Suspiria

Mladá americká baletka Suzy Bannionová prilieta do Nemecka, aby v prestižnej súkromnej tanečnej škole zdokonalila svoj talent. Vôbec netuší aké hrôzy ju tam čakajú. Zažije veci, ktoré doposiaľ nepoznala ani vo svojich najdesivejších nočných múrach. Bude musieť čeliť mocným temným silám. "Suspiria" patrí medzi špičku filmovej horrorovej tvorby. Je to silne atmosferické vizuálne dielo podfarbené výraznou psychedelickou hudbou talianskej progresívnej rockovej kapely Goblin. "Suspiria" je jedným z najlepších snímkov z dieľne kultového režiséra Dario Argenta. ***** (16.08.2015)

Kdo posílá na onen svět odpadlíky freiburgské baletní akademie? Pes? Harapes? Či snad okultismus a barvy z Disneyho animované Sněhurky tančí své makabrózní padede..? Co se týká formy a obsahu, může to první zastínit něco, co vůbec stín nehází? Samozřejmě, ale často také dochází k tomu, že póly audiovizuální stránky a subjektivního diváckého vnímání jsou souhlasné a magnetismus se nekoná. Krátký čarodějnický proces v závěru byl fajn, ale jinak to bylo jako ježdění nehty po školní tabuli. To taky autor vždycky snáší lépe než obecenstvo.. Jinak první film, kde Udo Kier nevypadá jako třistaletý upír.. (15.07.2020)

Subjektiv má tu vadu, že strachy reálného života berou mu schopnost báti se u filmu. Dneska jsem, já strašpytel, třebas letěl letadlem. Tudiž je vlastně s podivem, že Argento dovedl vzbudit svou Suspirií ve mně, když ne strach, tak alespoň zájem o filmové dění. Všechna čest u nehororového diváka mého ražení. Zručně buduje atmosféru, v níž neviditelné zlo provádí nepochopitelné činy a hrdinky o samotě v zlověstném tichu čelí nebezpečí (skvělá scéna na osamělém náměstí). Lekačky má v malíku, pečlivě odhadne okamžik, v němž divák dospěje k přesvědčení: "Á, teď už se nic nestane." Či onen pocit vytvoří. A teprve tehdy se to stane. Pro zručného hrůzomistra je to možná rutina. Prostředí a vůbec celé výtvarné řešení Suspirie však do kategorie "rutinní" určitě nepatří. Fotogenické možnosti architektury (převážně secesní, hádám, ale jsem houby odborník) byly volbou osvětlení a filmového materiálu využity na 100 %.Obraz dokonale ladí architektonickým rytmem. Vrcholem filmu je však zřejmě práce s barvou. Bezvýhradná sytost a zároveň neskutečnost daná barevným osvětlením (hlavně rudým) činí ze Suspirie bezmála malířskou lahůdku. Dokonce i krvi, když ta skutečná je tak fádní, dal v souladu se svou výtvarnou vizí novou, hezčí a zářivější barvu. Nádhera. Jenže... Co je to platné, když se nakonec Argento rozhodne naplno ukázat povahu a původ oné neznámé zlé síly a odpověď, kterou dá, je přinejlepším trapná. Tímhle že budil můj zájem? Ale nee... Když plnil film klišovitými postavičkami jako byl slepý klavírista, černý vlčák, přestárlá valkýra, ruská mužatka/mužička, němý dementní slouha či dekadentní ředitelka, bral jsem to jako zábavnou hru a usmíval se pod vousy. Velké odhalení však vtipu nepobralo - ukazuje jen, že i ten největší svůdník může být impotent. Silné ***. (20.06.2010)

Primární snaha Suspirie je děsit. Dala by se ve svém principu přirovnat k japonské Nenávisti, která rovněž přinesla haldu šokézních chvil, obalených titěrným, nikterak důležitým příběhem. A pokud je obsah podřízen formě záměrně, těžko to dokážu nazvat záporem. Suspiria DĚSÍ. A je v tom lepší, než Nenávist. Audiovizuální stránka je bizarní, divoká a eskaluje ve chvílích mordů, které jsou mimochodem velmi pozoruhodné i svým provedením. Okultní atmosféra všechno umocňuje. Trochu nešťastným prvkem je nevěrohodná barva krve, srážející drastickou stránku věci... ale i tak jsou scény vražd prostě fascinující. První zarazí svou umnou prací s napětím a následnou brutalitou, druhá mate těkáním kamery po okolních budovách, aby nakonec vrazila divákovi (i oběti) tvrdou podpásovku, třetí si svou oběť dlouho vychutnává, s moc pěkným psychologickým trápením a drsným koncem. Hudba (made in Goblin) je mrazivá, nepříčetná a šílená, chvílemi až neúnosná; největší boj s touhou jít a rozsvítit mi způsobovala ona. Šílená je ostatně celá Suspiria, abych někomu nedával falešné naděje. (09.06.2008)

První čtvrthodina je naprosto dokonalá. Díky naprosto nervní hudbě jsem se bál i scény, kdy první z obětí byla v místnosti, kde se jen otevřelo okno. Potom se velice dlouho neděje v tomto filmu vůbec nic a vypadá to celé jako hodně barevná venezuelská telenovela, ale Argento si jen chystá pole pro dokonalou a co víc na italské horrory srozumitelnou pointu celého vizuálně skvělého filmu. A jedna scéna, sice nudná, mě moc hodně potěšila, a to je dvou minutová přítomnost mladičkého Udo Kiera. (20.06.2004)