Holy Motors

vystizna recenze filmu zde (30.03.2020)

A je to tady - pseudocosi pouze pro zasvěcené a neospalé. Smát se, nebo jen zírat? Snažit se to pochopit, nebo čekat, že to přijde samo? Osobně (jako už hodně lidí přede mnou) jsem si užila hudební intermezzo, zbytek filmu jsem zírala a doopravdy v tom chtěla vidět víc než jen prapodivné a psychotické šílenství (v takovýchle high artech je přece vždycky něco víc! nebo se to alespoň tvrdí...), ale na to bych snímek musela vidět ještě tak třikrát - a upřímně nevím, jestli mi to za to stojí. (03.07.2012)

No raz už muselo prísť aj to, že Monsieur Merde sa vráti späť! Kto videl Tokio!, dobre vie o čom hovorím. Holy Motors (spolu s The Master a Post Tenebras Lux) jednoznačne patrí medzi tohtoročné naj. Kiežby bolo takých čo najviac. (10.12.2012)

Holy Motors, Hol(l)y Wood, Holy Heaven, Holy Hell ... Věčně živý sen a věčná Božská tragikomedie. Holy Motors jako čistá symbolika života člověka, jenž hraje různé životní role na prknech, která znamenají svět, a poslední dobou se cítí být unavený, možná spíše vyčerpaný, vyhořelý, nebo přesněji postrádá pocit přítomnosti boha-svědka-diváka, pro kterého stojí za to hrát i tragédie, i komedie. Pořád to ale je čistě symbolický, vykalkulovaný, skoro studený a právě takový ... intelektuálně (ne)zaujatý příběh. A teprve ten konec, ta scéna ve vlastním domě pozdě večer po práci u okna a s ženou a dítětem, ta šílená smutná osamělost, bezvýchodnost a přitom smířenost a odevzdanost a přece přesto lidská láska, pokud je láska milovat svůj druh jako zvíře zvířata, ačkoliv víme a sníme o božství a o tom, aby nás ten Divák pochválil a přijal k sobě nebo spíše zprostil té dlouhé vícerole, krátce řečeno teprve ten závěr, znásobený dialogem nebeských limuzín, mne přelomil do emoční citové roviny. Jednoduše řečeno, sama jsem začala cítit tu únavu a smutek a osamělost a dálku Dokonalosti, abych neřekla Boha, s kterým jsem ve při. (30.01.2013)

Tady se nemůžeme divit žádnému hodnocení. Holy Motors je spíše pro okrajové publikum a já do něj často patřím, tudíž dávám čtyři hvězdy. Jako takový pokus se mi to zdálo vcelku dobré. Některé scény i záběry jsou docela šokující, ale kontrastem to bylo na špici. S experimentálními filmy moc zkušeností nemám a asi vím proč. HM nelze s něčím srovnávat, protože námětem i scénářem se stává tento film nezařaditelným. S úspěchem jsem dlouhou stopáž dokoukala a v této chvíli nastala otázka: Proč? Proč tohle někdo točí? Za jakým účelem? Nicméně, na mě to fungovalo. Tady asi nemá smysl hledat pointu nebo logiku, jde o to užít si všemi doušky to, co právě vidíte. Smíšenější pocity jsem už dlouho u žádného snímku neměla. Duch Francie mě ale oslovil a celkově to mělo takové podivné kouzlo. Těžko ale říct, jestli své hodnocení někdy zvýším nebo snížím. (03.03.2013)

Hodně pod očekávání, bohužel ukázka typickýho wannabe arty filmu. Působí dojmem, že byl natočenej proto, že něco podobnýho zrovna letí. Za pár světlejších chvilek 2. (01.06.2013)

Totální vyšinutí z vazby klasického filmového diskursu, které připomíná ledabylé přepínání televizních programů. Člověk se zastaví u jednoho kanálu a sleduje dění bez znalostí kontextu - začátku i konce. Takový obraz vytváří Holy Motors, když jednotlivé nápady rámuje tajemnými herci projíždějícími po městě v bílých limuzínách. Jsou to snad boží vyslanci? Nebo jsou to nadlidské persóny, které zajišťují extatické dění v mrtvém, vyprázdněném a laxním světě? Fakt, že se avantgardně vzpírá nějaké interpretaci, mi nedovoluje pocítit náklonnost k filmu. Jako dílo, které vypovídá o hraní rolí, je příliš svobodomyslné a nespoutané a bez jistot. Zdánlivá nedomyšlenost se má stát hybnou silou ve snaze pohnout myslí a zájmem otupělého diváka, pro kterého je krásou anorektická, odhalená a vystylovaná modelka, který sobecky přehlíží chudobu, který nezvládá rodinný život, který by místo řešení problémů zabíjel atd. Kdo chce, najde si své (krom uniformity). (04.08.2013)

Přiznávám se bez okolků, že toto je na mne už příliš velká postmoderna. Nemám rád, když se relativizace staví na piedestal jako velké umění. Lartpourlartismus už dávno zná své slepé uličky a Carax bohužel do nich opět zabloudil. Jestli proto, aby se zasmál sobě a celému světu je mi trochu jedno, jelikož mu nevěřím, že ten smích nebyl spíše kyselý. Pokud si tedy navzdory všemu ponechám jediný vysvětlitelný koncept snímku, Holy Motors je velmi stěží limuzína, ale spíš vůz střední třídy v combi, aby se do kufru vešlo všechno to filmové baroko. (08.05.2015)

Jedna z nejhezčích, nejdojemnějších a nejvtipnějších poct fantazii a filmovému médiu, které jsem kdy viděl... Není na ní lautr nic intelektuálského, tím pádem ani pseudointelektuálského, ale když se to tam někdo rozhodne vidět... (02.03.2016)

Velmi neobvyklý umělecky natočený film a přestože občas kroutím hlavou a především na první třetinu hledím s otevřenou nechápající pusou, tak se mi to líbilo. Občas je potřeba zanést do světa kinematografie výtvory, které nelze odhadnout a zcela pochopit. (11.12.2015)

Obskurní a na můj vkus možná až příliš abstraktní dílko, kterému se ovšem nedá upřít nakažlivá atmosféra a hlavně vychytaný námět, v jehož prapodivném zpracování se plně orientuje snad jen samotný Carax. Na rozdíl od mého milovaného Pont-neuf jsou Holy Motors o dost náročnějším pokoukáním, ale už pro standardně fenomenální výkon Denise Lavanta stojí každá minuta za to. (12.12.2012)

Zdaleka jsem nerozklíčovala všechny odkazy, které Carax ve filmu předhazuje. Přesto jsem pochopila jedno: Carax miluje film. A já taky. (26.11.2012)

Těžká nuda, ve který si Denis Lavant jezdí limuzínou, v ní se převlíká za debily, občas někoho zabije, nebo se nechá zabít, posléze vstane z mrtvých a pokračuje dál v úchylárnách. Zdali má děj představovat metaforu společnosti, individualitu jedince, či vůbec nic netušim a je mi to celkem ukradený. Když je film nudnej, těžko ho cokoliv vylepší. Carax vzal svoje Hovno z vydařenýho Tokya a totální hovno z něj vytvořil. (10.11.2015)

Nebol som predtým oboznámený s tvorbou dvojice Carax - Lavant a tak to bola iba šokujúca jazda na horskej dráhe umeleckej transformácie bez kontextu. Nevadilo. Takých ľahkovážne sebareflexívnych, súčasne pútavých, zábavných i kontroverzných metafor či personifikácií herectva mnoho nie je. HOLY MOTORS je evidentná pocta radikálneho tvorcu svojmu spriaznenému alter-egu, veľkému hercovi a majstrovi premien. A je krásne, že ich ČT nasadila do svojho programu práve na fašiangy, ktoré by predsa maskami a prevlekmi mali len tak hýriť! (26.02.2017)

Jako kdyby to bylo pokračování klipu na "Rabbit in your headlight" od Radiohead, jinak je to šílenej drive ve stylu Collateral, který se nepokouší o nějaký přesah či hloubku, ale má ambici jen zastavit diváka v čase a dát mu naději, že ve svém shitu není sám- scéna s průvodem harmonikářů je v tomto směru nejhřejivější, podobně jako celá jeskynní sekvence s modelkou. Časté slepé uličky ve vyprávění jsou spíše výsměchem současným trendům vyprázdněné narace ( Drive), ale přesto jsem měl pocit, že je mi něco sdělováno. Stejně mám pocit, že obsah filmu si tvoří každý sám a proto jsem rád za každý film, který se mi nesnaží něco nacpat, ale musím mu jít naproti já sám a komunikovat s ním či skrze něj. Prostě moc fajn. (31.12.2012)

Pro mě druhý nejhorší snímek, co jsem kdy viděl (na Turínského koně zatím nic nemá). Tak tu máme režiséra, jež asi zbožňuje Davida Lynche. Carax se tedy s Lynchem ztotožnil a přidal ještě více nesmyslna, hnusu a strachu. Film je samozřejmě o ničem, zápletka asi zapomněla přijít na natáčení, hlavní aktéry posbírali v lesíku ve čtvrti St. Germain a sebereflexe režiséra si vzala neplacené volno. S čistým svědomím mohu říci, že dvě hodiny strávené u téhle břečky byli naprosto zbytečné. odpad! Celosvětový výdělek k 2. 2. 2012: $641,100, což je 0,13 násobek budgetu (02.02.2013)

Úplně nerozumím lidem, kteří se u toho artistně nudili – jednotlivé „povídky“ či „performance“ mají povětšinou strhující atmosféru, spojující „příběh“ je sice lehce surrealistický, ale rozhodně ne nečitelný a celé se to skládá ve svěží hořkohumorný pohled na život náš vezdejší s trochou té kinematografické sebereflexe a výbornou pointou. Zásadnější filosofické hlubiny bych v tom nehledal, ale tu hravost, originalitu a s odpuštěním formální vytříbenost jsem si užil neobyčejně. (13.11.2017)

Nuž, tak sa jednému zjavu podarilo nájsť spôsob ako sa prepasírovať do blízkosti sexi žien - nie cez peňaženku, ako to robia slušní ľudia, ale cez romantickú nálepku svojského "umelca". Obtieranie sa nahý o Evu Mendes, lízať jej pazuchu, lepiť ústa na rozkrok gymnastky, a pod. Vskutku hlboký umelecký zážitok, plný rôznych nevýslovne zaujímavých podobenstiev. Vysoké hodnotenia poniektorých prítomných ma už neprekvapujú, zvykol som si, že ľudia ako Trier a Carax, ktorí pod zámienkou umenia ventilujú na celuloid vlastné úchylky a psychózy, si nájdu medzi mladšími ročníkmi, prípadne medzi dekadentnejšími staršími ročníkmi, svojich obdivovateľov. Na úrovni hraného filmu mi Holy Motors príde ako ekvivalent fetish porna. Carax by možno vedel natočiť aj niečo pre nás jednoduchších a neosvietených (lebo nejaký talent na zaujímavé obrázky tam je), ale to by musel asi začať užívať lieky, ktoré mu predpísal psychiater. (11.09.2018)

Tržby FR: $641,054 // Tržby celosvetovo: $1,624,852 Nuda. (20.02.2013)

Při sledování Holy Motors jsem si říkala, že je to skvělý nápad , výborně zrežírovaný a byla jsem si jistá vysokým hodnocením. Ve filmu sledujeme určitou rovinu konání jednoho muže a posléze jakéhosi společenství. To celé je podáno velmi napínavě a je jasné, že takováto záležitost musí vycházet z hlubších základů, že musí existovat další rovina, která toto konání umožňuje nebo mu dodává váhu. Tahle rovina může být klidně zamlčená, ale nesmí jaksi chybět. Na konci filmu jsem měla pocit, že autor ani sám nevěděl, kde se to celé vzalo a celou tu skvělou záležitost odvedl do mělkého povrchna. Pocit prázdna a nenaplnění, které na konci čiší z hlavního hrdiny jsem měla bohužel taky jako divák.... 85% (18.03.2013)