Mravnost nade vše

Mravnost nade vše rozhodně nepatří mezi mé obvyklé filmy, ale zaujal mne jeho profil a zvědavost je holt zvědavost. Už se ale asi nebudu tak hrnout do starých českých komedií. Jejich humor už na mě většinou nefunguje. Věřím, že kdybych se datem narození více blížil datu vydání, užil bych si film rozhodně víc. Trochu nechápu zde všudypřítomnou chválu, všiml jsem si spíše mnoha věcí, které mi vadily, ať už to byla pro mě protivná a hrozně nalíčená Adina Mandlová, tupé, zabedněné a přecitlivělé postavy (ikdyž věřím, že odpovídaly době vzniku) nebo průhledný a narychlo spíchnutý scénář. Dá se tady ovšem všimnout i určitého nadčasového prvku falešné morálky a závěrečný proslov by si zasloužil zarámovat. (30.10.2011)

Už nastavovali zrcadlo? Já přijdu, až nastavěj zrcadlo! Ano, půjčil jsem si odjinud, pravda. Ale sedí to jako prdel na kolík, ne? Už má babička mi říkávala - všimni si, že ty největší mravopočestnice jsou staré, ošklivé a přistěhovaly se odjinud, takže si nikdo místní nepamatuje, co dělaly jako mladé, nezatuchlé a snesitelně vyhlížející.... Vynikající Hugonek. (28.09.2018)

Kolikrát profesor Karas vysloví heslo a zároveň název filmu, to jsem nespočítal. Jako by chtěli tvrůci zdůraznit hlavní motiv snímku, který mě zase tolik nezaujal. Jistě, našel jsem několik úsměvných věcí. Hugo Haas byl skvělý, do role se hodil. Mě zaujala také mladinká Adina Mandlová. Ale to mravní poučení v závěru. Víte, když si uvědomíte, jaká ve skutečnosti byla doba první republiky - ač stále dokola opakuju, že ji miluju, a jak se chovali sami herci a vůbec slavné osobnosti, pak vám opakování mravnosti přijde docela úsměvné. (13.07.2020)

Promiňte prosím udělalo se mi poněkud little šoufl..:-) Haas byl pan "Herec" a v podstatě až na Ferbasku hrál v tomto filmu v své velké sólo. Velice dobrý satirický snímek, řekl bych že v mnoha ohledech dokonce silně nadčasový film, s velice ukázněnými a soustředěnými hereckými výkony, perfektním humorem, dialogy a ukázkovými komickými scénami (viz voňavka atd). (20.10.2007)

Profesor Antonín Karas si hraje na velkého mravokárce, je předsedou Spolku pro povznesení mravnosti, a žije počestný život se svou manželkou Karolínou a dětmi Evou a Ivanem. Vadí mu parfémy, malování a také vyzývavé oblečení. Dokonce mu má být jako předsedovi Spolku odhalena busta, kterou tvoří sochař Konrád. Nicméně, pan profesor má jedno tajemství, které je v rozporu s jeho "Mravností nade vše". Jednoho dne do jeho mravně spořádané rodiny zavolá jisté "Káčátko" a je problém. Jedná se totiž o Antonínovu nemanželskou dceru Věru, která se narodila těsně před tím než Antonín poznat svou manželku Karolínu. Mamka od Věry zemřela krátce po narození své dcery. Antonín tedy prosí Věru, aby odjela na Slovensko, a že za ní přijede. Nicméně, Věra navštíví doktora Macha, od kterého se dozví, že paní Karasová hledá anglickou vychovatelku pro svou rozvernou dceru Evu. Věra se na tuto pozici přihlásí a všem v rodině vyhovuje, s výjimkou Antonína, který ze zjištění, že je nová vychovatelka jeho nevlastní dcera, dostane silnou nevolnost. O stonajícího pana profesora se začne starat Dr. Jílovský, který si myslí, že je pan profesor v pořádku, jen by to neměl s tou mravností tak přehánět. Mezitím Káčátko vychovává Evu tak, aby vypadala více jako slečna a měla sex appeal. Eva se navíc zamiluje do sochaře Konráda, který si jí začne všímat až poté, co se začne řídit radami své nevlastní sestry/vychovatelky. Věra to zase dává dohromady s doktorem Jílovským. Mravnost tedy dostane pořádně zabrat. Antonín si se svou nevlastní dcerou vyměňuje dopisy, a jednoho dne jeden z nich objeví Karolína a je oheň na střeše. Takový morální člověk a začne si s mladou vychovatelkou! Naštěstí se vše vyřeší a pak profesor, nyní předseda Spolku, veřejně odhalí svou bustu a také pronese velice poučný a praktický projev o morálce, ze kterého staré babizny, které jsou nejzapálenějšími členkami Spolku, trefí šlak. To nejlepší z celého filmu bylo tedy na konci.  (15.01.2024)