Slova

V posledních minutách se tempo snímku opovážlivě zpomaluje, chvílemi jsem dokonce byl i v rozpacích - zajímalo by mne, kolikrát se závěr samotný přepisoval. Jinak jsou The Words zdařilým důkazem toho, že slova se dají s noblesou přenést na plátna kin i bez toho, aniž by diváci v sále slyšeli šustit papír. (21.09.2012)

Cooper sa čo to naslzil a tak utrápeného som ho ešte nevidela. Druhá vec je tá, že sa mi do role ne/úspešného spisovateľa veľmi nehodil. Príbeh v príbehu a rozprávanie a rozprávanie, až kým sa nedozvieme ako to vlastne celé bolo. V tomto bode film prestáva byť zaujímavý a šlape tak trochu na mieste. Zostáva však stabilná rovina emócií a všetko ostatné už len smeruje k očakávanému finále. Vo výslednom dojme priemerný film, ktorý neuškodí, neurazí, ani veľmi neobohatí. (11.02.2013)

Nejdříve nenápadný, poté strhující, nakonec nepřekvapivý. Velice slušný snímek o neúspěšném spisovateli, který si úspěch získá až poté co přepíše cizí příběh a začne ho vydávat za svůj nápad. Cooper je čím dál tím více populární a jeho herecká kreace je v tomto případě příjemně minimalistická. Zoe Saldana je spíše na okrasu ale Jeremy Irons jako strhaný stařík exceluje. Jeho vyprávění v parku na lavičce je pro mě nejlepší částí filmu, která mě i donutila film opravdu vnímat a s napětím očekávat, jak film a jeho postavy skončí. O to větší bylo moje zklamání z konce, kde se prakticky nic nevyřeší. Přesto poutavé, velice zajímavé a skvěle zahrané. (20.03.2013)

Typický hollywoodský produkt "s ambicí", který však nenabízí nic, co bychom už stokrát neviděli snad vyjma složité rádobysofistikovné narativní struktury, která však do jisté míry ničí emocionální dopad hlavního příběhu, pokud by se za tím nablýskaným vizuálem a pěknýma tvářičkama Saldanové a Coopera snad měl nějaký skrývat. Nechci se rozčilovat nad tím, že spisovatele hrají samí hezouni a všechno je neuvěřiteně předvídatelné a banální, tak už to v Hollywoodu bývá, ale vadí mi to tehdy, když z filmu cítím umělecké ambice, jako v tomto případě. Jo a Quaid začíná bejt oteklej jak Mickey Rourke. (18.09.2012)

Dvěstěpatnáct příběhů narvaných do stominutové stopáže tak neefektivně, že nezbude čas ani na podprůměrnou zápletku a v podstatě se film nelineárně přesune z bodu A do bodu B, aniž by se cokoliv závažnějšího událo. Což o to, technické zpracování a temná atmosféra na úrovni hadrových pérodaktylů z Cesty do Pravěku není úplně nejhorší a při sledování příběhu z poválečné Francie jsem měl pocit, jako bych skutečně byl na židli před notebookem a koukal na film, ale ten nedodělaný scénář bez pointy a bez ničeho to celé zesyflil. (18.03.2014)