Pokrevní pouto

Nudné a pocitovo nie dvoj, ale trojhodinové plácanie sa na mieste. Hlavným a zároveň najotravnejším znakom boli neustále zmeny charakterov postáv a charakteru filmu ako takého. Chvíľu príbeh o rodine s naštrbenými vzťahmi, chvíľu Mafiáni bez De Nira, chvíľu sa zlý chlapec snaží za pomoci bratra napraviť, chvíľu neustále objímanie, poplácavanie, pokukovanie po sebe ako z Kmotra. Herecký potenciál mal režisér k dispozícii dosť dobrý, takže vina padá len a len na jeho hlavu. (04.12.2014)

Priemerny retro americky film 80tych rokov. Policajt vs./with brat, ktory prave opustil brany vazenia. O tom ako sa vratit, ci nevratit na stare temne chodnicky, ako tazko sa moze clovek opat zaradit do spolocnosti, ci o tom, ake mate zabrany postupovat zakonnym sposobom proti blizkemu, ktory sa chova nezakonne. Celkovo tento styl starsich filmov nemusim. Vsetko sa tam toci len v drogach, rasovych problemoch, autach a slapkach. Kazdy chce po vzore "americkeho sna" prist k prachom prilis rychlo a nelegalne. Poctivec je za luzera. Mila celkom fajn, Owen i Cotillard mi nesedeli. Film ma nicim neprekvapil a nebavil som sa, preto podpriemer. (23.07.2014)

velmi dobře obsazené rodinné drama (pod pojmem kriminálka si představuju trošku něco jiného) se solidní "retro" atmosférou,které ze všeho nejvíc připomíná Kill The Irishman.Bohužel i díky přepálené stopáži z toho všeho nedokáže Canet vytěžit víc než jen lehce nadprůměrný kousek na jedno podívání a to je veliká škoda...60% (12.08.2014)

Mnohokrát viděná rozepře dvou bratrů na rozdílných stranách zákona zde nezískává žádný nový rozměr, ale přesto dokáže zaujmout a závěrečná katarze i zapůsobit. Přes jistou 'střípkovitost' a plochost se totiž důkladné, v pomalém tempu dirigované seznámení s vypjatými rodinnými vztahy nakonec dostane pod kůži, také díky povedené sedmdesátkové retro atmosféře a ozdobnému triu Marion, Mila a Zoe navrch. (07.07.2014)

Tvůrci poměrně umně prokázali cit nejen pro vedení herců a sugestivní navození atmosféry, ale také um vtáhnout nás do dob kriminálek ze „staré“ školy. Jen si tak trochu nepohlídali několik hluchých míst a stopáž. Étienne z Pláže Dannyho Boylea tu a tam sedne ke stolu a něco sepíše, a pak to milerád převádí na filmové plátno. Jenže poměrně jednoduchý příběh nenabízí nic, co bychom už někde jinde neviděli. Hlavní postavy nemají příležitost dostat se divákovi pod kůži, je to takový tah na jistotu. Bez pořádných vrcholů. Slibně načatá situace se mnohdy zbytečně rozmělní, děj od ní zbaběle uteče jinam, aby nakonec vyhrála hrdost, rodina, síla přátelství… však to znáte!! (21.05.2014)