Od písně k písni

Luxusně obsazený,vizuálně přitažlivý a jak už tu padlo,divácky nejpřátelštější Malick a pro mě osobně nejlepší Malick od Tenké červené linie (neviděl jsem Knight of cups,ale dle ohlasů,jsem zas o tolik nepřišel).Na to,že ve filmu není až tolik klasických dialogů a film je vyprávěn především vnitřními monology a obrazem má Song to song co nabídnout a je v něm mnohem víc emocí než by se mohlo zdát.Po Linii první režisérův kousek,který bych neměl problém vidět znova...60% (02.07.2017)

Tenhle film by byl dobrej jedině tehdy, když by těsně po úvodních titulcích následovaly titulky záverečné. Je mně líto, ale s uměleckým i obsahovým záměrem jsem se s tvůrci skutečně nepotkal. Film má, ale i svoje přínosy, například zjistíme, že Natálka navštívila kozího zvětšovače, má sexy nohy na kterých tedy kameraman dost bazíroval. Ale radím jedno vyhni se filmu velikým obloukem !! Jasně přečteš si mainstream herce, dokonce se tady píše i hudební žánr (HA HA ) a pošleš mně i s mou radou do prdele, ale pak si vzpomeneš na zlatá enšpíglova slova, ale to už bude pozdě. (16.03.2018)

Typický Malick. Povrchné putovanie po emóciach a pocitoch, ktoré podporuje Lubezskieho kamera, ktorá ale ani v tomto prípade nemá čo zachytiť. Song to Song je ukecanejší ako predchádzajúce filmy a s dejom, ktorý má určitý naratív, hoci časovo to skáče z miesta na miesto. Tento štýl mi príde už značne nudný. To, čo v Strome Života rezonovalo ako túžba ukázať akúsi poetickosť sa stáva umeleckou masturbáciou. Buhú, že je všetko tak nespravodlivé a že láska je dakedy komplikovaná. Chytiť za srdce film nechytí. Ale hudba je super a Natalie Portman je v tomto filme neskutočné krásna. Tri hviezdy kvôli tomu, že je to iné. Ale znova pozerať to asi už nebudem. (01.12.2018)

Prvá hodina ma fakt bavila. Veď čo viac ako Lubezkeho kamera, dvaja fešáci, nezbedná Rooney Mara a poetické zábery (Portmanku ani nespomínam, pretože vo filme hrala bohužiaľ asi tak desať minút, nedajte sa zmiasť "hlavným" obsadením). To, že film nemá prakticky žiadny dej a že skáče z jedného cez druhé by mi ani nevadilo. Keď som však ani po hodine u postáv nezaznamenala absolútne žiadny vývoj a že Rooney neustále len smoklila, hneď ako sa jej opäť začalo krčiť čelo, modlila som sa, aby opäť neplakala, lebo by som to už snáď neustála ani ja. Zo zúfalstva. A to som sa na Song to Song fakt tešila. Videné na Art Film Fest 2017 (22.06.2017)

Byly doby, kdy jsem Terrence Malicka bezmezně uctívala. Považovala jsem ho za naprosto unikátního tvůrce, který na mě dokázal přenést takové emoce jako máloco. Postupně se mi však Terrence začal vzdalovat a já mu přestala rozumět. Knight of Cups jsem stále nebyla schopná dokoukat. Song to Song by se dalo říct, že je Malickův návrat ke klasické filmové koncepci a bez debat se jedná o jeho divácky nejpřístupnější film za poslední roky. Film má jasně definovaný žánr, úvod, zápletku a vyvrcholení s pointou. Opět místo dlouhých dialogů Malick vypráví pomocí obrazů, doteků a vnitřních monologů. Song to Song je zajímavý film, ale divák musí zcela přistoupit na tak specificky Malickův styl, jinak pro něho ty dvě hodiny můžou být doslova ubíjející. Mi se bohužel potvrdilo, že tento tvůrce se mi emočně zcela vzdálil, ale jeho starší díla (včetně Stromu života) budu stále považovat za mistrovská díla. (02.07.2017)