Je to jen konec světa

Mne osobne sa to veľmi páčilo a mal som pocit že týmto spôsobom sa Dolan naplno realizoval a celý afekt ktorý do toho aj teraz dal na mňa pôsobil tentoraz pozitívne. (31.01.2017)

Artová hysterie a kýč s kterým Dolan prostě umí pracovat. A dlouhých 12 let, které spálí nejeden most. Cesty nazpět už není. (30.03.2017)

Ou. To zabolelo. Tak živé osudy jednotlivých postav mi přišly až mrazivě totožné s tím, co znám. O to víc se zamýšlím, jde vůbec něco takového psychicky přežít a zažít normální život? Kdy a jak tohle skončí? Skončí to vůbec? Film mě naplnil zvědavostí, kde najdu odpovědi na otázky? Sakra, potřebuji vědět jak to pokračuje. U filmu zcela jasně chápu rozporuplné hodnocení. Za mě samá plus. Xavier? Klaním se. (25.11.2017)

Úžasný, citlivý film o rozbitých rodinných vzťahoch. Skvelí herci, kamera, dialógy. Stačí len pozerať a vnímať. A k tomu naviac skvelá hudba. (14.10.2023)

Film o rodině psychopatů! Ztráta času, nedoporučuji! (09.07.2016)

Navzdory zdejší kritice se mi film moc líbil. Ano, dialogy byly místy zdlouhavé, ale to je Dolan. Soundtrack byl topový, každá písnička byla na správném místě. Sice mě štve, jak to skončilo, ale čtyři hvězdičky oprávněně. Zase jsem brečela. Pro mě do dnes neznámý Gaspard Ulliel zahrál skvěle. A co víc, je moc hezký :)) Dolanův Tom na farmě však stále zůstává nepřekonaný. (15.11.2016)

Stejná krev a přesto všichni tak rozdílní, i to se může stát důvodem k zavření jedněch dveří. A potom existují důvody, které donutí je znovu otevřít. Blázinec. Tímto jedním slovem by se dala filmová rodina shrnout. Louis, který se po 12 letech vrátí domů, vyvolá svou přítomností v rodině velké drama. A to takřka bez jediného slova. Neboť se většinou ke slovu ani nedostane. Matka se sestrou Suzanne jsou oproti bratrovi Antoinovi slabým odvarem. Silně neurotický a vztahovačný člověk, který dává lidem okolo sebe nápadně najevo, že jsou mu jejich životy značně ukradené. Vše přitom nejspíše pramení z ublíženého a dotčeného já. To jeho chování ovšem ani zpola neomlouvá. Louisovu zprávu, jejíž sdělení se stalo cílem jeho cesty domů, pochopila jen Antoinova žena Cathrine. To, že umírá, své rodině totiž nezvládl sdělit. Kdo by to také v tak napjatém a konfliktním prostředí dokázal. Louis tak odlétá zpátky do velkoměsta s vědomím toho, že se s rodinou ani naposledy nerozloučil. Citlivý, ale zároveň silný herecký projev Gasparda Ulliela táhne film nahoru a dodává mu rozměr, který by byl jinak mezi hlasitými výkřiky ostatních členů domácnosti zcela ztracen. Velice zajímavý je vztah, který se před očima diváků rozvine mezi Louisem a nenápadnou Cathrine. Jsou na stejné vlně a nejspíše si, ačkoliv jako jediní zprvu zcela neznámí, rozumí. Rozumí pocitům toho druhého, jsou vnímaví, trochu nesmělí a nechají druhé se projevit. Zatímco se zbytek rodiny hysterií a přehnanými reakcemi naprosto vyčerpal, mezi nimi dvěma k pochopení a předání informace došlo i beze slov. Chytlavé vizuálno a skvělé detailní záběry na obličeje herců a z nich čišící emoce. Fakt, že je film adaptací divadelní hry, omlouvá jeho afektovanost. Nikdo ani neočekává, že by se z pláten v Cannes přenesl do komerčních kin. Snímek je artovější a není to tedy určitě podívaná pro každého diváka. (27.03.2020)

Francouzské filmy můžu, Cassela mám rád, Cotillardku zbožňuju... ale jestli něco nemůžu, nemám rád a nezbožňuju, tak když z filmu stříká snaha o festivalovost natolik, že to přebije veškeré další dojmy. Takových prvoplánových festivalových počinů se každoročně urodí jako řepky na Babišově polích a Je to jen konec světa patři mezi ně. Přitom stačí "jen" citlivě tadyhle ubrat, támhle trochu přidat, někde trochu jinak zaonačit a festivalový feeling zůstane, aniž by zničil celý film. Pro příklad nemusím chodit nijak daleko - https://www.csfd.cz/film/302446-na-dren/. (19.10.2020)

Velmi trefný název. Citlivé zpracování. Chybí tomu jen skutečný prvek neotřelosti v oblasti námětu - námitka, jíž člověk uvnitř v hlavě až slyší křičet jinak nesympatickou, ve vnitřních rozporech utopenou postavu Antoina. Ano, mladý intelektuál opustí hnízdo a po 12 letech se vrací na venkov za rodinou, jíž jen psal pohledy. A moc nevědí, co si říkat, a zjišťují, že on 12 let žil stranou jako intelektuál ve velkém městě, kdežto oni jen s polevou glancu (ne)spokojeně spolutvrdli a stárli na vsi. Nemají si co říct, i když v dané situaci cítí nutkání si něco říct. Definují, jaká situace vlastně nastala (chaoticky, tápavě, někdy přímo v rozporu se zájmy dalších tápajících) a co s ní... Ono to není málo látky, pro tohle komorní zpracování akorát. Stále tam však zůstává drobný otazník, jestli fakt jen nesedíme v autě a nedostává se nám poeticky opsané zjevnosti, že když člověk letí nočním letadlem a pak někam nechce vrazit hned po ránu, sedne si (ó ano, "za rozbřesku") do bistra a kouká na ranvej. (02.01.2022)

Jak tak čtu ty komentáře, tak ani ve varech, kde je vstřícné publikum, se tohle nechytlo? Škoda, mě se to docela líbilo. Nešla jsem na projekci s žádným velkým očekáváním a byla mile překvapena. Pomalý snímek, detailní záběry do tváří, poetika všedního letního dne s krásnou hudbou a jedna běžná rodina, se všemi svými problémy, kterými je zahlcena a o kterých se přece nemluví. Nebo aspoň ne běžně. A když přijde katalyzátor, v podobě dlouho neviděného příbuzného, nahromaděné emoce zkrátka musí ven. Kdo z nás tohle nezažil, nežil v pořádné rodině. Ano, byla tam místy zbytečná hysterie v konverzacích, ale to je můj úhel pohledu, pro jiného jí tam možná bylo málo. Mě se to líbilo, svou pomalostí mě to vtáhlo do emocí a pocitů, donutilo přemýšlet nad krátkostí života a malicherností hádek, a když jsem pak šla na půlnoční palačinku (ano, to se ve Varech musí!), doznívalo to ve mě hodně dlouho. Takže všem tady těm mistrům světa, co píšou, jak to nestálo za nic - natočte svůj film, dostaňte do něj ty emoce a pak se můžete kasat. A že jste stáli chudáci na projekci 4 hodiny? Dobře vám tak, já si koupila lístek. (KVIFF 2016) (14.07.2016)

Skvěle zpracovaná divadelní hra, ale na Dolana trochu průměr. Velké plus za Marion a samozřejmě za soundtrack. (07.11.2016)

Xavier to prostě umí, o tom žádná. Jeho tvorba se jasně lineárně vyvíjí od módních, vizuálně líbivých filmů po vyzrálé psychologické dramata, přitom se však nedá popřít kvalit ani jednoho. Tentokrát jsme konfrontováni s poněkud surovou, leč ve většině případů mrazivě příhodnou realitou rodinných vztahů. Graduální vývoj napětí, střídání pocitů sounáležitosti s nenávistí, viny s výčitkami a vnitřní boj s povinností svěřit se vyřešen finální kapitulací. Až na pár pateticky dlouhých záběrů a přehraných aktů pro mě naprosté divácké uspokojení. (15.11.2016)

Zajímavé ale nešťastně zpracované...a hudba ve filmu totál hell (viz,MOBY na konci)...nicméně čekal jsem asi lehce více. Jinak to prostředí té rodiny diváka vede k pochopení odjezdu hlavního hrdiny. Navíc neustály sled výčitek ke kterým divák nezná víceméně důvod ani příčinu, navíc neustále směřované k hlavní postavě dávají lehce tušit že ani on není bez viny jak se na první pohled mohlo zdát...Čili rozhodně zajímaví po stránce vyznění ale ani dobří herci tento film neuchránili před třemi hvězdami... (25.11.2016)

Čtyři hvězdičky za to, že jsem se u konverzačního dramatu ani chvíli nenudila. Pokud jde o patetičnost, kterou filmu řada lidí vyčítá, tak jako milovník divadla přiznávám, že bych ji bez přečtení recenzí asi ani nezaznamenala. Zajímavý, komorní film, který stojí za to vidět už kvůli očím Marion Cotillard. (22.05.2017)

Prvoplánovo som chcel tomuto filmíku udeliť kanára. Absolútne nesympatickí herci (pritom pozerám rád Marion aj Léu), otrasne roztrasená konverzácia, keď niektoré dialógy pokračujú slovami vylosovanými z klobúka alebo generované náhodným výberom s použitím bulharskej konštanty. Ale... malo to spád a "rýchle" titulky made in hodinky Pabieda, takže sa to dalo dokoukat bez úrazu môjho samsunga. No a keď som si uvedomil, že to bola vlastne sfilmovaná divadelná hra a že ctená porota v Cannes udelila Xavierovi Grand Prix, tak som to vzdal a miesto kanára dávam **, na viac to necítim, skôr na menej. PS: na svoje si mohli prísť znalci francúzštiny! (27.06.2020)

Skvěle zpracovaný film se spoustou moc dobře zahraných pohledů..scénář hapruje právě na postavách (o kterých to celé je), protože vlastně ani u jedné nevíte ,proč jedná tak, jak jedná. Pokud byl záměr nechat diváka přemýšlet nad psychologií jednotlivých charakterů bez skoro žádných indícií, povedlo se na jedničku. Já bych však minimálně u jedné uvítal větší komplexnost. Pěkné 4* (14.09.2020)

Jé to bylo hezkýýýý! A to neumim francouzsky, jen jsem vnímala zvuk té řeči a občas neco pochytila. Moc se mi líbí námět, scénář i zpracování. Kamera je skoro celou dobu detailně zabírající tváře, vidíte každý jemný cuk, mrk, tik, škleb či mžik. Zamilujete se do postav, je vám všech líto, je to přesně ono, co Louis říká, když zdůvodňuje snahu se vrátit - je mi to moc líto, že jsem přišel o vás a vy o mně, lituju.  Pochopitelně je to celé o sebelítosti, Louis ji prožívá moc mocně, hledá spojence pro svou sebelítost. Zřejmě se rozhodl zvolit smrt, alespoň tak to deklaruje, aby byl stále pánem své existence... Přišel jim něco říct, ke slovu se nedostal, matka mu slíbí, že příště budou na jeho příjezd lépe připraveni. Ale žádné příště už asi nebude. (08.10.2021)