Phenomena

[FOD 2024] Ať žijí červi a jiná lehce teleptická havěť v podivném a nepříjemně gradujícím atmosférickém snímku o jedné vnímavější dívce, která jako jediná dokáže najít místního šíleného vraha. Pokud ji předtím nezavřou do blázince nebo ji neudolají šikanátorky z dívčí akademie. Jedním z nejlepších herců je šimpanz. Většina ostatních hereckých výkonů je žalostná, ale to zas tak nevadí. Spousta scén postrádá logiku, ale způsob, jakým je Phenomena natočena, vám vše bohatě vynahradí a jako třešničku na dortu dostanete závěrečné hektolitry mrtvol a nejhorší metalový soundtrack v historii kinematografie. Ach bože, ten pohřeb... (15.03.2024)

Hororový úvod, jak má být. Žádné zbytečné rekvizity, jen poctivý flák učebnicových hororových postupů - Mařce ujede kdesi ve Švýcarských horách bus. Huláká a mává jako o život, ale bus si jede umanutě dál a Mařce nezbývá, než se porozhlédnout po okolí. Přichází k domu, jako správný buran se vetře dovnitř a dožaduje se pomoci. Divák mezitím sleduje záběry na řetězy, jež se nějaká bestie snaží vyrvat ze zdi, aby mohla Mařku patřičně uvítat. Brzy se Mařčin krk seznámí se zmíněnými řetězy důvěrněji, než by chtěl, a tak Mařka po chvilkovém zaváhání záporáka uhání od domu pryč, nakonec je ale ve skalnatém koridoru dostihnuta, ocejchována nůžkami a její hlava se vydává na plavbu divokou horskou říčkou. Výborné, prosté, působivé. Pak bohužel začne příběhová část, která je dost rozpačitá. Hraje v ní roli náměsíčnost a schopnost komunikace s hmyzem, přičemž to první je přítomno čistě pro efekt a to druhé působí v některých scénách nechtěně směšně. Hromadí se zde docela dost klišé a je jedině dobře, že se nakonec prokáže určité klamání tělem. Naprosto neuvěřitelným krokem bylo začlenění několika metalových skladeb do soundtracku. Sprostě a drasticky likvidují veškerou atmosféru a když začala v jinak skvělé závěrečné dvacetiminutovce hulákat jakási heavymetalová příšernost, měl jsem sto chutí pány tvůrce dekapitovat. Jinak je závěr famózní, od nervózního pobytu u paní Brücknerové, přes hezkou dávičku/zvracečku, lov na telefon, koupačku v mrtvolách (velmi chutná scéna), seznamovačku se synkem až po soukromá jatka. A ta opice byla sympaťačka, že jo. 7/10 (12.07.2008)

Šílenost :) ale na druhou stranu i totální jízda. Dario Argento narozdíl třeba od Fulciho ví, že náznaky jsou strašidelnější než laciné gore, a proto to začíná docela skromně. Postupně začíná přibývat víc a víc ujetostí. Vrah, ovládání hmyzu, opice (!!!!!!), nebo pěkně vychcanej malej monstr-retard. Některé scény jsou jak z pohádky. Např. Jennifer Connelly následuje mušku, aby odhalila barák vraha, ale v tom samém filmu pak začnou hrát "Mejdni" a chudák hlavní hrdinka se topí v jezírku s pozůstatků mrtvol a zápolí s psychopatkou. No a finální likvidaci padoucha jsem bez výtlemu nevydržel. Bravo! (06.04.2010)

Argento zraje jako víno a i v dnešní době po více jak 30 letech má pořad něco do sebe. Ta atmosféra Phenomeny je prostě opojná...Alpy, kvílející Goblini, brutální vrah a mladá Jennifer. Filmový zážitek. Po druhém shlédnutí musím jít s hodnocením nahoru. Do konce 80. let neměl prostě Argento v horrorech konkurenci. (26.03.2017)

V dáli mizí autobus, který vás zapomenul někde v horách. Zvedá se studený vítr, krajina je rozkvetlá a idylická, ve svazích jsou roztroušené alpské chaty, na lukách zelená osení ale přesto je něco nepopsatelného špatně. Když pak hlava zavražděné studentky prorazí sklo u skalní propasti, čas se skoro zastaví. Následně kamera chvíli putuje proti proudu vodopádu a několkrát se zvláštní rychlostí pootočí než nalezne utrženou hlavu mizící v potoce. Na Argentových filmech vždycky najdu nějaký aspekt, který mi úplně nesedne (tady rozhodně snaha o aktualizaci pomocí zakomponování aktuálních hudebních hitů, které ale jenom dokazují, jak je Argento odtržený od všední reality), ale zároveň si vždycky uvědomím, že já toho chlapa mám nějak lidsky rád, protože se nám zdají podobné sny. A v těch třeba, stejně jako zde, se nedá nikdy moc rozklíčovat proč v jedněch scénách jednají postavy zvláštně stoicky a proč jindy zase s přehnanou hysterií. Ježiš mě baví na ten film vzpomínat. Gore Verbinski to imo měl v jednu dobu stejně. (10.03.2024)