• Karlos80
    *****

    Nadprůměrně film z období hospodářské krize z konce dvacátých a ze začátku třicátých let v tehdejším Československu.. Rodinu starého profesora Junka, vynikající a jedinečný a co se týká ztvárnění téměř bezchybný a charakterní František Smolík postihly jakož to skoro každého v té době vážné existenční problémy a starosti. Starý profesor se přeci jenom už moc těžko přizpůsobuje a velmi těžko chápe nové poměry a jeho dospělé děti si hledají vlastní cestu za svými životními úspěchy a cílemi. MUDr. Pavla Junková (L.Baarová) pracuje v jedné nemocnici za velmi nízký plat. Z existenčních důvodů přijímá proto neustálé dvoření a posléze i nabídku k sňatku od dobře vypadajícího, leč nemilovaného kolegy MUDr. Řípy (B.Veverka). Nejstarší syn ing. Zdeněk (L.Boháč) je již dva roky nezaměstnaným inženýrem, neustále si vypujčující peníze od svého táty (kdy je mu to už vyloženě trapné), aby si mohl udržovat svou vážnou známost. Druhá dcera Hanka (H.Vítová) opustila místo stenotypistky jen proto že se chce stát filmovou hvězdou, uvěří a naletí falešnému režisérovi a podvodníkovi Frankovi (L.Hemmer), kterému napřed pomáhá shánět peníze na natáčení, a později přijme nabídku bohatého továrníka a bez ostychu se nechá vydržovat. A nejmladší a nejpovedenější je a byl stejně Jirka Junek (L.Pešek) zasněný čutálista který si myslel že to někam dotáhne, ale vysoké mínění a zdání občas klame že? Proto taky nakonec je rád že dostane místo účetního v pivovaru jen díky svému fotbalovému talentu. A jeho sen se náhle rozplynul někam daleko do nedohledna. Nakonec filmu a vůbec na osudu svých vlastních dětí se otec rodiny přesvědčil, jak výstižná je alegorie v jedné písemné studentské práci. V ní je život mladých lidí přirovnáván k situaci trosečníků, kteří jsou větrem a vlnami hnáni na ledové kře vstříc nejistému a tmavému moři. Jak výstižné, nic se natom do dneška vůbec nezměnilo a dokonce bych řekl že dnes je to ještě daleko v některých situacích horší když ne zrovna podobné ! Film stojí určitě za pozornost, není to jen nějaký tuctový film jakých tady v té době bylo točeno mraky.(30.10.2006)

  • Ainy
    ****

    V tom starém, osmdesátiletém filmu jako kdybych viděla úplně stejnou situaci, se kterou se lidé potýkají i dnes. Nová doba s sebou i tehdy nesla existenční strasti. Mladí lidé, kteří si léta nemohou najít práci a rodiče, kteří se nedokáží přenést přes určitý pokrok, který doba za jejich života vykonala. V tomhle případě to platí pouze pro tatínka, který né že by nechtěl pochopit, ale u kterého vnímám spíš jakousi vnitřní stopku, přes kterou vlak prostě nepojede a basta. Nedokáže pobrat, že lidé se chtějí bavit jinak, že seznamování a vyznání lásky probíhá poněkud ... "zrychleně" než za jejich časů kytiček, dopisů a čekání. Nakonec stejně o nic nešlo. Stále to byly bary a taneční podniky na vysoké úrovni decentnosti a spořádanosti. To kdyby tatínek ze zmíněného filmu věděl, co potomstvo jeho potomstva a potomstvo potomstva jeho potomstva bude vyvádět dnes, tu dobu uvolněné morálky ve všech směrech ... jsem si jistá, že ten šlak, co ho trefi by už nerozdýchal.(3.5.2014)

  • tomtomtoma
    *****

    Lidé na kře jsou filmovou koláží generačního odcizení, sociální kritiky, alegorické choreografie masy celku, parodizujícího odlehčení, avantgardního revolucionářství, niterných dotyků a touhy po životě. Nejzákladnějším prvkem jsou tu generační rozpory, ve vnitřních světech zanechávají stopy hořkosti a nepochopení, hodnoty ideálu se v kontaktu s realitou stávají jen nehmotnými symboly, znemožňující pro celkovou ideovou neslučitelnost pragmatické využívání života. Stěžejními důvody neřešitelných rozepří je aktuální prostředí doby, hospodářská krize, napětí, hrozící válečným konfliktem, finanční mizérie a následné kompromisy morálním zásadám, bez nich by nakonec život nenabízel žádné smysluplné uspokojení a naplnění. Navzdory tomu nelpí Lidé na kře pouze na tragédii, je odhodlána k nadhledu se satirickým vyzněním. Obrazy Ferdinanda Pečenky jsou tím zdrojem alegorického hemžení choreografických bloků, dynamického pohybu modernizace i vydírajících pokusů mravního dilematu. Martin Frič natrvalo zanechal svědectví nejoceňovanější divadelní hry Viléma Wernera, drama hrozí vypuknutím tragédie, humor se snaží přizpůsobit skutečným podmínkám života i prosazovanému standardu pohodlí, a obraz píše lehoučké verše a raduje se z poezie i z tepotu života. Hlavním pilířem generačních rozporů je Václav Junek (velmi dobrý František Smolík), gymnaziální profesor. Morální zásadovost, ani jeho ušlechtilá povaha nedokáží porozumět trendům a způsobům moderního života, který si je vědom zásadního rozporu mezi ideálem a realitou, mládí se umí lehčeji přizpůsobit. Peníze sami o sobě sice niterné štěstí nepřinesou, ale jsou prostředkem k plnohodnotnějšímu a ucelenějšímu prožitku. Jeho vnitřní svět je bičován zuřivou bouří a nevolí s daným stavem věcí. Prostředí nabývá navrch nad výchovou. Hlavní ženskou postavou je Anna (pozoruhodná Zdeňka Baldová), Václavova věrná manželka. Je starostlivá a milující, je pyšná na úspěchy svých dětí a neváhá se o ně rozdělit se sousedským okolím. Je přístupnější ke změnám života, neboť štěstí potomků je důležitější než to ortodoxní lpění na morálních zásadách. Důležitou postavou je Hanka (velmi zajímavá Hana Vítová), nejmladší potomek Junků a stenotypistka se skromným finančním ohodnocením. Mládí touží po té velikosti života a byť se na důvěřivost častokrát doplácí, zde je nakonec zdrojem praktického uchopení života, spojeného s úplným prosazením se ve filmové branži. Významnou postavou příběhu je Jirka (vynikající Ladislav Pešek), mladší synek Junků a náruživý fotbalista s talentem. A jaké to štěstí, že v pivovaře zrovna potřebují účetního, který umí kopat do míče. Výraznou postavou je Pavla (zajímavá Lída Baarová), starší dcera Junkových a špatně placená lékařka v nemocnici. Realita se tak přizpůsobila potřebám, lásku sice nezavrhuje, ale ani ji nevyhledává, neboť finanční zabezpečení je pro život výhodnější. K výrazným postavám patří také Zdeněk (příjemný Ladislav Boháč), nejstarší potomek Junkových a inženýr, momentálně bez zaměstnání. Tento stav je z dlouhodobého hlediska zhoubný pro niternou konzistenci, přizpůsobení se podmínkám uchovává alespoň přání stálé lidské důstojnosti. Z dalších rolí: bohatá a malicherně mstivá Václavova setra Máli (Růžena Šlemrová), finančně zabezpečený lékař a ženich pragmatické Pavly MUDr. Vladimír Řípa (Bedřich Veverka), sebevědomý filmový režisér v sebeklamu zářivé hvězdy Frank Pavelka (Ladislav Hemmer), bezelstný mladý fotbalista Franta Cikán (Jiří Dohnal), občasně prostořeká hospodyně Junkových Barča (Ella Nollová), Zdeňkova nezaměstnaná známost Marta (Marie Glázrová), finančník, a nejen filmový, Bruckmann (Zvonimir Rogoz), či odosobněný nový ministr Bedřich Peterka (Jaroslav Marvan). Lidé na kře patří k nejzajímavějším českým meziválečným filmům. Odráží v sobě aspekty doby i prostředí života. Na generačním rozporu se názorně předvádějí možná nebezpečenství modernizace života i myšlení. Rozdíl mezi ideálem a realitou v dramatu, v komedii i v poezii. Pozoruhodný filmový prožitek!(23.5.2020)

  • Skuby47
    *****

    Martin Frič před 76 lety zaručeně netušil, jak nadčasové dílo točí. Ani já jsem ho v mládí nedocenila, bylo to něco dávno překonaného, závan z minulosti. Toto strhující sociální drama z období hospodářské krize bohužel ukazuje aktuální současnost, kdy poctivost, čestnost a pracovitost prohrávají s korupcí, protekcí, hospodářskou kriminalitou a všudypřítomným strachem z nezaměstnanosti. I když se jedná o filmovou podobu divadelní hry, byly výkony účinkujících přirozené a mimořádně působivé. Staromódní pohled na svět, ztrátu ideálů a pokořující nutnost odvržení morálních zásad, excelentně herecky vystihl František Smolík. Ocenění patří i Zdeně Baldové a Lídě Baarové, která byla až překvapivě civilní a ve střízlivém kostýmku ji to fakt seklo. Snad jen Ladislav Boháč nepřekročil svůj stín a byl prkenný jako vždy. Mrazivý depresivní zážitek.(20.5.2013)

  • Ilicka
    ****

    Sociálně kritický film, místy bezútěšností až nepříjemný, především ve scénách, kdy se František Smolík, otec čtyř dětí živořících za hospodářské krize, neváhá ponížit, ač životu mladých není schopen porozumět. Okouzlující je zde duo Hana Vítová a Lída Baarová, a nebýt toho přehnaně sladkého a vítězoslavného konce, šla bych s hodnocením ještě výš.(19.11.2011)

  • - František Smolík získal v roce 1937 Cenu ministra obchodu, průmyslu a živností za herecké výkony ve filmech Lidé na kře a Batalion (1937). (Marthos)

  • - František Smolík, Zdenka Bladová a Ladislav Pešek byli obsazeni do stejných rolí v původním představení v Národním divadle. Premiéra se odehrála 19. 2. 1936, přičemž následovalo dalších 96 repríz. (kosticka7)