Una Lucertola con la pelle di donna

70' giallo móda, která nemohla minout ani mistra gore Luci Fulci. Na první Fulciho giallo "A Lizard in a Woman's Skin" jsem byl skutečně zvědav, zvláště po nedávném opravdu mimořádném zážitku s o rok starším "Don't Torture a Duckling". Nedostatek sražené krve a množství krvavých vražd zde režisér Fulci vynahrazuje úplně něčím jiným, svým talentem pro tajemno à la Hitchcock. Předností tohoto filmu je jako u "Don't Torture a Duckling" brilantní technické zpracování téměř po všech stránkách. Psychedelická halucinogenní atmosféra (úvod je opravdu znamenitý), lesbické orgie (pěkná scéna Bolkan+Strindbergh), hippie charaktery, schizofrenické motivy (lidem s touto nemocí film spíše nedoporučuji), oslnivé speciální a visuální efekty (Ascani+Rambaldi), osvětlení, známé rozdělení obrazu, velmi komplexní scénář zahrnující nějaké ty falešné stopy a početná kroucení, snové sekvence s velmi tísnivou místy až klaustrofobickou atmosférou. Dobrá je i creepy hudba od mistra Morriconeho, která spolu s atmosférou zrychluje místy zbytečně rozvleklé a natáhnuté tempo filmu. Florinda Bolkin je ve své hlavní roli opět velmi přesvědčivá, především pak v pocitech strachu a úzkosti. Dlouhá hororová sekvence v opuštěné katedrále, kdy je Florinda Bolkan (Carol) sledována maniakem s nožem, patří k tomu nejlepšímu nejen z tohoto filmu, ale z celého subžánru, tam jsem viděl Hitche hned několikrát (viz např. schody, podobně jako ve Vertigu atd). K této scéně patří ještě jedna neuvěřitelně realistická, ohavná a šokující, která se odehrává na stejném místě. Týkala se zvířat a dokonce došla až k soudu, kdo film viděl, jistě mi dá za pravdu. Nadprůměrná giallo detektivka s trochu upovídaným koncem, nicméně i tak šlo stále o skvělý zážitek, o který se postaral neuvěřitelně komplexní tým kolem jednoho všestranně nadaného režiséra. Komentář zde jako pátý v pořadí.. (04.02.2010)

Fulci bohužel velkou část svého filmu věnuje největší slabině žlutého žánru, tedy kriminálnímu vyšetřování, a ani on nedokázal do tohoto hnisajícího vřídku na kráse italského gialla vpíchnout léčivou esenci. Invence v podobě vynikajících snových pasáží, tak typicky fulciovsky syrových, střípky žánrové atmosféry, zejména honička v temném podzemí se povedla, či náznaky erotického dusna jsou spolehlivě ubíjeny sáhodlouhými a nezáživnými etudami s kriminalisty a jejich pátráním. A samotné finále pak místo gradace napětí nabídne pouze poklidný rozhovor. WTF Lucio?! A tak bohužel jen velmi odřená trojka. (21.11.2016)

Vow, no tak tohle je parádní. Naprosto úžasně natočené giallo pod vedením mistra Fulciho. Máme tu úplně všechno, co giallo žánr obsahuje (záhadná smrt, jak jinak ubodání nožem, vyšetřování, spletenec postav, falešných stop, náznaků a střípků událostí, řádně zamotaný děj) a to vše pod Fulciho konceptuálním vedením. Dočkáme se mistrovsky barvitých eroticko-snových sekvencí a vhledů do psychedelických sexuálních orgií, Fulciovského gore (včetně jeho typického bublání a šplouchání tekoucí krve) a také totálně deprimujících halucinací. U té se psy jsem teda přiznám docela vyvalil voči, to jsem fakt nečekal, brr, vypadá to sakra reálně. Vůbec jsem o téhle scéně předtím neslyšel, až teď jak píšu komentář tak tady na netu čtu, že film kvůli tomu šel k soudu a Fulci měl na krku trestní oznámení. Mazec. Některé snové scény jsou dokonce tak surreálné, že mohou připomenout o něco mladší noční můru The Last House On Dead End Street. Jinak scéna s hejnem netopýrů na půdě katedrály je trochu podobná jedné sekvenci z House By The Cemetery, evidentně Fulciho oblíbený motiv :-) . Tohle je jasná pětka, fakt skvělej film, kdo neviděl, vřele doporučuju. (03.11.2010)

Scenáře nikdy nebyly Fulciho silnou stránkou, ale realizátor vizuálně podmanivých scén byl mistrný. Příběh je taková melodramatická mýdlová bublina, trochu naivní a trochu psychedelická (jo, to LSD tehdá tak hodně frčelo :o). Spiknutí, okolo kterého se to celé točí, je trochu na hlavu postavené, závěrečné odhalení nemá vypravěčskou sílu, ale jinak film nabízí dostatek bizarních momentů, aby upoutal pozornost. Všechny ty optické hrátky, skvělý timing scén (varhany!!), občas příjemné erotické dusno (sexuální revoluce tehdy na vrcholu), navíc Fulci perfektně dokázal pracovat s ženami a ženským tělem, většina jeho filmů měla nějakou silnou ženskou představitelku, tady to je podobné. Hodnocení tak na pomezí, bylo to příjemné, ale za půl roku na to asi zapomenu. (16.01.2019)

Povedené Fulciho psychedelické giallo. Hned na začátku jsme svědky velmi barvité a stylové snové sekvence, dobře podtržené hudbou Ennia Morriconeho (i když zdejší hudební motiv nepatří k jeho nejvýraznějším). Filmu vadí jen mírná rozvláčnost, pro žánr giallo bohužel typická. Nicméně někdy film určitě zopakuji. (15.10.2011)