Berlínská mise

Slušná žánrovka, kterou podkopávají typické asijské nemoci (zbytečně zamotaný / zmatený příběh), ale vždycky se dokáže opřít o energický temporytmus a vynikající akční scény, jejichž bourneovská fyzičnost a pseudorealističnost jde ruku v ruce s nápaditostí a promyšlenou režií. Svým způsobem oceňuji i skutečnost, že se Berlínské misi úspěšně daří udržovat si punc naprosté serióznosti a dokonce i jakési politicko-společenské závažnosti i přesto, že když se člověk pokusí její fabuli stručně převyprávět, musí se chtě nechtě usmívat nad její stupiditou a šablonovitostí (zlí arabští kebabáři vedou). (24.12.2013)

Ryoo Seung-wan se do korejského filmového průmyslu vklínil natruc coby samouk a nadšenec, jehož snem bylo točit dravé akční snímky postavené na atrakci herců minimálně využívajících kaskadéry. Poté, co jeho rapidní stoupání ke stále větším rozpočtům a rozmáchlejším akčním spektáklům utnul kasovní propad komiksově nadsazené bláznoviny "Dachimawa Lee" se vrátil akce prostým ale formálně vycizelovaným dialogovým thrillerem "The Unjust". Ryoova novinka "Berlínská mise" pak představuje velkolepý akční návrat, jenž ale nese znaky poučení se ze předchozích nezdarů a ukazuje divákům vytříbeného režiséra na vrcholu sil. Film úspěšně zabodává korejskou vlajku na prostoru doposud výhradně hollywoodského žánru špionážních akčních thrillerů natáčených v s mezinárodních lokacích. Tvůrci snaží sebevíc dodat klasickým šablonám lokální nádech motivy vztahu mezi Severní a Jižní Koreou, ale ty jsou rozvedené do striktně černobílé podoby, která až bulvárně hraje s předsudky o démoničnosti severokorejských uzurpátorů moci. Také v ryze žánrových prvcích scénář příliš tlačí na pilu, především v nespočtu zvratů ve stylu měnění stran a spojenců, což ve výsledku může vést až k apatii diváků. Naštěstí se Ryoo pravidelně vrací k akčním sekvencím, které staví na maximální intenzitě a nápadité inscenaci. Každý střet má nějaký malý detail, který akci dá punc originality i účelnosti a zároveň svou výstředností a neokoukaností zaručuje, že se sekvence zaryje divákům do paměti. Zatímco post-bourneovské americké akční filmy se soustředí na vytvoření impresivní změti, kterou drží pohromadě pouze zvuková stopa a hudba, Ryoo právě těmito výraznými detaily akci vždy zpřehledňuje a zasazuje ji pevně do prostoru, který se stává součástí celkové atrakce. Bravurní je v tomto ohledu úvodní část filmu, kde se nejprve výtečně ustanoví očekávání díky směřování pozornosti k podivně tvarované ráně na hrdinových zádech, jejíž původ se pak vysvětlí během dlouhé flashbackové pasáže. Podobně je závěrečná bitka hrdiny se záporákem ozvláštněna prací s prostředím širých lánů vysoké trávy s roztroušenými balvany a především pak díky dravé choreografii s promyšlenými vychytávkami inspirovanými v MMA. (03.12.2013)

Začiatok zmetočný. /vod ešte zachráni akcia ale potom je to až do polky veľmi nekonzistetné. Potom sa to dejovo trochu ukľudní, divák si spraví poriadok vtom o čo tam ide a film môže plynúť ďalej. Akcia je solídna, ale mohlo jej byť viac. V súbojoch som pozoroval silný vplyv hapkida. Koniec je silný, drsný. Dávam 3*. (27.04.2014)

Korejská variace na Bournea, první polovina je pomalejší, víc stojí na příběhu, který je poměrně zamotaný, ale není až tak zajímavý, v druhé polovině se pak přidá svižná a slušně natočená akce, která ale pro mě postrádá trochu lepší choreografii (zejména přestřelky jsou příliš statické). Celkově 3,5*. (03.01.2014)

The Berlin File by se dal jednoduše ale celkem výstižně přirovnat ke Korejské variaci na Bourna. Velmi pomalý rozjezd ale i podivné záchvěvy v tempu v průběhu filmu se v tomto typu snímků tráví jen těžko. Mimořádně povedená akce to však slušně kompenzuje a velmi nápadně otevřenými dvířky pro případné pokračovaní bych si prošel rád. (18.09.2013)