Ať žije nebožtík

Upraveno v květnu 2020. Ať žije nebožtík, jedna z nejpřehrávanějších pamětnických veseloher, je ztřeštěností roztomilého klauna s recesistickou podvratností, určenou melodramatickému kánonu. Martin Frič moderuje varietní pobídku komikova charismatu, laskavosti, klaunství a slovního žonglérství. Základem pohybu filmu je groteska a povznesení se nad fádní tíží běžné každodennosti, potom se život stává nekonečným obzorem romantického dobrodružství. Hlavním atributem vzletné ztřeštěné nálady roztomilé hřejivosti je Petr Suk, původně zvaný Petr Kornel (velmi příjemný Hugo Haas), nenapravitelně lehkomyslný hochštapler se sklony k romantickému furiantství. Je vynalézavě hravý ve své cestě za tou svou nejniternější motivací nutné potřeby uspokojivého životního naplnění. Ani finanční problémy nejsou důvodem ke ztrátě noblesy šarmu osobnosti. Nejvyšší výhrou klaunovy zběsilosti je Alice Machová, provdaná Suková (příjemná Adina Mandlová), svědomitá ošetřovatelka Sukova zajištěného strýčka a nevinné křehké pokušení toho lehkomyslného floutka. Nezkušené mládí touží po velikosti života. Výraznou postavou je Baltazar Souček (příjemný Václav Trégl), starostlivě snaživý Sukův sluha. Vždyť jeho úkolem je to kárání a lamentování nad nezodpovědným hýřením zaměstnavatele. Důležitou postavou je Petr Kornel (zajímavý Karel Hašler), Sukův zámožný strýc, rozezlený doběla nad neměnností svého líného synovce. Z dalších rolí: na nezvedeného synovce laskavá strýčkova hospodyně Barbora (Milada Gampeová), Sukův kamarád, statečně vyjednávající rozvodový právník JUDr. Liška (František Kreuzmann st.), Sukův pomocný sluha Filip (Stanislav Neumann), neobvyklou úhybnou strategií zmatený Sukův věřitel Maděra (František Černý), chudé Alici přející kolegyně, též ošetřovatelka (Emilie Nitschová), Kornelův spolehlivý komorník Jakub (Jan W. Speerger), či zkušený lékař diagnostiky (Antonín Marlé). Ať žije nebožtík je lehkou filmovou ztřeštěností, která má rozdávat radost, laskavost a uvolnění. Osvěžující to pobavení. (22.09.2009)

Blízké přátelství, které pojilo Martina "Maca" Friče a Hugo Haase se výrazným způsobem vepsalo také do dějin českého filmu. Oba muže spojoval především smysl pro humor. V Haasově případě to byl humor ironický, sarkastický a v lecčems nekonvenční, u Friče zase převládala touha sdílet smích společně s ostatními, tedy jak se členy filmařského štábu, tak samozřejmě s diváky. Jejich autorské filmy patřily ve své době k opravdovým trhákům a mimo svou zábavnou formu vykazovaly i nezpochybnitelný umělecký přesah spoluutvářený právě Haasovým nevšedním hereckým projevem a Fričovou invenční supervizí upozorňující na rodící se fenomén. Ať žije nebožtík překypuje nadhledem, vtipem a okázalou ironií, kterou nešetří ani v okamžicích přísně vážných. Haas si doslova libuje v roli nenapravitelného flamendra, v mnohém připomínající hercovu skutečnou bohémskou povahu – galerie typicky "haasovských" bonmotů je odzbrojující a výborně vystihuje nejen dynamiku doby, ale především elegantním způsobem shazuje prvorepublikové elitářství, byť Haas v roli příslušníka tzv. zlaté mládeže není nesympatický, ale naopak. Na vrcholu hereckého obsazení se jako fondánový bonbonek zaskvěla Adina Mandlová, která se po skromném úvodu mohla v druhé polovině inteligentní filmové veselohry převléknout do přepychových modelů Ulli Rosenbauma. Byl to ten pravý kontrapunkt, který rozhodl o další hvězdné záři vycházející filmové hvězdy. Přehlédnout nelze ani vynikajícího Václava Trégla oděného v tradičním kostýmu věrného sluhy, Hašlera v jeho "nehašlerovské" podobě a neodolatelného Šlégla ve výborné scéně se šampaňským. Film nabyl na popularitě nejen u nás, ale také ve Spojených státech, kde sklidil femomenální úspěch, částečně zásluhou Jana Šímy, dnes neprávem pozapomenutého dirigenta a hudebního skladatele, který poněkud bláznivou taškařici opatřil moderními jazzovými melodiemi. Zářivá perla zlatého barrandovského věku, jejíž oslňující lesk nevymizel ani po více jak sedmdesáti letech. Tak kolik to dělá? Tři tisíce devět set. To je do pěti tisíc jedenáct set. Neračte mít těch jedenáct set? To by se mě moc hodilo. – Prosím. – Výborně! A v příštím tahu hrajete s sebou už s pěti tisíci. (03.10.2008)

V 30. letech se u nás točilo hodně komedií. Některé zapadly, jiné jsou vychvalované, jako Ať žije nebožtík. Bohužel nevím, proč se tenhle nezáživný kousek dočkal takové popularity. Haas měl mnohem lepší filmy.  Zápletka je naivní, film nudný, smát se tu moc nedá, a nebýt toho psa, tak bych musela s hodnocením ještě níž. 20%. (21.11.2021)

Tentokrát mi tato vychvalovaná prvorepubliková komedie nesedla. Když to srovnám s nedávno viděnými (Eva tropí hlouposti, Kristián), či dříve viděnými (Plachý milionář, cokoli s Buriánem), tak je vcelku jednoznačně tou nejslabší. Sám sebe se ptám proč? Jednoduchá a ztřeštěná zápletka? To by nevadilo, hojně se vyskytuje i v předchozích filmech a dokáži ji odpustit. Na vině je především hlavní představitel a jeho výkon. Ano, opravdu se mi Hugo Haas nelíbil. Při srovnání například s Vlastou Burianem a Oldřichem Nových jednoznačně prohrává. Jeho komika je podivně unylá a za celý film mě mnohokrát rozesmát nedokázal. Není v tom ale sám, chybí i výraznější vedlejší postavy (Václav Trégl to sám nevytrhne) a klopýtají také dialogy, které rozhodně nejsou tak brilantní, jako ve výše jmenovaných filmech. Sice půjdu tentokrát proti proudu, ale víc než dvě hvězdy nedám. (17.09.2018)

Několik nezapomenutelných scén, třeba ta u rozvodového právníka či krátká etuda s Čeňkem Šléglem v baru, opět výborně sekundující mistr menších komických rolí Václav Trégl a klasický Haas vyšňořený tehdejší  zářivou bižutérií československého filmu, tedy Adinou Mandlovou.  Její sex-appeal je nezpochybnitelný, ale nikdy jsem ji vlastně neviděl v jiné roli než jakou hrála tady, tedy oné cudně necudné mrkací panenky.  Za psa u divadla pak dávám o jednu příjemně dojemně loztomilou hvězdu navíc do plných. (04.01.2022)