• castor
    ***

    Krátkometrážní dokumenty České televize ukazují život jaký je, bez příkras a uhýbání kamery. Naposledy jsem viděl Jizvy na duši, které šokovaly neuvěřitelným číslem čtyřiceti tisíc týraných dětí v současnosti u nás.. Navíc na následky týrání v České republice prý v průměru zemře jedno dítě týdně. Díl ukazuje osudy těch, kteří týrání přežili.. ale i tak se ho už nikdy nezbaví..(19.10.2011)

  • Skuby47
    ****

    V tomto pořadu mne zaujala epizoda Z chlívku do postele, pojednávající o malých prasátkách coby domácích mazlíčcích. Sama takového mazlíčka mám i když není tak docela můj. Žije na ranči v koňské maštali a je to moc roztomilý a přítulný tvoreček. Pohybuje se ve stáji, kde má svůj pelíšek a pobíhá pod nohama koní, kteří s ním dobře vycházejí. Nepotřebuje postroje, protože se mnou chodí po boku jako pejsek. Přesně jako v dokumentu, deklarovanou váhu 15 kg už dvakrát překročil a bude hůř. Je to moc chytré stvoření, dokáže si otevřít šatnu i skříňku, vytáhnout z ní baťůžek s jídlem, rozepnout si čumákem zip a pochutnat si na svačině. Už máme zákaz ho krmit, ale já neodolám a nosím u sebe v tašce stále pytlík piškotů. Výstižný dokument.(15.10.2016)

  • ondrula
    **

    Profláklý sociálně-patologický témata, o kterých jste si opakovaně četli v magazínech již před drahnými lety. Jestli se v těch svinstvech rádi rejpete ve svým volným čase, tak na to mrkněte, ovšem nečekejte, že by jednotlivý díly byly nějak sdělný, že by přinesly nějaký zajímavý informace, anebo snad že by byly kvalitně natočený. Koukl jsem na díly o vězení, o pornografii a o cigánech a zíval jsem u toho nudou.(27.6.2013)

  • Rosalinda
    ****

    1.- ŠIKANA - Ano, děti dokáží být velice, velice kruté. Tak jako umí být upřímné, tak umí být kruté a tím, že si dokazují svoji sílu a moc, kterou ale ve skutečnosti nemají (naopak) ubližují nejen svým vrstevníkům, ale kolikrát i dospělým a jejich životy tak natrvalo poznamenávají. Šikana byla vždy, jen se o ní skoro vůbec nemluvilo. Teď se o ní také ještě moc nemluví, ale je třeba o těchto věcech mluvit, je třeba vědět, že toto se běžně děje, že je třeba s tím začít pořádně něco dělat, ne stále zavírat oči (tím mluvím o školách) v obavě ze ztráty studentů a dobrého jména školy, je třeba o tom mluvit, aby i šikanovaní jedinci o tom byli schopni mluvit a ne mlčet a stydět se v obavě z posměchu, nedůvěry ostatních. Šikana je v určité podobě všude kolem nás a já jsem ráda, že tento citlivě natočený dokumentární pořad byl odvysílán, i když ne zrovna v nejatraktivnější hodinu, ale přece. 2.- KNĚŽKY LÁSKY - Je to smutný. Moc smutný. DALŠÍ DÍLY... je to opravdu síla, co vše se může dít. Úplně mě z toho mrazí. Zvláště pak 4.- V PÉČI BÍLÉHO PLÁŠTĚ. To je něco šíleného!!! Jak vůbec mohou nemocnice dopustit takové přešlapy, které naprosto změní celý život pacientů, a ani se k tomu nepostavit? Kde to sakra žijeme, že ani soudní vyrovnání (o mimosoudním nemůže tady být ani řeč) nemají šanci získat? A když už, tak je to směšná částka po strašně dlouhé a vyčerpávající době, ze které často nevidí ani ň? Svinstva se tu dějí, ostatně jako všude, ale jinde možná nějaké soudnictví existuje. Tady je jen velký bordel. Ćím víc pořadů, které to vše ukazují, tím lépe, i když je to jen miniaturní střípek, který sotva něčemu pomůže. Ale alespoň ten.(7.9.2011)

  • Drom
    ***

    Dokumentární cyklus České Televize s kratší stopáží věnující se tématům od okrajových sociálních či zájmových skupin přes publicistiku až po psychotroniku. Proměnlivost kvality jednotlivých dílů je dána nejen tématem, ale i aktéry vyspupujícími. Díly věnující se subkulturám a publicistickým námětům jsou obecně lepší, u takových léčitelů na dálku nebo terapie léčivou tmou byla dle mého dobře vidět autosugesce aktérů, kteří (minimálně do jisté míry) vysvětlují různé na sobě (subjektivně) pozorované změny působením neprokázaných sil, vše snad pramenící z problémů vyrovnání se s vlastním nitrem a světem kolem. Samozřejme nelze taková témata ignorovat a ani nepopírám existenci osob citlivých na různé věci, ale na šarlatánské praktiky nevěřím, i pro ty exoty, kteří je hájí a zastávají. Emocionální mapa předmětů? Nárůst svalů ve tmě? Ale no tak... Výtky mám také ke vkrádajícím se kecům, kdy nám moderátorka formou na hranici bulváru řekne na začátku, co máme v tomhle díle vidět a na konci, co jsme v dílu viděli. To je trochu zbytečné, pokud je divák schopen udržet 20 minut pozornost, tak si přijaté informace snad zanalyzuje sám, ne? Nicméně formu se obvykle podařilo ukočírovat v rozumných mezích a jistě lze v cyklu najít přínosné informace, predevším v názorech zainteresovaných.(12.11.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace