích jsem snímek vnímal a přistupoval k němu. A samozřejmě, když se ještě takhle vydaří casting a zejména Rami Malek předvede takový výkon, zážitek to posune ještě o trochu výš. Půl hvězdy strhávám za některé příliš chtěné dojemné scény (hlavně ty s rodinou), jinak bez dalších výtek (jen škoda, že na mou nejoblíbenější písničku došlo až při titulcích a už bez obrazu). Přiklepávám slabší plný počet. (16.06.2019)