• Pitryx
    ***

    Tak Fričova verze mi přijde krapet komediálnější, nežli verze pana Slavínského. Pro snazší porovnání jsem je zhlédl těsně po sobě. Hodnotím obě stejně dobře, ale tato verze mi prostě přijde veselejší. Velká škoda, že zde nebyla ona slavná scéna s obrazem. Byla by do třetice. A věřím, že pan Haas by ji zvládl velmi dobře.(17.4.2016)

  • Zloděj kol
    ****

    První zfilmování divadelní hry F. X. Svobody. Hugo Haas hraje profesora Kohouta s lehce ironickým nadhledem nad sebou i svým okolím. Výhoda Posledního mohykána (1947) spočívala v propracování příběhu, který se nesl ve svižnějším tempu, čímž byla odstraněna jistá divadelní dekorativnost příběhu. Ale při vší úctě k hereckému mistrovství Jaroslava Marvana, je pro mě Haasův rodinný tyran minimálně v jednom ohledu přesvědčivější. V jeho podání nevyznívá profesor Kohout jako posedlý fanatik. Pod stylizovanou maskou, kterou si snaží udržet na veřejnosti i v soukromí respekt, se skrývají obyčejné lidské slabosti. Zdeňka Baldová začíná tímto filmem rozehrávat svou nezapomenutelnou galerii filmových maminek (po Slavínského laciné veselohře Právo na hřích). Pod režijním vedením Maca Friče se dokázala uplatnit ve hře psané pro jednoho herce a dát do této postavy více, než pro ni bylo psáno. Ostatní postavy nenabízely výraznější příležitost, a herci (většinou začátečníci, později zvučných jmen – Novotný, Glázrová) se ani nesnažili nic změnit. Tato komorní komedie, je však přesto Haasem a Baldovou vyzvednuta z pamětnické všednosti. „Milostivá paní, jsem rád, že mám Zdeňku, a jsem přesvědčen, že bude tak dobrá hospodyně jako vy.“ – Haasova odpověď: „Naše maminka je sice hospodyně špatná, ale zato je dobrá padesátnice.“ – Baldová: „ Až za dva dny, tatínku.“ „No, geniální to zrovna není, ale uznáte, že je togeniální“.(23.4.2004)

  • Autogram
    ***

    Oproti novšiemu Poslednému mohykánovi trochu slabšie, možno sa mi to zdá kvôli priveľmi ukričanej a ešte viac despotickej hlavnej postave. Niektorým scénam by prospelo skrátenie, ako napríklad triedne stretnutie v krčme.(22.1.2016)

  • Marthos
    *****

    Stejnojmenná divadelní hra dramatika a prozaika F. X. Svobody, objevivší se na knižních pultech poprvé na samém sklonku desátých let, se opravdu slavnou stala až o několik desetiletí později. Bezpočet divadelních představení, z nichž asi nejúspěšnější bylo protektorátní (1943) nastudování v Městských divadlech pražských s Jaroslavem Marvanem v titulní roli a v režii Františka Salzera, vystřídala v polovině třicátých let také první filmová adaptace, vedená zkušeným Martinem Fričem. Postava středoškolského profesora Kohouta, obávaného rodinného diktátora, byla bez sebemenšího zaváhání svěřena Hugo Haasovi, herci s mimořádně širokým uměleckým záběrem, postihujícím v přesných finesách komický až tragikomický charakter této psychologicky vyhraněné role. Haas se ovšem neomezil pouze na vnější charakteristiku, ale naopak poskytl Kohoutovu jednání i jakýsi lidský rozměr, bezděčné pousmání nad tím směšným človíčkem, neuvědomujícím si své fatální selhání, odhalené teprve v nezapomenutelné závěrečné scéně s falešným panákem. Výrazné satisfakce se zde dostává také Zdeňce Baldové, která v roli strachem usoužené ženy a matky odhaluje silný komediální talent, obdivovaný a milovaný na prknech pražského Národního divadla. V mezigeneračním prolnutí význačných osobností českého filmu a divadla se objevují také jména poněkud rozpačitých hereckých benjamínků (Glázrová, Novotný), ale i ti jsou nakonec stmeteni bezprostředním Haasovým sólem. Rozhodující okamžik, onen pocit naprostého tvůrčího a posléze i diváckého uspokojení, dospěl právě v Hugo Haasovi k jednomu z nejšťastnějších převtělení, nacházejíc později svého důstojného následovníka v neméně skvělém Marvanovi. Pojďte blíž! Ještě blíž! Poslouchejte, vám nějak odstávají uši! Ať se to příště neopakuje!(3.10.2008)

  • FireTight
    ****

    Řeknu vám, kdybych měl být synem Posledního muže, asi bych to se svojí povahou dlouho nevydržel. Ale jako zcela nestranný divák jsem si řádění Hugo Haase užíval a jeho "obětí" mi bylo líto snad jenom trošku. Na druhou stranu mi přišlo, že se celé to jeho prozření seběhlo tak nějak rychle... najednou si to chtěl vyzkoušet, najednou to udělal a najednou se zcela změnil. Možná až moc ukvapený závěr, nicméně čtyři hvězdičky si film rozhodně zaslouží!(4.6.2012)

  • - Filmový debut Marie Glázrové. (Kulmon)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace