Psohlavci

Román Aloise Jiráska „Psohlavci" si získal hned od svého prvního knižního vydání v roce 1885 nejširší okruh čtenářů. Tento hluboce lidský a umělecky pravdivý obraz boje prostých českých lidí proti poddanství a útisku vždycky byl a je dosud výrazem odvěké touhy našeho lidu. po svobodném a rovnoprávném životě; zároveň v mistrovské zkratce zpodobňuje ušlechtilý odboj někdejších chodských strážců hranic proti tyranskému představiteli cizácké šlechty, Maxmiliánu Lammingerovi z Albenreuthu, v jedné z nejsmutnějších epoch našich dějin, na sklonku 17. století. — Jiráskův snad nejznámější a nejoblíbenější román zaujal nejen čtenáře, jak o tom svědčí více než 30 vydání této knihy, ale i výtvarné, hudební a dramatické umělce. Karel Kovařovic složil na námět „Psohlavců" stejnojmennou úspěšnou operu, na jevištích divadel se hrálo několikeré dramatické zpracováni „Psohlavců" — v Praze naposledy v roce 1953 v Armádním uměleckém divadle za režie národního umělce E. F. Buriana. — Čeští filmoví pracovníci se obracejí k Jiráskovým „Psohlavcům" již po druhé. V roce 1931 je natočil režisér Svatopluk Innemann podle scénáře Václava Wassermanna a Josefa Neuberga s Bedřichem Karenem v titulní roli. V jubilejním desátém roce naší zestátněné kinematografie přicházejí nově zfilmovaní „Psohlavci" opět do našich kin — „abychom se" řečeno slovy Zdeňka Nejedlého, zasvěceného vykladače díla Aloise Jiráska — „i potěšili i poučili o tom, co bylo a nikdy být už nemůže a nesmí, i o tom, co síly bylo a dodnes je v našem lidu." Filmový přehled 7/1955 (24.07.2009)

Skoro vždy kdy naši filmaři šáhli do dějin a natočili historický film,tak skoro vždy (na 9takových ,je 1 opravdu dobrý) vznikl průměrný,s nereálnou výpravou film. A to je případ i Psohlavců, ani Fričovi se nepodařilo dílo, které by alespoň trochu bylo realistické a nazavánělo divadlem, či pohrávání si s historií. A je jedno, že vzniklo v 50tých letech a je v něm nános ideologie. (18.04.2007)

Uspěchaná a notně zromantizovaná verze Chodského povstávní měla štěstí na Martina Friče. S ním za kamerou, a s plejádou skvělých herců před kamerou působí téměř jako velkofilm. Je skoro zázrak, že navzdory krátké stopáži a dokumentárnímu stylu mají Psohlavci tolik výpravnosti a atmosféry. Kdyby dostal režisér k dispozici další půlhodinu, byla by iluze ještě silnější. (18.01.2021)

,,Co je to svoboda, dědečku?“ Nesmírný patos se na mě valil hned v úvodu. Bohužel zbytek stopáže tvoří velmi nudné rokování Chodů, chození sem a tam, neustálé dohady, právníci, soudy a podobné libůstky, které jsou nudné a nezajímavé. Když se konečně v závěru strhne bitva, trvá jen malou chvíli. Příšerné nářečí evidentně dělalo problémy i hercům, já jakožto divák jsem z toho měl aspoň legraci. Aspoň Miloš Kopecký si svou roli záporáka evidentně užil a bylo příjemné ho sledovat, jinak to byla socialistická bída. (20.08.2017)

Český epický velkofilm o Chodovcov, ktorí bojovali za slobodu a za svoje práva. Ten manifest a neskoršie povstanie boli spracované veľmi dobre a záver s obesením taktiež, ktorý mi jemne pripomínal záver filmu Jánošík z roku 1935. Frič poňal najslávnejšie dielo románopisca Jiráska a asi aj celej českej literatúry za ten správny koniec. Hodnotenie: 75% (19.05.2014)