No

"Kdo neskáče je Pinochet" aneb příručka politického marketingu zasazena do zajímavého historického kontextu. U filmů s takovym tématem, který je dost úzce spjatý s jednim regionem neni snadný ho zpracovat tak, aby zaujalo i lidi, který o věci nemaj příliš znalostí. A to se tu povedlo. Bavilo mě to. Určitě pomohlo převedení tíživosti doby na osobní rovinu hlavního hrdiny. A když je jím navíc sympaták GGB... :-). Když se k tomu přičte koncept "80tky" s reálnými záběry té doby, chybělo jen málo k plný palbě. (28.05.2013)

Absence vztahu mezi reklamou a produktem. Nezáleží na tom, co reklama tvrdí: výrobek nebo politik ty vlastnosti vůbec nemusí mít. V Českém snu produkt vůbec neexistoval, přesto kampaň proběhla úspěšně. Říká Vít Klusák o filmu No v Lidovkách. Nejen o tom je NO. Také o nerovném vztahu diktatury a opozice. A o jednoduchou, ale jasnou linkou načrtnutém vztahu hlavní postavy s bývalou ženou a se svým ambivalentním šéfem. Skvělé jsou dobové klipy z kampaně. Přímočarý scénář jen radost pohledět. V Chille vznikl film, jakých u nás už mělo vzniknout X. Jako Pouta. No prostě nutná návštěva kina nebo povinný domácí filmový klub. Zvlášť pro lidi, kterým by mohla selhávat paměť nebo rozum... (29.05.2013)

Politicky ladený snímok o referende, ktoré malo rozhodnúť o osude čílskeho generála Augusta Pinocheta. Veľmi sa mi páčila tá "vintage"/documentary-like kamera, ktorá len pridávala na dôveryhodnosti. Neviem ako to ten chlap robí, ale Gael Garcia Bernal je snáď v každom filme dokonalý! Pre ľudí zaujímajúcich sa politikou určite odporúčam, ale páčiť sa to môže komukoľvek. ;) (26.06.2013)

Kdo neskáče, je Pinochet. 1) V prvém plánu film zobrazuje zajímavý a historicky ojedinělý přechod od diktatury k demokracii, jak ho zažilo Chile na konci 80. let._____ 2) Spoiler. Referendum v roce 1988 mělo schválit Pinocheta u moci na dalších osm let. V důsledku zejména zahraničního tlaku (angažoval se i Jan Pavel II při své návštěvě Chile v dubnu 1987), byly v roce 1987 legalizovány politické strany. V případě volby ANO by zůstal u moci a současně by proběhly všeobecné volby. V případě NE by Pinochet rovněž zůstal u moci, ale jen po jeden další rok. Nově vzniklá Concertación de Partidos por el NO pod sloganem Chile, la alegría ya viene (Přichází radost) vyhrála referendum 5. 10. 1988 s 55,99 % hlasy. Následující rok byly provedeny kompromisní změny v ústavě a zvolen nový president. Pinochet opustil svou funkci 11. 3. 1990, nicméně zůstal dalších osm let hlavním velitelem armády. Rovněž v parlamentu si Pinochetovi stoupenci zachovali silné postavení, které bývalé opozici znemožňovalo dalších 15 let samostatně vládnout. Pinochet i nadále zůstal doživotním senátorem, což ho chránilo před možným trestním postihem. Ten nastal až poté, co byl "el tata" uvězněn ve Velké Británii v roce 1998 na základě vydávacího příkazu španělského soudce Baltasara Garzóna._____ 3) Film věrně zobrazuje různé detaily z kampaně - použití duhy, povahu čtvrthodinových volebních spotů, podporu známých osobností ze zahraničí (např. Sting, Christopher Reeve, Jane Fondová), atmosféru ve společnosti. Pamětník si s nostalgií vzpomene na naše Občanské fórum v roce 1989._____ 4) Ve druhém plánu sledujeme (někteří s úžasem, jiní s cynickým zadostiučiněním), jak se dělá politika a jakou roli při tom hraje reklama. Zatímco mnohá díla předjímající roli reklamních společností jako těch, kteří ovládají svět, patří spíš do žánru sci fi (jmenujme např. skvělé Pohlovy Obchodníky s vesmírem) a jiná jsou spíš politickým thrillerem (třeba Vrtěti psem), zde se reklamní kreativci představují jako něco přirozeného, normálního, běžného, jenom dosud nepříliš (sic!) využívaného. No, kdo chce, ať tomu věří._____ 5) Třetí - osobní - plán pak už nestojí za zmínku._____ 6) Spoiler. Přišlo mi zajímavé, že šéf reklamní agentury, který vedl kampaň pro ANO, i nadále korektně spolupracoval s Reném navzdory rozdílným politickým postojům._____ 7) Zaujali mě 34letý Gael Garcia Bernal (reklamní kreativec René) a 37letý Néstor Cantillana (Fernando)._____ 8) Výstižný "politologický" koment: Dionysos****._____ (23.01.2016)

Před začátkem filmu se na plátně kinosálu objevovaly křiklavé upoutávky na blockbustery s lákavým vizuálem a nablýskané reklamy, které se krátkodobým efektem snažily upoutat divákovu pozornost. Poté následoval zrnitý rozostřený obraz, který jako by vycházel z televizní obrazovky 80. let nebo z dobového dokumentu a zvlášť v kontrastu s předchozími záběry působil jako omšelý příbuzný. Na události spojené s vypsáním referenda o setrvání Pinocheta v úřadu si ještě živě pamatuju. Prakticky nikdo nechtěl uvěřit, že by se vší mocí, kterou disponoval, dobrovolně vzdal vlády a očekávalo se jeho přesvědčivé vítězství ve zmanipulovaném volebním procesu. No ukazuje cestu, jak se podařilo generála, který zdánlivě držel všechny trumfy v ruce, vrátit z prezidentského úřadu zpět do kasáren. Ne připomínám nezpochybnitelných zločinů a už vůbec ne revolucí a manifestacemi, ale vtipem a reklamou. Místo disidentů vyprovodili Pinocheta reklamní stratégové a kreativci. Ti vyhráli duel se svými vládními konkurenty, protože vsadili nikoliv na strach, ale na naději. Sebelepší ideály, program nebo osobnosti nejsou bez náležité reklamy prodejné a prosaditelné. Jinde charismatický Bernal je tady upozaděný, film se soustředí na procesy a události, nikoliv na hlavní postavu, která je tu spíš jakýmsi průvodcem a spojovatelem. No je malý, ale zajímavý snímek, který se zapíše do paměti. Celkový dojem: 90 %. (31.10.2013)