On a jeho sestra

Přechod z němého na zvukový film se zdál být přirozenou součástí technického vývoje československé kinematografie, přesto se novým podmínkám dokázala přizpůsobit jen hrstka vyvolených. S koncem dvacátých let vstoupili do ateliérů také noví mladí lidé, jejichž talent a odvaha měli být využity v následujícím období, plném netušených možností, které nabízel zvukový film. Martin Frič tehdy teprve sbíral režisérské ostruhy u svého guru Karla Lamače, jehož rozpolcená osobnost mezi dvěma zeměmi vyžadovala nástupce a pokračovatele zároveň. Laciný operetní kus z pera Bernharda Buchbindera zpočátku nenasvědčoval nic o své výjimečnosti, tu získal teprve s příchodem Vlasty Buriana a Anny Ondrákové, gigantických filmových hvězd s tehdy již mezinárodním renomé. Pásmo burianovských skečů, grimas, slovních i pantomimických hříček, jimiž je titulní postava poněkud prostořekého listonoše obdarována, se ocitá ve vzácné shodě s klaunstvím Ondrákové, působícího na vlně naivního herectví a zúročujíc tím nemalé zkušenosti z předchozích období. Hudba a písničky, kterých je film v některých momentech doslova předimenzován, dnes již stěží naleznou své posluchače, přesto alespoň ta o růžovém psaníčku přežila v různých variacích jejich autory. Dryáčnicky podbarvený snímek, směle zapadající do Burianovy početné filmografie, je nenahraditelným dokladem prvních experimentů s českou zvukovou kinematografií, která zatím jen pomalu odvykala manýrům minulých dekád. (03.10.2008)

Musím říct, že mě tento film v žádné své části přehnaně nenudil ani neotravoval, což se nedá říct zdaleka o všech filmech s Burianem a obecně o prvorepublikových filmech. I když se nejedná o nic převratného, tak Anny Ondráková je sympatická a zábavná a celkem v pohodě udrží film na 3hvězdičkovém hodnocení. (16.03.2012)

Vlasta Burian podruhé v uniformě, tentokrát pošťáka. Jednoduchý příběh plný groteskních situací a zmatků, ve kterém Vlasta přenechal centrum diváckého zájmu mladičké Anně Ondrákové, která se tu v komediální ztřeštěnosti opravdu doslova vyřádila. Vlasta však samozřejmě nezůstal pozadu a předváděl svoji vlastní komiku, kde dominuje hlavně jeho mluva. Krátce dokonce i předvedl své umění imitace hudebních nástrojů. A o co dějově jde? O divadlo. Nazkoušet hru a zahrát. Avšak nafrněná divadelní hvězda odmítne hrát hlavní roli, což pošťák Brabec využije k protlačení své sestry, pro kterou je to sen, čímž se začnou dít věci. Snímek po humorné stránce obsahuje snad všech. Od klasické grotesky přes bláznivou komedii až k obyčejným dialogovým vtípkům. A vše takto dohromady funguje dodnes. Někteří diváci mohou být zklamáni, neboť Anna Ondráková Vlastu Buriana svým výkonem skutečně zastiňuje, ale to na věci nic nemění. Snímek pobaví, což také bylo účelem. (26.06.2020)

Upraveno v květnu 2020. On a jeho sestra je varietní zábavou s eskamotérským pohybem v uvolněnějším ovzduší. Nelze vinit Karla Lamače, ani jeho pomocníka Martina Friče, že v počátcích tuzemského zvukového filmu sáhli po osvědčené a v tehdejší společnosti oblíbené formě zábavy. Potom již záleží na osobní přízni, když zvolený formát má sklony sklouzávat k dětinské bodrosti. Prvním proudem trendu a gejzíru estrádní zábavy je Jarda Brabec (příjemný Vlasta Burian), listonoš v klaunském volnoběhu nešikovnosti, dobromyslnosti a zadržovaného hulvátství. Všetečnost je tu explozivní přizpůsobivostí dynamice pohybu a nutných grimas. Druhým gejzírovým vývěrem estrádního pobavení je Anny Brabcová (energická Anny Ondráková), Jardova sestra a po zářivé auře herecké popularity prahnoucí vrtošivě poskakující pitvoření. Aneb i snaživá komorná herecké hvězdy ke slávě může dojít. Třetím proudem doby estrádního kolotoče je Jiří Bernard (sympatický Otto Rubík), ředitel kabaretního divadla Rokoko a obletovaný milovník v té nadřazené odměřenosti. Ostatně každou divadelní premiéru provází nejistota z věcí dějů budoucích. Z dalších rolí: afektovaná a namyšlená subreta Sabina Veldenová (Olga Augustová), nesmělý autor divadelního představení a ctihodný ministr pošt (Theodor Pištěk), Sabinin poslušný pejsánek a divadelní investor Burda (filmový režisér Jan Sviták), líný vrátný divadla (Josef Kobík), či zpívající pošťáci (Rudolf Antonín Dvorský, Karel Vacek a Václav Bláha). On a jeho sestra je lehčím kusem filmové zábavy, užitečně využívající populárního trendu dobové zábavy. Zajímavé jako skutečnost odrazu charakteru tehdejšího vkusu a hvězdného naplnění. (19.04.2010)

Burian i Ondráková jsou oba bezesporu skvělí komičtí herci, ovšem dohromady jim to nějak neladilo. Každý z nich je natolik talentovaný, že potřebují velký prostor, který sobě po boku nikdy nemůžou dostat. Ovšem ono tady ani moc nebylo co hrát, scénář byl mizerný, prakticky žádný děj, jen občas se chytly nějaké ty gagy. Ovšem na to, že zvukový film tehdy slavil teprve své druhé narozeniny, je to pořád poměrné zdařilé dílko (v porovnání s ostatními filmy roku 1931). (28.10.2012)