• Tom_Lachtan
    ****

    Nu, rád bych okomentoval, ale neudělám to tak, jak by se slušelo, neboť jednotlivé části by si zde zcela jistě zasloužili vlastní profil. Takto jen řeknu, že ač se od sebe jednotlivé části svou kvalitou značně liší, zaslouží si v mých očích tenhle projekt nadprůměrné hodnocení. Vynechat dobré díly kvůli těm horším by totiž byla věčná škoda(31.3.2013)

  • Skuby47
    ****

    V tomto pořadu mne zaujala epizoda Z chlívku do postele, pojednávající o malých prasátkách coby domácích mazlíčcích. Sama takového mazlíčka mám i když není tak docela můj. Žije na ranči v koňské maštali a je to moc roztomilý a přítulný tvoreček. Pohybuje se ve stáji, kde má svůj pelíšek a pobíhá pod nohama koní, kteří s ním dobře vycházejí. Nepotřebuje postroje, protože se mnou chodí po boku jako pejsek. Přesně jako v dokumentu, deklarovanou váhu 15 kg už dvakrát překročil a bude hůř. Je to moc chytré stvoření, dokáže si otevřít šatnu i skříňku, vytáhnout z ní baťůžek s jídlem, rozepnout si čumákem zip a pochutnat si na svačině. Už máme zákaz ho krmit, ale já neodolám a nosím u sebe v tašce stále pytlík piškotů. Výstižný dokument.(15.10.2016)

  • ilemas
    *

    UFO. Viděl jsem jen tento díl-setkání s UFO. Ačkoliv sám jsem něco viděl jasně a zřetelně (něco vzlétlo v Brně u Kampusu, stejné jako zde: http://www.stream.cz/uservideo/338305-ufo-zachyceno-pri-rannim-vysilani-bbc ), netvrdím ovšem, že mimozemšťany, tak se o tuto tématiku velice zajímám. S vírou v UFO jsem tak 10% ano a 90% ne. Ovšem při sledování tohoto pořadu jsem měl opravdu dojem, jakobych se díval na spoustu bláznů, kteří si vymýšlí, aby byli v tv. Velmi nevěrohodně zpracováno.(23.2.2013)

  • Aluska88
    ****

    Šikana. K tomuto problému jsem si doslova vypsala duši v komentáři k filmu Klass. Mluvit takto otevřeně na kameru o činech, které nám někdo kdysi prováděl, je od těchto protagonistů docela odvážné. Spousta těch, kteří si to zažili, o tom nemusí nikdy mluvit a stěží byste na nich něco poznali. Nechtějí o tom mluvit a neřeknou to, nikomu. Možná ani současným kamarádům. A pokud ano, tak třeba jen v náznacích. Ale některá ta slova a chvíle, které z hlavy nedokáží vymazat, neřeknou, nikdo se o tom nedozví. Ví o tom jen oni sami. A možná ti, kteří jim všechny ty věci prováděli. Bylo to kdysi dávno, ale poznamenalo je to. A mluvit o tom, by znamenalo otevřít rány, které se ještě ne tak zcela zahojily a pořád dokáží bolet a krvácet. Bylo to pro nás něco tak potupného a hrozného, stydíme se za to, i za sebe. Jak někomu říct, jak na nás kdosi škaredě pokřikoval? Jaké přezdívky nám dávali? Jak se k nám chovali, jak jsme se cítili? Někdo to možná dokáže říct, někdo si ani nedokáže představit, že by o tom takto podrobně mluvil. Když říkali statistiky o několika mladistvých od dvanácti do čtrnácti let, kteří se pokusili v důsledku šikany o sebevraždu a jimž se to povedlo, začaly mi téct slzy a cítila jsem se na dně. Když jsem si opět uvědomila, že ti, co toto dělají, si ani neuvědomují, co tato, pro ně obyčejná "hra" či pošťuchování, může způsobit. Jenže dnešní doba je prohnilá a dělá děti bezcitnými, bezohlednými a chladnokrevnými tvory, pro něž význam "člověk" ztrácí smysl. Tak dlouho můžou někoho postrkovat až na okraj, že mu nezbyde jiná možnost, než skočit... Co je to za svět, kde si dokáže dítě vzít život? Co musí prožívat, když už má pocit, že nemůže dál, že už to všechno nevydrží? Když má pocit, že mu nikdo nedokáže pomoci a že jen takto může jeho utrpení skončit? A ti, jejichž dětská dušička je tak křehká, že pokud se jim něco takového přihodí, mnohdy pro ně není jiná možnost, než od toho všeho utéct, navždy. Snad pokaždé, když jdu po ulici a vidím tu křičící a sprostě mluvící mládež ze základních škol, říkám si, kvůli kolika z nich, třeba zrovna teď nějaký klučík doma pláče a říká si, "proč zrovna já, proč já, co dělám špatně, proč jsem takový...?"(9.9.2011)

  • Rosalinda
    ****

    1.- ŠIKANA - Ano, děti dokáží být velice, velice kruté. Tak jako umí být upřímné, tak umí být kruté a tím, že si dokazují svoji sílu a moc, kterou ale ve skutečnosti nemají (naopak) ubližují nejen svým vrstevníkům, ale kolikrát i dospělým a jejich životy tak natrvalo poznamenávají. Šikana byla vždy, jen se o ní skoro vůbec nemluvilo. Teď se o ní také ještě moc nemluví, ale je třeba o těchto věcech mluvit, je třeba vědět, že toto se běžně děje, že je třeba s tím začít pořádně něco dělat, ne stále zavírat oči (tím mluvím o školách) v obavě ze ztráty studentů a dobrého jména školy, je třeba o tom mluvit, aby i šikanovaní jedinci o tom byli schopni mluvit a ne mlčet a stydět se v obavě z posměchu, nedůvěry ostatních. Šikana je v určité podobě všude kolem nás a já jsem ráda, že tento citlivě natočený dokumentární pořad byl odvysílán, i když ne zrovna v nejatraktivnější hodinu, ale přece. 2.- KNĚŽKY LÁSKY - Je to smutný. Moc smutný. DALŠÍ DÍLY... je to opravdu síla, co vše se může dít. Úplně mě z toho mrazí. Zvláště pak 4.- V PÉČI BÍLÉHO PLÁŠTĚ. To je něco šíleného!!! Jak vůbec mohou nemocnice dopustit takové přešlapy, které naprosto změní celý život pacientů, a ani se k tomu nepostavit? Kde to sakra žijeme, že ani soudní vyrovnání (o mimosoudním nemůže tady být ani řeč) nemají šanci získat? A když už, tak je to směšná částka po strašně dlouhé a vyčerpávající době, ze které často nevidí ani ň? Svinstva se tu dějí, ostatně jako všude, ale jinde možná nějaké soudnictví existuje. Tady je jen velký bordel. Ćím víc pořadů, které to vše ukazují, tím lépe, i když je to jen miniaturní střípek, který sotva něčemu pomůže. Ale alespoň ten.(7.9.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace