Hej-rup!

Komika dua V+W, Fričova režisérská bravura, „cinefilské“ citace apod., to všechno je na jedničku a netřeba k tomu nic dodávat. Pohádková ideologie o zlých kapitalistech a hodných dělnících v neředěné, i když tu a tam humorně odlehčené podobě z doby zdejší první a zatím jediné pořádné hospodářské krize na jednu stranu výrazně kazí celkový dojem, na druhou stranu – bylo to poslední všeobecně rozšířené „náboženství“, které tenhle národ měl a které na kratičký čas, než ukázalo zuby, přimělo lidi upnout se k něčemu vyššímu než k jejich osobnímu blahu a přineslo s sebou novou poetiku a nové vidění světa (tenhle paradox – že komunismus, navzdory své zrůdné naivitě a neoddělitelné totalitní podstatě, byl v raném stadiu nositelem pozitivních změn a svěžího pohledu na věci – jsem si poprvé uvědomil na předloňské Teigeho typografické výstavě v Brně a nad filmy V+W se mi vzpomínky na tu výstavu často vynořují; v jejich obrazovém pojetí je cosi, co Teigeho práce hodně připomíná). V dnešní takzvané hospodářské krizi, mnohem milosrdnější, než byla ta Velká, nám na rozdíl od jiných bohabojnějších národů taková sdílená vyšší idea citelně chybí (říkám jako neznaboh z rodinné tradice i vlastního přesvědčení) a u tohohle filmu s jeho nakažlivým kolektivním optimismem si to člověk uvědomí zvlášť silně. — Dá se myslím se značnou jistotou tvrdit, že i přes komickou nadsázku je Hej-rup! mnohem pravdivější sondou do života různých sociálních vrstev ve 30. letech minulého století než většina ostatních „filmů pro pamětníky“ z té doby, a je to nesmírně zajímavá podívaná. Možná i jeden z důvodů, proč zrovna tenhle film odmítá zestárnout. — Mrzí očividné minimum péče věnované přípravě DVD – opravdu nešlo zrekonstruovat úplnější verzi s menším množstvím výpadků, dát si trochu práce s odšuměním a hlasitostním vyrovnáním zvukové stopy, nebo aspoň na konci nechat muziku dohrát a nezatahovat ji surově hned po zatmění obrazu, což je předpokládám následek bezmyšlenkovitého překlopení z kopie určené pro televizní vysílání, kde je každá vteřina drahá? Jistě, taková péče něco stojí, ale zrovna tenhle film by si ji myslím zasloužil a byl by to přínos trochu jiné kategorie než líbivá papírová krabička, jejíž design a výroba určitě taky něco stály. No, co už včíl. (22.02.2011)

Radek99 (předpokládám, že 99 je ročník) píše svoji skromnou recenzi takto: "Film tak levicový, že i automobily v něm jezdí vlevo..." Ano, je to tak, v té době jezdily automobily vlevo, ježdění vpravo zavedl až Hitler. Ale vážně. Jak se na to dívat teď, po tolika letech? A kdo to vůbec byl ten Voskovec a Werich? Koketovali s komunismem, ironizovali ruskou novotvarovou mánii, fandili chudákům, rádi se považovali za honoraci? Asi oba dva byli oním Simonidesem, napůl továrníkem a napůl nezaměstnaným - třetí půlka pro socialistu už není k dispozici. (11.04.2015)

"Jen odejdu, už je tady lyrická scéna. Já vám porád říkám, nechte si něco na happyend!"                                                           Klenot mezi filmy třicátých let. Jednotlivé scény jsou vyšperkované, hlášek a gegů je nepočítaně, ale největší kvalitou je bezpochyby obrovský optimismusum a nadšení pro myšlenku společného hospodaření. Protože myšlenka komunitního života není v dějinách nikterak nová, už pravecí lidé žili v tlupách, prvotní křesťané žili pospolu ... :o) Ale tady je mnohem víc. Právě to, co mnozí kritizují jako příliš levicové vnímám jako to nejcennější.Ukazuje čistotu myšlenky i provedení v praxi. Vidíme tu jak začátek (stavění domu), tak i první nemoci (půl párku na osobu), schůzování (kluci, je nás moc), rozvoj podniku (kráva, co mléko dává), inovace (maslóstroj), ukázka, jak se likviduje konkurence a vstříc lepším zítřkům. To nejlepší na konec - film byl tak plný čisté ideologie, že se ho i soudruzi báli!!                                                                                           Další nespornou kvalitou je ústřední dvojice V+W. A není to tak, že by celý film táhl jen Jan Werich. Voskovcova líbací scéna s parodováním nejprofláknutějších filmů patří k nejlepším scénám ve filmu. Také si poctivě odpracoval fyzicky náročnější scény (běhání s cihlami, vytahování na laně, práci na vozíku).                                                                                   Hlášek bylo tolik že se nedá vybrat ta nejlepší, ale pár si jich neodpustím:                                                                                          "Mám pro Vás překvapení!" "Chcete mě adoptovat, ne?!"                                                                                                       "Haló, slečno, pošlete nám hasiče. My visíme! Kde? No nahóře!" "A kdyby nemohli hasiči, tak pošlete rovnou pohřební vůz!"                                                                                                                                                                                "Tak ti hlásím, kalhoty povolujou" "Mě zase měknou svaly. A ochabujou!"                                                                         "Vy tady někdo těmhlectěm nesmyslům věříte?" "Když je to v novinách ..." (Scéna, při které v roce 1986 tleskalo celé kino.) (02.10.2014)

Snaha o přebudování kapitalismu směrem vlevo nikdy nebyla tak zábavná jako když na pomezí mezi hospodářskou krizí a nástupem Říše Martin Frič dirigoval geniální duo V+W:) Humor, zpěv, satira všech stran (byť té cílené doleva je méně), u mě prostě klasika nejen kvůli "maslostroji" a gagu na plošině. 80% (28.12.2020)

Je a zůstává veřejným tajemstvím, že meziválečné levicové kulturní avantgardy filmem byly okouzleny, avšak současně s ním s velmi protiřečivým úspěchem zápolily. Uvědomíme-li si, že třicátá léta svou rozmanitostí početní i tématickou jsou zakladatelskou érou naší národní, již plně zakotvené kinematografie, a dobou nástupu první generace velkých režisérských (Machatý,Vávra, Frič, Haas) i hereckých (Štěpničková, Haas, Mandlová, Bárová, Pešek, Pivec,Štěpánek,Nový,Vítová) osobností, budeme lépe rozumět i trnité kinematografické cestě obou klasiků Osvobozeného divadla. Stejně tak lépe budeme chápat Tigridův výrok, že kdo z mladých v třicátých letech necítil levicově, byl považován za zvláštního. V+W již tehdy byli oproštěni od nekritického pohledu na komunisty jednostranně propagovanou sovětskou skutečnost (scéna s masló-strojem). Není pochyb, že tento i dnes živý a nápaditostí hýřící film je zralým výstupem početné filmografie těchto špičkových osobností moderní české kultury. Za zmínku stojí i to, že projekt družstva Hej-Rup! měl svou dobovou paralelu v podobě velkého mediálního koncernu MELANTRICH, vlastněného členskými odborovými svazy národně socialistické odborové ústředny. (25.08.2007)