Princezna se zlatou hvězdou

S poetickými kudrlinkami jednoduchý přímočarý příběh z Pohlreichovy říše bez hluchých míst s nevtíravě nenápadným, ♫ jediným hudebním zápisem B.Sedláčka do dějin kinematografie, který se zdaleka neomezuje jen na budovatelský optimismus, ale propojuje i modernu let meziválečných s aktuálním Bruselem. Kamera zkušeného Jana Rotha a nenápadně přínosná výprava. Kyselková JE princezna, čistá tak, že si na ni ani hygiena nepřijde, a zkušení herci jí pomáhají ostošest. "Jsme proti lásce bezbranní, když pod hvězdami raní, prstýnek něžný dala mi, teď leží na mé dlani." 4-5* (27.12.2012)

Snad jediná znatelná role Josefa Zímy. Pak už jsem ho potkával jen v pořadech o dechovce, který si babička pouštěla každou neděli. Ale nejvíc mě pobavila Kazisvětova hlava pomazaná, jako kdyby mi to něco připomínalo... :-D Ovšem až nedávno jsem si všiml, že všechny dialogy jsou veršovány. Aby ne, když se na filmu podílel i nejznámější český básník František Hrubín. Ten tomu dodal punc kvality. (26.12.2011)

Nikdy jsem tuhle pohádku neměl rád a nikdy ji mít rád nebudu. Možná že to je místy i trochu vtipné, ale premisa krásné princezny se zlatou hvězdou na čele a "ošklivou" šmudlou oblečenou v myšším kožíšu mě iritovala už jako malýho špunta. Asi jak Natalia Oreiro (nebo jak) v tom bláznivém seriálu převlečená za kluka jen pomocí kšiltovky. Mít takový kozy, tak si na kluka rozhodně hrát nebudu. (19.06.2011)

Navzdory budovatelské mánii pětiletek let 50., natočil Martin Frič velmi příjemnou a originální pohádku, která se stala jednou z nejvíce reprízovaných a dodnes je pravidelnou součástí vánočního programu českých televizí. Jedinečnost pohádky je dána jednoznačně formou. Veršované dialogy, písně, parádní intonace mluveného slova. Na pohádku má film překvapivě deprimující atmosféru. Je to dáno strachem z Kazisvěta, životem princezny ve vyhnanství a také prostředím. Jde jednoznačně o interiérovou záležitost, která působí s křiklavým obarvením poněkud nepřirozeně a uměle. Navíc samotný princ Radovan působí smutným, tápajícím dojmem. Pepíček Zíma se mi v této roli nelíbí. Je příliš dobrý a působí trochu dojmem ňoumy. Situaci zachraňují optimističtí sluhové a zejména šéfkuchař v podání skvělého Stanislava Neumanna. Nakonec se vše v dobré obrátí. Lada odhalí svou totožnost, Radovan procitne z letargie a Kazisvět dostane na zadek. Jak se říká. Konec dobrý, všechno dobré. 81% (31.08.2011)

Po novém shlédnutí zvyšuji na čtyři hvězdy. Herecké výkony i režie jsou jednoduše bezchybné, verše skvěle odsýpají a ten Radkem zmiňovaný milý a laskavý humor je vskutku všudypřítomný. Svým způsobem je to jeden z posledních výrazných dozvuků naší prvorepublikové filmové tvorby, tak odlišný od drásavých introspektivních filmů let šedesátých, plný sentimentu a vytváření ideálních světů, ale zároveň řemeslně naprosto dokonale zpracovaný. Kdysi jsem se v diskusi k tomuto filmu přel o tom, jak moc nebo málo je to komunistická agitka... Ten "dobově aktuální pathos", který nalezneme v Pyšné princezně stejně jako v pohádce "Byl jednou jeden král" či v "Císařově pekaři a pekařově císaři", je tu naprosto nepochybně přítomen také. Protože se ale psal rok 59 a ne 52, je samozřejmě už poněkud "zkrotlý". Inu, socialistická lekce je zkrátka součástí naší historické paměti a naprosto přirozeně ovlivňovala a dosud ovlivňuje nejen to co v té době vniklo ale i nás, kteří jsme tu dobu zažili. Můžeme někdy reagovat poněkud přepjatě a pro mladší diváky třebas i nepochopitelně... To je život... Celkový dojem: 75% Zajímavé komentáře: Adam Bernau, Radek99, sportovec (28.12.2015)