Ruby Sparks

Slušné, ale od tvůrců Malé Miss Sunshine jsem čekal o třídu lepší podívanou!! Nemyslím si, že bych byl až takovým cynikem, ale tahle indie vztahovka postrádá lehkost a soudržnost výše uvedeného filmu. První housle tu hraje tvůrčí krize zakomplexovaného mladíka, který před dlouhými deseti lety ohromil kriticky ceněným románem. Teď se trápí, nemá přátele, navštěvuje psychiatra a z donucení se potí v posilovně po boku svého bratra. V tu chvíli mu do života vstoupí Ruby. Což by určitě nevadilo, kdyby nebyla oživlou fiktivní postavou z jeho právě vznikajícího románu. Netuším, co celé ty roky dělalo režijní duo Jonathan Dayton a Valerie Faris, ale je vidno, stejně jako ústřední hrdina i oni lehce zápasili se svým druhým dítkem. Chytrý nápad se nezužitkuje, jak by mohl (scénář vyšel z pera samotné představitelky Ruby, rusovlasé Zoe Kazan), protože (přiznejme si) v určitých pasážích potřeboval pevnější režijní uchopení. Ač to tak možná nevypadá, Ruby Sparks se nakonec vydává na cestu moderní vztahovky, která je sice místy plodná, ale o vztazích toho příliš neví – a koncovce (stejně jako zbytečné návštěvy rodiny) se tvůrci vážně mohli obloukem vyhnout. Milé, příjemně plynoucí, ale pořád jen na tři slušné hvězdy!! (17.02.2013)

Príjemná vzťahovka klasického strihu so stále prekvapivo originálnym námetom a celkom fajn hercami, ktorá však nedosahuje vyššej kvalitatívnej úrovne kvôli absencii čohokoľvek hlbšieho. Motív tvorca a jeho výtvor tu už síce bol, no stále to nie je prevarená téma a dá sa z nej čerpať, lenže Ruby Sparks len kĺže po povrchu, hádže sem tam nejaký vtip a dramatickejšia časť prichádza až v posledných 20 minútach filmu - keby toto bolo roztrúsené v celom filme, jednoznačne by mu to pomohlo. Paul Dano sa ukazuje ako nádejný talent, čo ostatne potvrdil už v tohtoročnom Zmiznutí s Hughom Jackmanom. (06.01.2014)

Při letmém okouknutí to vypadá, že někdo pod vlivem Stranger than Fiction sepsal lehkou a přímočarou high concept romanci. Teprve zesílení interakce mezi liniemi partnerského soužití a tvůrčí kontroly film obohacuje o nečekaně temnou a přitom velmi zábavnou rovinu. Nesejde na tom, nakolik reálnou a živoucí postavou Ruby je (moc ne). Najednou úplně stačí, že vzhledem i chováním představuje zhmotněný sen nejednoho geeka. Neplní totiž úlohu hrdinovy plnokrevné partnerky - její přítomnost pouze iniciuje zátěžovou zkoušku Calvinova charakteru. Dokáže přijmout fakt, že se jeho sen zabydlel v realitě, kterou sám obývá? Dokáže žít bez toho, aby Ruby podřizoval své autorské kontrole, aby jí připomínal, kdo je pánem? ___ Film jakožto produkt patriarchální společnosti ukazuje ve chvílích nejupřímnější žánrové sebereflexe, že jsou to muži, kteří ženám předepisují jednat dle melodramatických konvencí, tedy hystericky. Během těchto demonstrací mužské dominance z filmu vyprchává veškerá lehkost a jenom krůček jej dělí od psychologického hororu, který se ve skutečnosti skrývá pod vnějším půvabem většiny hollywoodských romantických komedií. Trauma z tohoto nahlédnutí za oponu však není rozvedeno dál, například směrem k prohození rolí autora a díla, a film končí velmi banálně, SPOILER – hrdinčiným vykoupením a hrdinovým „sestoupením“ do její reality (přepsáním jejich společné historie se stává postavou téhož vyprávění, už jí, a pravděpodobně i ženám obecně, rozumí). Opětovné nahození líbivé fasády vyznívá pokrytecky, jako dobrovolné přijetí falše, před kterou nás film sám varoval. KONEC SPOILERU ___ Scénář s chytrým nápadem by vůbec potřeboval pevnější režijní uchopení (vyprávění občas stagnuje – např. rodinné intermezzo s Banderasovým vtipným, ale zbytečným cameem) a zacelení některých děr v logice (proč Ruby její „přepisování“ rozruší až poté, co se o něm dozví, dříve si náhle povahy/schopností neuvědomovala?). ___ Ruby Sparks je milou historkou s morálním ponaučením (ideál musíme objevit a udržet v sobě, ne v druhých), která zákonitosti tuctových romancí sice odhaluje, ale moc dalšího s nimi nedělá, což je škoda, protože zde podle mne bylo v druhém plánu zaděláno na naratologickou delikatesu první jakosti. Ten první plán je ale, hlavně zásluhou rusovlasé Zoe Kazan, pořád hodně fajn. 75% Zajímavé komentáře: Jeržik, Terzeus (28.01.2013)

Tehle film ve mě uhodil na špatnou strunu. Spisovatel "magicky" vytvoří dívku svých snů (přičemž jako jednu z prvních věcí o ní jí vymyslí list minulých problematických partnerů - její učitel, alkoholik, o generaci starší chlap). Když zjistí, že dívčina udělá/bude se chovat, podle toho, jak/co jí napíše, neváhá a udělá to. Změní její chování, pocity, to, jak mluví... Vše podle toho, aby mu to vyhovovalo. Ještě jsem totiž nezmínila, že náš hrdina je sobec a neurotik. Podle námětu jsem se těšila na pěknou romantiku a prvních cca dvacet minut je fajn, ale ve chvíli, kdy Calvin začne svoji dívku snů zneužívat ke svým vlastním potřebám a měnit ji... bleh. Sorry, to u mě není žádná romantika. Film si je té problematiky do jisté míry vědom a adresuje ji, ale klouže jen po povrchu. SPOILER Calvin si po dost hnusné scéně, kdy vyvrcholí "drama", uvědomí, že musí Ruby dát svobodu tím... že jí vymaže paměť? Opravdu, jeho poslední změna Ruby je, že zařídí, aby si ho nepamatovala. Což - šok - vede k tomu, že se Calvin a Ruby náhodou znovu potkají a mohou začít znovu, protože si ona nepamatuje, že je jen výplodem jeho mysli a jak se k ní hnusně choval. Happy end jako vyšitej. A když pomyslím na to, že scénář napsala žena! :-D Zoe Kazan by očividně chtěla být sofistikovaná, ale z původně dobré myšlenky jí vznikl hrozný a problematický mišmaš. (26.01.2016)

Keď už bola vôľa kopírovať Stanger than Fiction, mohol sa toho chytiť nejaký poriadny cynický moralizátor. Takto je to celé na polceste. Nápad, že "čo by sa stalo, ak by sme mohli manipulovať s partnerom, aby robil, čo chceme" je naplno využitý len v jednej jedinej scéne, zvyšok je klasická indie romantická komédie ozvláštnená o úvahy o Salingerovi, písaní a sebaláske. Radšej by som to videl ako temnú satiru. 7/10 (06.03.2013)