• Véronique
    *****

    Jedna z nejlepších (nejen) prvorepublikových komedií. Jednoduchá zápletka s vynikajícími herci na malém prostoru s neutuchající hudbou, která dotváří neopakovatelnou atmosféru celého filmu. Skvělá parodie/ironie na "vše, co je mravné" v podání Huga Haase působí (téměř) uvěřitelně. Skvostná rodinka - žena, dcera a syn, jejíž poklidnou atmosféru zčeří příjezd nemanželského dítěte jinak zcela mravného profesora Huga Haase, tvoří základní osu celého filmu. Věra Ferbasová jako zlobivá dceruška a slušná vychovatelka s anglickými způsoby v jednom je osvěžením celého filmu. S Haasem s na plátně rozuměla, což o pár let později dokázala jako jeho filmová partnerka v další úspěšné komedii (Andula vyhrála). Zde tvoří pár s uhrančivým doktorem Ladislavem Boháčem, který zde ovšem působí trochu prkenně. Stejně jako některé úseky filmu. Je však třeba brát vše jako lehkou ironii na zaběhlé způsoby tehdejší společnosti, což divákovi umožní vychutnat si tuto komedii od prvních minut až do úplného konce.(17.1.2008)

  • Skuby47
    *****

    Humorná svižná pamětnická komedie se skvělou ústřední dvojicí Haas – Ferbasová, kterou doplňuje v atypické roli ošklivky Adina Mandlová. I když nám s přihlédnutím k dnešní morálce mohou připadat tehdejší prohřešky malicherné, bylo jejich zesměšnění ve své době počinem záslužným. Boj pokryteckých mravokárců a falešných zastánců dobrých mravů s moderními volnějšími společenskými normami, vede k řadě nedorozumění a komických situací k potěše filmových diváků. Krásně to vyjadřuje dialog dvojice Boháč - Ferbasová : „Prosím vás, proč jsou zahaleny ty obrazy?“…. „Aby bylo vidět, že je to počestná rodina.“….Tak proč je prostě nedají do sklepa?“ ....“ To by zas nebylo vidět, že je počestná.“(24.4.2013)

  • Dinsberg
    *****

    Kupodivu nejlepší postavou z celého už tak dost dobrého ansámblu je Saša Rašilov, který jediný zná všechny nuance událostí a zároveň stojí mimo a je jen pozorovatelem. Jeho nezvladatelné výbuchy smíchu v nejméně vhodné okamžiky jen dokreslují absurditu celé situace. Nejde o žádný okatě mravokárný film. Říká jen, že máme být sami sebou.(15.11.2010)

  • Marat
    ***

    Film se zajimavým námětem. Otec rodiny, která je řízena mravy nejvyšších stupňu má dceru s předchodí ženou, což se bojí říct, aby nenarušil mravy rodiny. Když dcera chce, ať tento fakt otec rodině sdělí, tak namá z toho dvakrát radost. Proto dcera veme vše do svých rukou a přihlásí se jako služebná do jejich rodiny, a začne rodinné mravy narušovat. Je to zajímavá komedie, vtipná, ale i tak jí něco chybí. U mě spíše 60%(10.11.2006)

  • Marthos
    *****

    Ve všeobecném vánočním shonu, kterým je charakterizován tradiční adventní čas, bylo v šestatřicátém roce v barrandovských ateliérech nezvykle klidno. Všechny filmy, které měly být natočeny, dávno brázdily plátna českých biografů, ty zbývající se teprve nacházely v různých fázích rozpracování a tak pojednou nebylo do čeho píchnout. Ale kde není práce, nejsou ani koláče, v tomto případě peníze, proto početný barrandovský ansámbl doslova přemluvil režiséra Martina Friče k realizaci ještě jednoho filmu, který by byl jaksi mimo plán. Frič se zpočátku zdráhal, přeci jen byl touto neočekávanou prosbou poněkud zaskočen, ale záhy se společně s mladým a ambiciózním Vávrou sešel nad scénářem o pokryteckém mravokárci, jehož rodinná mohyla obávaného strážce maloměstské morálky je náhle rozmetána příchodem rozpustilé nemanželské dcerušky, ocitající se v jámě lvové v roli domácí vychovatelky. Titulní postava byla bez váhání přisouzena Hugo Haasovi, který svého tajnůstkářského hříšníka obdaroval směsicí vynikajících charakterových proměn, vycházejících ze situačního humoru, živeného všeobjímající hrůzou z fatálního prozrazení. Na stejné délkové vlně se ostatně pohybuje i svěží výkon Věry Ferbasové, překonávající samu sebe, a rozehrávající fenomenální koncert prostřednictvím rafinované msty zapovězeného potomka. Překvapující proměnu z ošklivého káčátka v okouzlující labuť zde absolvovala Adina Mandlová, zbavena svých tradičních propriet a vítězící i jinými vnějšími prostředky; tradičně zvládnuté jsou potom kreace Svozilové, Baldové, Rašilova i Boháče. Kvapně improvizovaný projekt nakonec vedení společnosti A-B polekal natolik, že premiéra filmu byla z "rizikových" důvodů raději přesunuta do vzdáleného prostějovského kina. Tam se ovšem Fričova veselohra setkala s mimořádným diváckým úspěchem, kterým ostatně snímek disponuje do dnešních dnů. Je to film plný zdravého ironického humoru, který neškodí v jakémkoli množství a navzdory svému pejorativnímu označení (film na kapra) dokazuje, že geniální scénáře mohou vzniknout doslova přes noc.(3.10.2008)

  • - Světla Svozilová zde hraje matku Adiny Mandlové. Ve filmu Život je pes (1933) hrály sestry. (Kulmon)

  • - Tomuto filmu se říkalo "film na rybu", byl totiž natočen během Vánoc uprostřed krizových 30. let jako zakázka štábu na přilepšenou. Okolnosti vzniku filmu se zdály společnosti AB Barrandov natolik pochybné, že film promítali nejdřív v Prostějově. Teprve po velkém úspěchu, který sklidil, ho nasadili i v Praze. (Stegman)

  • - Karolína Karasová (Světla Svozilová) se zmíní, že ji její manžel naposledy políbil na její svátek a to 15. března. Karolína má však svátek 14. července. (KM Phoenix)