• WANDRWALL
    *****

    Film začíná hromadným voláním : Máme školy, jsme vyučeni, jen nám chybí uplatnění! A v tomhle duchu se odvíjí i epizody filmu, který je o starostech více než radostech života. Tehdy nefungoval sociální systém jako dneska, nebyly zde byty po socialismu, v nichž žije dosud - dvacet pět let po socialismu - třetina národa, a tak jakž takž se zde žije. Nikdo dneska nestávkuje skrz uplatnění (záměrně neříkám práce, neb té je dost, a špatně placené a otrocké), což je docela zajímavé, ale asi je to tím, že nikdo necítí naději, že by se mohlo v dohledné době v životech většiny něco změnit. Ideologie jsou potlačeny, nemají už takový význam jako dříve, protože potřeba ideologií není masový jev. Proto ve filmu zní slova profesora o morálce, o jakémsi dobrém starém řádu (asi žil dříve v bublině, protože byla dříve ještě horší doba), jako volání ze světa idylky, která ale už neplatí pro jeho děti, které se životem protloukají, jak se dá. V době, kdy převládaly především veselohry, tak je zajímavé, že tak sociálně závažné téma bylo filmově zpracováno.(20.4.2014)

  • Skuby47
    *****

    Martin Frič před 76 lety zaručeně netušil, jak nadčasové dílo točí. Ani já jsem ho v mládí nedocenila, bylo to něco dávno překonaného, závan z minulosti. Toto strhující sociální drama z období hospodářské krize bohužel ukazuje aktuální současnost, kdy poctivost, čestnost a pracovitost prohrávají s korupcí, protekcí, hospodářskou kriminalitou a všudypřítomným strachem z nezaměstnanosti. I když se jedná o filmovou podobu divadelní hry, byly výkony účinkujících přirozené a mimořádně působivé. Staromódní pohled na svět, ztrátu ideálů a pokořující nutnost odvržení morálních zásad, excelentně herecky vystihl František Smolík. Ocenění patří i Zdeně Baldové a Lídě Baarové, která byla až překvapivě civilní a ve střízlivém kostýmku ji to fakt seklo. Snad jen Ladislav Boháč nepřekročil svůj stín a byl prkenný jako vždy. Mrazivý depresivní zážitek.(20.5.2013)

  • dr.fish
    ****

    Sociální drama. Stárnoucí profesor gymnázia, rychlá doba, které on už nerozumí, jeho děti však ano a řítí se jí vstříc. František Smolík ztvárnil starého mrzouta s gráciíí sobě vlastní, jeho děti- dvě dcery a dva synové, rozpustilí, bez větších hodnot a ideálů, potřeštění, hanba povídat, se mu prostě všechny vymkly kontrole a on už je nedokáže řídit. Má pocit, že se doba vymkla z kloubů, ztrácí půdu pod nohama, zmaten rezignuje, vše klade za vinu sobě a své generaci. Snímek je trochu více temný, než by měl být, vše vidí dost černě, tvůrci byli asi v depresi. Přesto jim rozumím, zejména když sleduji zprávy na Nově, chce se mi zvolat: SOS! Bože, odpusť jim naše viny! I naše doba se vymkla z kloubů a nová generace nám to setsakramentsky vrátí, jen si počkejme. Jak je tedy vidět, historie se opakuje, tenhle film je toho důkazem...75%(25.5.2011)

  • Adam Bernau
    ***

    Všichni driftují, jen pan profesor nechce. V "jeho století" (rozuměj v dobách před 1. světovou válkou) neexistovala protekce? Nevyskytovaly se vydržované herečky? Sňatky z rozumu? Fotbalisti? Arciže to všechno bylo trochu jiné, ne tak volné, ale přece je mi velmi nesnadné zorientovat se, v čem vlastně vidí autoři problém: je to poválečná dalekosáhlá změna mravů nebo až velká hospodářská krize 30. let, během níž z nouze padají zásady a zábrany? Jistěže je vhodné tyto dvě problematiky propojit, zdá se však, že autoři sami nevědí, o co jim vlastně jde, ledaže o věčné "o tempores, o mores", čemuž ostatně hoví deklamace jednotlivých postav, z nichž zvláště starší syn, neustále naříkající mladý inženýr duševně trpící svou nezaměstnaností, je opravdu na přesdržku. Naopak jeho sestra lékařka je sice taky deklamační, nicméně asi nejzajímavější role L. Baarové, co jsem zatím viděl, jakkoli hlavně prostřednictvím dnes už komicky vyznívajích dialogů s "Řípou". Ocenit nutno i záměrnou komickou vložku v podobě "pana místopředsedy", prostřednictvím níž tvůrci z hlubin věků prozrazují, že fotbalisti a jejich činovníci byli retardi vždycky. Demagog na začátku byl taky dobrej, jakož i některé filmově-požitkářské sekvence a sám fakt, že mezi všemi těmi veselohrami a milodramátky máme k disposici též tuto dobovou reflexi.(19.5.2016)

  • Ainy
    ****

    V tom starém, osmdesátiletém filmu jako kdybych viděla úplně stejnou situaci, se kterou se lidé potýkají i dnes. Nová doba s sebou i tehdy nesla existenční strasti. Mladí lidé, kteří si léta nemohou najít práci a rodiče, kteří se nedokáží přenést přes určitý pokrok, který doba za jejich života vykonala. V tomhle případě to platí pouze pro tatínka, který né že by nechtěl pochopit, ale u kterého vnímám spíš jakousi vnitřní stopku, přes kterou vlak prostě nepojede a basta. Nedokáže pobrat, že lidé se chtějí bavit jinak, že seznamování a vyznání lásky probíhá poněkud ... "zrychleně" než za jejich časů kytiček, dopisů a čekání. Nakonec stejně o nic nešlo. Stále to byly bary a taneční podniky na vysoké úrovni decentnosti a spořádanosti. To kdyby tatínek ze zmíněného filmu věděl, co potomstvo jeho potomstva a potomstvo potomstva jeho potomstva bude vyvádět dnes, tu dobu uvolněné morálky ve všech směrech ... jsem si jistá, že ten šlak, co ho trefi by už nerozdýchal.(3.5.2014)

  • - František Smolík, Zdenka Bladová a Ladislav Pešek byli obsazeni do stejných rolí v původním představení v Národním divadle. Premiéra se odehrála 19. 2. 1936, přičemž následovalo dalších 96 repríz. (kosticka7)

  • - František Smolík získal v roce 1937 Cenu ministra obchodu, průmyslu a živností za herecké výkony ve filmech Lidé na kře a Batalion (1937). (Marthos)