Zachraňte pana Bankse

Musím říct, že Hanks se mi poslední dobou čím dál tím víc líbí a jak je starší zraje jak víno. Po pravdě za dob Foresta Gumpa mě to nikdy moc nebralo, ale naposledy exceloval v Kapitánu Philipsovi a tady doslova vydupal z popela tenhle jinak děsně tuctový ničím nepřekvapující nudný a pekelně užvaněný film. Hanks se překonává a kvůli němu to stojí za to vidět, ale maximálně tak jenom jednou. To úplně bohatě stačí a navíc film stejně hodně rychle vyšumí z hlavy. No myslím si, že CSFD projekci v tomto případě vynechám.50% (13.02.2014)

Tento snímok je tá pravá vzorka DNA Disneyho štúdia. Dojemná, milá, krásne natočená. S prihliadnutím na dramatičnosť sa, ako je všeobecne známe, príbeh pozmenil aby mohol operovať v takomto žánri, ináč by sme tu mali pravdepodobne tragédiu. Obe dejové línie sú síce svojim rozprávaním a atmosférou odlišné, spolu však tvoria príbeh, ktorý sa dopĺňa a posúva ďalej. Z môjho pohľadu ( a pravdepodobne z pohľadu každého, kto miluje snímky žánru film o filme ) ide o excelentnú a oddychovú zábavu, niečo čím si dokonalo môžem spríjemniť deň. (04.06.2014)

Už od počátku jsem měla problém zjistit o co v tomto filmu vlastně jde. Co je hlavní záměr. Až postupně mi došlo že je především o lásce malé holčičky ke svému tátovi, který, i když žil neustále s hlavou v oblacích...Byl přesto svojí dcerou milován a až do dospělosti se nesmířila s tím, že její táta brzy umřel. A Walt Disney ji přiměl k tomu, aby po letech odpustila sama sobě. Neboť doopravdy neměla žádnou vinu. (29.11.2017)

Emma Thompson vypadá jako učitelka dějepisu ze základky, u který jste se báli, aby se nepřiblížila víc než na dva metry, páč jinak hrozilo inhalování jejich ústních výparů, jež do dětské tváře nenávratně zařízly vrásky hrůzy a děsu. Její vzhled jakoby symbolizoval upjatost filmu, která se vyznačuje odporně pozitivním sentimentem. Prostě skrz naskrz falešná hra. (20.02.2014)

Kdo z ústředního duelu vyjde jako vítěz, je zřejmé již z faktu že film produkovalo studio Disney, které námět využilo k laciné propagaci vlastních hodnot a výrobků. Sebe-oslavnému tónu jsou podřízeny veškeré příběhového nuance i charakteristika postav. Informace, jež nezapadaly do předpřipravených škatulek pro Walta Disneyho (stále usměvavý, do morku kosti pragmatický all american man) nebo P. L. Traversovou (upjatá ctitelka viktoriánské morálky), zůstaly jednoduše opomenuty. Z filmu se tudíž nedozvíme, že Traversová byla neortodoxní bisexuálkou oddávající se zenovému buddhismu a na přetřes pochopitelně nepřichází ani Disneyho šovinismus a anti-semitismus. ___ Snaha zoufalé spisovatelky sabotovat svou přítomností americkou premiéru toho, v co Disney proměnil její knihu, je prezentována jako humorná epizodka, která nejenže nemohla nijak ohrozit úspěch pětioscarového filmu, ale navíc vedla ke stěží uvěřitelnému autorčinu prozření. Cynickým divákům nedává Hancockova variace na romantické komedie (ve které logicky absentuje sex) jinou možnost, než ženiny slzy ve finále interpretovat proti srsti jako projev bezmoci nad její prohranou bitvou s mediálním konglomerátem. Přijde mi zvláštním způsobem zvrácené, když navenek hřejivý film pro celou rodinu bez uzardění tvrdí, že je v pořádku, znásilní-li mocné studio kvůli vyšším výdělkům jednu tvůrčí vizi. Výsledkem přece byl dodnes milovaný film, tak proč se zlobit. ___ Nehledě na neférové rozložení sil, vedoucí nás v rozporu se současnou náladou ve společnosti k tomu, abychom fandili zámožnému kapitalistovi, Pan Bank není filmem, který by se v jakémkoli ohledu čímkoli vymykal. Snaha oživit interiérové drama s přepisováním scénáře flashbacky dojíždí na nesystematické využívání těchto skoků v čase (vzpomínání není „spouštěno“ přítomným děním) i na jejich nadměrnou sentimentalitu a vizuální kýčovitost (která oproti takovému Válečnému koni není sebe-uvědomělou připomínkou toho, jak vypadala technicolorová melodramata). Hledání paralel mezi postavami reálnými (rodiče Traversové) a fiktivními (hrdinové knihy) je stejně nucené a rádoby objevné jako v biografickém Hitchcockovi a celá dějová linie z minulosti tak působí nadbytečně a pouze zdržuje vyprávění. ___ Emma Thompson působí znuděněji, než její postava vyžaduje a Hanks hraje natolik zidealizovanou a instantně pomilováníhodnou verzi Disneyho, že jenom čekáte, kdy kolem něj začnou tančit a zpívat animované květiny. Herecká a režijní vyprázdněnost filmu, který dokáže – oproti filmové Mary Poppins – o síle imaginace jenom mluvit, kulminuje v jedné z posledních scén, ve které jsme na zázračnou charakterovou proměnu spisovatelky upozorněni tím, že žena na sobě má šaty hřejivějších barev a sedí v místnosti zalité světlem. Mraky odtáhly, po dešti přichází slunce a my můžeme z kina odejít s pocitem, že je vše takové, jaké by si to pan Disney přál. 50% Zajímavé komentáře: xxmartinxx, ScarPoul (14.02.2014)