Maniak

Hororová lahůdka, která mě zajímala už obsazením Elijaha Wooda, jako vraždícího psychopata. Magoři mu jdou a ani tady neselhal, i když díky zvolené formě, kdy vše vidíme z jeho pohledu hraje hlavně svým hlasem. Vůbec to není otravné, naopak se daří více vcítit do jeho psychostavů. Tleskám režisérovi, protože film má spád i bez nějakého pořádného děje. V hororech se zlo většinou vyskytuje nárazově a děj se točí kolem hrdiny. Zde jsme, ale s maniakem Frankem neustále. Vše dokresluje synťáková hudba, ve které cítím inspiraci Johnem Carpenterem. Tento experiment rozhodně není pro každého, mne to ale dost nadchlo. I bez těch odkazů na Kabinet doktora Caligariho je vidět, že film točili opravdoví hororoví fandové a ne jen najatí rutinéři. (12.05.2013)

Varování migrenikům, epileptikům, čerstvě zotaveným z otřesu mozku a dalším hrdým majitelům nejrůznějších neurologických poruch a mozkových poranění: vyserte se na to a radši si doma pusťte osmdesátkový originál. Půl druhého kila za kinolístek lze promrdat i lépe než horečnatým válením po podlaze s pěnou u huby. (12.02.2013)

[Cinematik 2014] Pôvodnú verziu som nevidel, takže som oprostený od porovnávania. Predne sila Maniaka spočíva vo forme, nie obsahu. Využitie subjektívnej kamery len ťažko hľadá konkurenciu, retro elektronický soundtrack rozprúdi krv v žilách a gore je pôsobivé. Umelecky pojatý a do umeleckého prostredia zasadený horor však trpí nedostatkami v oblasti, ktorá robí problém mnohým podobne soft-artovým filmom, a to je fabula. Jednak je hlavný antagonista doslova vystavaný na tom najjednoduchšom freudovskom modele zvrátenej sexuality a narušených rodinných vzťahov, jednak sú po celom, relatívne plytkom deji rozsiate absolútne žánrové klišé a stereotypy (obeť vždy zvolí najhlúpejší spôsob úteku a zabijak ju bez ohľadu na rýchlosť vždy dostane). Ku koncu je vývin čoraz predvídateľnejší, ale aj po celú dĺžku Khalfoun nevie udržať konštantné napätie, ale osciluje medzi genialitou a nudou. Pritom nápady ako nabúranie diváckeho vnímania určitých sekvencií pomocou opakovania určitých scén z inej perspektívy ako očami hlavnej postavy, prípadne prostredníctvom fotografií sú zaujímavé a majú potenciál, ktorý žiaľ zostal nevyužitý. A podobné impresie mám z celého filmu. 60% (13.09.2014)

Príbeh sériového vraha, ktorý hľadá svoje obete prostredníctvom internetových zoznamiek či náhodným výberom v uliciach. Od každej z obetí berie "maličký talizman", ktorý následne nastrkáva na .... Režisér Khalfoun šokoval. Šokoval pohľadom prvej osoby. Zábery na vraždy z tohoto uhla boli vyobrazené skutočne nadštandardne. Tu však kvalita snímku dosahuje svoj strop. Príbeh tak patetický, pointa žiadna, chovanie určitých osôb stupídne. Dôvody konania vraha ospravedlňujúce jeho činy - to snáď nemyslíte vážne. To pol sveta by mohlo byť sériovým vrahom. Vraždy bez nápadu. Dnes už stačí nožík a hurá do ulíc. Herec v hlavnej úlohe, Elijah Wood, na mňa so svojou veľkou hlavou a malým telom pôsobí komicky. Keď ho ukázali v zrkadle ...no, povedzme, že nejeden divák v kine sa "pousmial". Keď v samom závere jeden z návštevníkov utrúsil poznámku: ".. a zas rozdáva prstene" - už som sa neudržal ani ja. Frodo je len jeden. Maniac je priemerným snímkom, ktorý síce stojí za pozornosť, ale sánka Vám zrejme nespadne. Už som videl aj lepšie horory tento rok. Napríklad Bedári. (08.02.2013)

Khalfoun příjemně překvapil. Jeho minimalismus společně s funkčním využitím POV a Robovou experimentální elektronikou vytváří skutečně drásavou atmosféru, která se v mnoha momentech s přehledem vyrovnává originálu, a místy svou syrovostí dokonce upomíná na tíživou atmosféru McNaughtonova Henryho. Autentickou deprimující úzkost 80. let se už sice nikomu zopakovat nepodaří, Khalfounův Manic k její resuscitaci však nemá daleko. Wood má navíc oproti Spinellimu tu výhodu, že jeho civilní tvář přirozeně zapadá mezi všechny ty průměrné Američany, čímž jen narůstá celková bezútěšnost filmu. A znalce Lustigova originálu jistojistě potěší drobné citace původního filmu. Maniac jednoduše je intimním výletem do hlavy sériového vraha, na jehož tíživost jen tak nezapomenete. Jenom škoda té závěrečné gore orgie, která, i přes svoji efektnost, zbytečne nabourává produktivní minimalismus celého snímku. A pokud POV na nějaký čas vystřídá okoukaný found footage, budu navýsost spokojený. (07.02.2013)