• Bigrambo
    ****

    Mac Frič se postaral o první filmové zpracování ve své době velice úspěšné stejnojmenné divadelní hry Františka Xavera Svobody. Do hlavní role obsadil výborného Hugo Haase, který se zde, podobně jako o pár let později ve filmu Velbloud uchem jehly, proměnil v mnohem staršího muže. Snímek o pořádku a disciplíně, která však musí mít své hranice, přináší celou řadu zábavných, ale také dojemných momentů (zejména v závěru). Mírně upravená Svobodova předloha se dočkala i druhého filmového zpracování – režisér Vladimír Slavínský obsadil do hlavní role svého snímku Poslední mohykán Jaroslava Marvana. V porovnání těchto dvou snímků vychází z mého pohledu o chlup lépe mladší a rozvernější kolega, ale oba filmy jsou opravdu povedené a rozhodně stojí za zhlédnutí!(8.4.2014)

  • Vesecký
    ****

    Zdařilejší ze dvou zpracování divadelní hry F. X. Svobody, Poslední mohykán s Jaroslavem Marvanem je o poznání slabší. Oproti jiným filmům mírně nadprůměrný výkon podal především Vladimír Borský, ale rozhodně to je film pro Hugo Haase jako vyšitý. Tyran, pod jehož nepřístupnou rouškou se skrývá dobráctví a cit v okamžiku, kdy se ztratil osmnáctiletý syn. Velice vtipný gag na srtkání po 30 letech (včetně příchodu do bývalého mládeneckého bytu) a střídmě dojemná závěrečná scéna, kdy členové domácnosti řežou pravdu do domnělého panáka...(1.4.2020)

  • Ilicka
    ****

    Domácí teror nesmlouvavého otce, váženého profesora, který se návyků poroučet a ničit musí zbavit a který se bude muset naučit vytvořit si vztah k vlastní rodině. Svižná komedie s vynikajícím Hugo Haasem. Jen v minimální míře jde vidět asynchronický zvuk k obrazu. Což je na rok 1934 výborný výsledek.(31.10.2011)

  • FireTight
    ****

    Řeknu vám, kdybych měl být synem Posledního muže, asi bych to se svojí povahou dlouho nevydržel. Ale jako zcela nestranný divák jsem si řádění Hugo Haase užíval a jeho "obětí" mi bylo líto snad jenom trošku. Na druhou stranu mi přišlo, že se celé to jeho prozření seběhlo tak nějak rychle... najednou si to chtěl vyzkoušet, najednou to udělal a najednou se zcela změnil. Možná až moc ukvapený závěr, nicméně čtyři hvězdičky si film rozhodně zaslouží!(4.6.2012)

  • Zloděj kol
    ****

    První zfilmování divadelní hry F. X. Svobody. Hugo Haas hraje profesora Kohouta s lehce ironickým nadhledem nad sebou i svým okolím. Výhoda Posledního mohykána (1947) spočívala v propracování příběhu, který se nesl ve svižnějším tempu, čímž byla odstraněna jistá divadelní dekorativnost příběhu. Ale při vší úctě k hereckému mistrovství Jaroslava Marvana, je pro mě Haasův rodinný tyran minimálně v jednom ohledu přesvědčivější. V jeho podání nevyznívá profesor Kohout jako posedlý fanatik. Pod stylizovanou maskou, kterou si snaží udržet na veřejnosti i v soukromí respekt, se skrývají obyčejné lidské slabosti. Zdeňka Baldová začíná tímto filmem rozehrávat svou nezapomenutelnou galerii filmových maminek (po Slavínského laciné veselohře Právo na hřích). Pod režijním vedením Maca Friče se dokázala uplatnit ve hře psané pro jednoho herce a dát do této postavy více, než pro ni bylo psáno. Ostatní postavy nenabízely výraznější příležitost, a herci (většinou začátečníci, později zvučných jmen – Novotný, Glázrová) se ani nesnažili nic změnit. Tato komorní komedie, je však přesto Haasem a Baldovou vyzvednuta z pamětnické všednosti. „Milostivá paní, jsem rád, že mám Zdeňku, a jsem přesvědčen, že bude tak dobrá hospodyně jako vy.“ – Haasova odpověď: „Naše maminka je sice hospodyně špatná, ale zato je dobrá padesátnice.“ – Baldová: „ Až za dva dny, tatínku.“ „No, geniální to zrovna není, ale uznáte, že je togeniální“.(23.4.2004)

  • - Filmový debut Marie Glázrové. (Kulmon)