On a jeho sestra

Přechod z němého na zvukový film se zdál být přirozenou součástí technického vývoje československé kinematografie, přesto se novým podmínkám dokázala přizpůsobit jen hrstka vyvolených. S koncem dvacátých let vstoupili do ateliérů také noví mladí lidé, jejichž talent a odvaha měli být využity v následujícím období, plném netušených možností, které nabízel zvukový film. Martin Frič tehdy teprve sbíral režisérské ostruhy u svého guru Karla Lamače, jehož rozpolcená osobnost mezi dvěma zeměmi vyžadovala nástupce a pokračovatele zároveň. Laciný operetní kus z pera Bernharda Buchbindera zpočátku nenasvědčoval nic o své výjimečnosti, tu získal teprve s příchodem Vlasty Buriana a Anny Ondrákové, gigantických filmových hvězd s tehdy již mezinárodním renomé. Pásmo burianovských skečů, grimas, slovních i pantomimických hříček, jimiž je titulní postava poněkud prostořekého listonoše obdarována, se ocitá ve vzácné shodě s klaunstvím Ondrákové, působícího na vlně naivního herectví a zúročujíc tím nemalé zkušenosti z předchozích období. Hudba a písničky, kterých je film v některých momentech doslova předimenzován, dnes již stěží naleznou své posluchače, přesto alespoň ta o růžovém psaníčku přežila v různých variacích jejich autory. Dryáčnicky podbarvený snímek, směle zapadající do Burianovy početné filmografie, je nenahraditelným dokladem prvních experimentů s českou zvukovou kinematografií, která zatím jen pomalu odvykala manýrům minulých dekád. (03.10.2008)

Vlasta Burian podruhé v uniformě, tentokrát pošťáka. Jednoduchý příběh plný groteskních situací a zmatků, ve kterém Vlasta přenechal centrum diváckého zájmu mladičké Anně Ondrákové, která se tu v komediální ztřeštěnosti opravdu doslova vyřádila. Vlasta však samozřejmě nezůstal pozadu a předváděl svoji vlastní komiku, kde dominuje hlavně jeho mluva. Krátce dokonce i předvedl své umění imitace hudebních nástrojů. A o co dějově jde? O divadlo. Nazkoušet hru a zahrát. Avšak nafrněná divadelní hvězda odmítne hrát hlavní roli, což pošťák Brabec využije k protlačení své sestry, pro kterou je to sen, čímž se začnou dít věci. Snímek po humorné stránce obsahuje snad všech. Od klasické grotesky přes bláznivou komedii až k obyčejným dialogovým vtípkům. A vše takto dohromady funguje dodnes. Někteří diváci mohou být zklamáni, neboť Anna Ondráková Vlastu Buriana svým výkonem skutečně zastiňuje, ale to na věci nic nemění. Snímek pobaví, což také bylo účelem. (26.06.2020)

Povedená taškařice stojí na výkonu Vlasty Buriana, který ve zvukovém filmu znásobil své možnosti komika. Odhlédneme-li od roku vzniku filmu, pak musíme hodnotit čtyřmi hvězdičkami, třebaže zvláště závěr filmu utrpěl některými slabšími místy, zvláště kolem stávky herců po přestávce. Anny Ondráková se ke své roli dokonale hodila stejně jako Olga Augustová v roli operetní divy. (31.01.2019)

Dejove plytka taskarice z rane doby, kdy nemy film presel do zvukoveho. Vzdy se naivnimu herectvi Anny Ondrakove culim, na druhou stranu ale musim rict, ze me bavi. Pisnicka "Ruzove psanicko" je otravna, jeji zpivani na poste, spolecne s choreografii pracujicich uredniku je vsak uzasna. Jinak slabsi komedie. (03.04.2016)

Tohle musí být nejslabší film s Vlastou Burianem. Moc se tady snažil. Měl na sobě jednu z tolik oblíbených uniforem. Hláškoval a dokonce předváděl zpěv ptáků. Ale to všechno přišlo jaksi v niveč. Většina toho, co se tu dělo, mi přišla trapná. Písnička se psaníčkem je děsně vlezlá a jak se vám jednou vleze do hlavy, tak tam pevně zakoření. Měla jsem co dělat, abych se jí zbavila. (14.05.2012)