Mirai nikki

Není to zdaleka poprvé a téměř jistě ani naposled, co se n-tice účastníků pustila do vzájemného vyvražďování organizovaného vyšší mocí. Nedávno skončilo Higashi no Eden, o malinko hlouběji v historii najdeme Battle Royale, a to se omezuji jen na Japonsko. Na konci bývá odměna pro vítěze a na začátku zvláštní dárek. V Mirai nikki se nebudeme vztahovat k obojkům z Battle Royale, ovšem připodobnění k telefonům z Higashi no Eden není úplně od věci. Východní ráj poskytoval peníze, okamžitý přístup k veškerým službám, které se za daný obnos daly pořídit, a konečně přehled o výdajích protivníka. Telefony, či přesněji deníky dvanácti účástníkům Mirai Nikki poskytují předpověď budoucnosti, předpověď nejistou, neboť může kdykoliv změněna rozhodnutím protivníka. +++++ HnE i MN tak přirozeně tíhnou do žánru thrilleru, z kterého ovšem HnE co chvíli chytře vystupuje, zatímco MN tak činí méně často a o poznání pitoměji. Zápletka HnE totiž nespočívala ve hloupém vzájemném vraždění. Chytrost však Mirai Nikki mohl projevit skrze uživatele deníků, neboť konflikt se podobá složité šachové partii, kterou spolu hrají telepaté. Plány v plánech jiných plánů, jak řekl klasik. Právě ve chvílích střetů založených na inteligenci dosahuje Mirai Nikki svých vrcholů. Není jich málo a není jich moc. +++++ Pravda i tady se najdou hnidy. Máme hlavního hrdinu a jemu a především právě jemu jsou posíláni do cesty všichni zbylí účastníci hry. Jakoby existovali jen pro něj a zhmotňovali se až ve chvíli, kdy ti již poznaní stihli z větší části zemřít. Nikdy tak nejedná ve stejný okamžik více než odhadem pět hráčů. Fakt, že se záhy utvoří ústřední dvojice také napětí nepřidá, neboť divák usoudí (SPOILER), že právě oni si to mezi sebou musí rozdat ve finále. A tak se i stane. (KONEC SPOILERU). +++++ Nevyčítal bych však seriálu, že skladba ústřední dvojice je jaká je. Chápu, že divák se nerad identifikuje s osobou, která je bojácná, slabá, má ústa plná humanity, ale je ráda, když ji někdo ochrání před nebezpečím, třebas vykucháním člověka a pak ono vykuchání odsoudí jako čin vraždícího šílence (kterým skutečně je), slibuje, že všechno napraví a nakonec mu všechno projde. Identifikovat se s tímto je odporné a nepříjemné, ale v určitém slova smyslu jsou dnešní lidé právě takoví, akorát že ono "kuchání" se děje kdesi daleko a přeci jen moc mu zabránit, asi obyčejný Jukiteru nemá. Těžko říci, zda jde o náhodu (dost možná ano, neb Jukiteru není zcela konzistentní), kritiku pokryteckého humanismu, pravdoláskařství, jak se dnes s oblibou říká nebo naopak okázalé lhostejnosti a pohodlné sebezaslepenosti. Ač není Mirai Nikki filosofickým veledílem a v mnohém se jedná o počin docela pitomý, soudím, že o určitou reflexi tímto směrem by se divák měl pokusit. +++++ Zbylí hráči až na vzácné výjimky nejsou příliš zajímavými patrony, případně dostávají minimální prostor. Oblíbit jsem si tak zvládl pouze číslo 4, trošičku i 9, 11. Z nehráčských za zmínku stojí pouze Akise Aru. Zbylé nedostatky jen telegraficky: závěr překombinovaný, nedůvěryhodný; pocit, že se během hry mění pravidla (představte si tento podraz např. v Death Note); náhlé a extrémní proměny Jukiterua, které i přes možnost výše naznačeného výkladu působí nevěrohodně. Slabé ***. (01.05.2012) (méně) (více)