Režie:
Leos CaraxScénář:
Leos CaraxHrají:
Denis Lavant, Edith Scob, Kylie Minogue, Eva Mendes, Michel Piccoli, Jean-François Balmer, Annabelle Dexter-Jones, Elise Lhomeau, Leos Carax (více)Obsahy(1)
Leos Carax, nevyzpytatelný enfant terrible francouzského filmu, se po třináctileté pauze vrátil triumfálním způsobem. Ve filmu, který měl podle mnohých letos v Cannes získat Zlatou palmu, ztvárnil režisérův věrný druh Denis Lavant tajuplného pana Oscara, beroucího na sebe v průběhu jednoho dne nejrůznější identity ve zneklidňující show snímané neviditelnými kamerami. „Kvůli čemu to ještě děláte?“ ptá se Oscara jeho šéf, ztvárněný Michelem Piccolim. „Pro krásu samotného gesta,“ odpovídá Lavantův chameleonský hrdina a charakterizuje tak režisérovo krédo „rozprostřené“ do pěti filmů v průběhu téměř třiceti let. Pro Caraxe typické, bolestně romantické vidění světa se snoubí s hravou provokativností a nezměrnou láskou k bizarním milníkům v dějinách filmu (mezi mnoha jinými Oči bez tváře Georgese Franjua). Jeho uhrančivý spektákl je prostoupen obdivem k Paříži, která bezmocně přihlíží pomalému zániku legendárního obchodního domu Samaritaine v sousedství Pont Neuf, ale třeba i k mizejícímu světu limuzín či zpěvu Kylie Minogue. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (3)
Recenze (229)
V životě jsem neviděl větší sračku. Kam se hrabe Zdeněk Troško s jakýmkoli jeho filmem, tady od pana Leose Caraxe by se měl učit! Pokud bych šel na tento film jako na "intelektuální" počin, tak stejně vidím jen chabou "zprávu" o herectví. Tato zpráva je asi jako kdyby ke mě přišel číšník a naservíroval mi hovno polité kuchařovou močí a řekl: „Toto pane je excelentní pokrm posypaný trochou bazalky, ta dává tomuto chodu jemnou venkovskou chuť, a je podáván s domácí omáčkou pana kuchaře. Jako celek jest to tvrzením o naší gastronomii v Česku. Dobrou chuť sire.“ To je moc pěkný pane číšník, ale pořád je to hovno. Dvě hodiny čistého utrpení, žádné sprosté slovo nedokáže popsat co toto bylo za teror! ()
-Smrt je dobrá, ale život je lepší, protože je v něm láska.- Hůře uchopitelný film, který by pro mne mohl být s ještě větším přesahem do surrealismu, ale který jsem si užil. Čas, setkávání, život, přežívání, smrt. Některé scénky jsou vynikající. Ano, jistě s Evou Mendesovou, ale třeba pochod harmonikářů, k nimž se přidají další hudební nástroje, neměl chybu. Každé setkání, každá další identita, měly něco úžasného. Samotný závěr, a nemyslím garáž, byť ta také, měl asi nejsilnější náboj. Ale rozumím tomu, že mnohé film neoslovil, protože se pohybuje na hranici - vítám/odkopávám. ()
Otravný Artík. První čtvrtce bych dal co do zážitku 40 procent, druhé 30 procent, třetí 20 procent a čtvrté taky 20 procent. Ministerstvu vnitra by z toho vyšel nadfilm, ale ... Mám rád otevřený texty, ale čeho je moc, toho je příliš. Tohle je roztlemený jak dveře do chlíva. Meh ()
Leos Carax navazuje na svoji povídku z filmu Tokio! a tentokrát to jsou ještě větší kapky. Film je to bizarní, groteskní a celou dobu fascinující. Živočišné herectví Denise Lavanta sem perfektně zapadá a vlastně i ta Kylie mi do toho pěkně sedla. Zbývá dodat, že málokterý film oslavoval krásy Paříže s takovým požitkem jako Holy Motors. ()
Zcela osobní poznámka. K Holy Motors se myšlenkami vracím zdaleka nejvíc ze všech filmů, které jsem letos viděl. Jen se mi potvrzuje, že rozhodně nejde o prchavý výstřelek nebo o pouhý intelektuální konstrukt odtažitě komentující nejrůznější aspekty kinematografie, ale že ten film má kurva srdce. Je to taková perverzní láska na první pohled. ()
Galerie (45)
Photo © Stadtkino filmverleih
Zajímavosti (15)
- Na otázku, co znamenají scény se stvořením Merde (Hovno; Denis Lavant) a Key M (Eva Mendes), odpověděl Leos Carax: "Jak to mám vědět?" Ono stvoření však připodobnil k jakémusi jistým způsobem dětinskému rasistickému přistěhovalci plnému strachu, ale i touhy po určité moci. (JoranProvenzano)
- Leos Carax prohlásil, že kdyby Denis Lavant hlavní roli ve filmu odmítl, nabídl by ji Lonu Chaneymu, Charliemu Chaplinovi, Peteru Lorremu nebo Michelu Simonovi, z nichž však v té době již desítky let nikdo nežil. (JoranProvenzano)
- Film obsahuje mezihru – Intermezzo nebo Entracte, kdy Oscar (Denis Lavant) hraje na harmoniku v prázdném chrámu a postupně se k němu přidávají další hudebníci. Je to odkaz na slavný němý avantgardní dadaistický film Reného Claira Mezihra (1924), který byl samotný natočen jako mezihra baletu Erika Satieho "Relȃche", což znamená "Představení zrušeno". (Aelita)
Reklama