Režie:
Sylvie TestudScénář:
Sylvie TestudKamera:
Thierry ArbogastHrají:
Juliette Binoche, Mathieu Kassovitz, François Berléand, Aure Atika, Vernon Dobtcheff, Danièle Lebrun, Astrid Whettnall, Eric Prat, Nicolas Carpentier (více)Obsahy(1)
Příběh začíná setkáním Marie a Paula, kteří prožívají lásku na první pohled. Naplánují a učiní si výlet na pláž a vášnivá noc může začít. Ale druhý den ráno se Marie vzbudí a s hrůzou zjistí, že si nedokáže vzpomenout na posledních deset let svého života. Překvapená se dozvídá, že se provdala za Paula a jejich manželství je v krachu. Zjistí, že je matkou citlivého malého chlapce, že řídí mocnou nadnárodní společnost s cennými papíry a že je majitelkou pohádkového bytu s romantickým výhledem na Eiffelovu věž. Stále však netuší, jak se to všechno mohlo stát a jak k tomu všemu došlo. Příběh zkoumá Mariinu amnézii až do chvíle, kdy si začne uvědomovat, jakou byla kdysi svobodnou dívkou, letící světem s lehkostí motýla, a jakou ženou se postupně po letech manželství a mateřství stala. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
První půlhodinku jsem si říkala, že tohle je přesně ten film pro dobrou náladu, po jehož zhlédnutí vám zůstane úsměv na rtech. Když však Marie v podání okouzlující Juliette Binoche zjišťuje, jak nepěkně svůj život promrhala a o co všechno se svým chováním připravila, dostává děj hořkou příchuť zmaru. Popravdě si nedokážu vůbec představit, jak bych reagovala při zjištění, že si zásadní roky svého života vůbec nevybavím. Je to celkem děsivá myšlenka. Nicméně námět mi skvěle padnul do noty, stejně jako hudební doprovod. I obsazení hlavních rolí se mi velmi zamlouvalo, takže jsem neměla důvod, proč pitvat logiku příběhu. Raději jsem se nechala unášet na vlně lehce frustrující romantiky. Navíc se mi už dlouho nestalo, abych si na konci nějakého bijáku pomyslela, že chci pokračování. ()
Juliette Binoche je ten hlavní důvod, proč jsem setrval až do závěrečných titulků. Po stránce scénáře je nápad sice naprosto parádní, ale jakmile se Juliette probudila do rána s amnézií na krku a předtím jsem se nezasmál ani jednou, tak mi bylo jasné, jakým směrem film bude směřovat. Humor jsem v něm hledal popravdě marně, ale ta myšlenka, že se probudíte a bez udání důvodů si nepamatujete posledních deset let, čímž Vás to lidsky vrátí do myšlenek naprosto odlišných, mě hodně zaujala. Lidi názor opravdu mění a nepotřebuju k takovému zjištění zrovna Zemana, který by mě o tom měl přesvědčovat svým šíleným chováním. Radši se podívám na krásnou Juliette, které se kvůli tomu převrátil život a já měl alespoň důvod jí přát, aby jí to alespoň k něčemu dobré bylo. ()
Mám ráda výraznou hereckou osobnost Sylvii Testud. Moje zvědavost byla tedy na místě. Leč dostalo se mi příběhu nemastného neslaného, že ho ani má další oblíbená herečka Juliette Binoche nedokázala povýšit. Mám ráda příběhy uvěřitelné s přesahem. Zde jsem postrádala jakoukoliv logiku, nevyvolalo to ve mě ani znepokojení, ani otázky nebo emoce. ()
Oficiálny text distribútora je preložený z angličtiny a tak je tu ponechaná chyba. Žena sa nezobudí o 10, ale až o 15 rokov neskôr. Tak to uvádzajú francúzske zdroje a tak to bolo aj vo filme. To len pre korektnosť. A inak dobrý nápad. Ako sa zorientovať v takejto situácii? Kým som sa za ten čas stal a som na to vôbec hrdý? Bolo toto mojou ambíciou? To sú otázky, ktoré musí riešiť hlavná postava veľmi dobre zahraná Juliette Binoche, ktorá je taká klasika a tentokrát to šlo aj bez vyzliekania. Komédia to však nie je, skôr taká romantická dráma. ()
Čistá haluška. Konštrukt. Hlúposť. Marie si pamätá len čo sa jej hodí, keď sa jej to hodí. A nezachráni to ani Juliette, ani moj nekonečný zmysel pre romantiku. " Čiastočná retrográdna amnézia". ()
Bohužel jsem čekal něco poněkud sakra jiného a způsob, jakým se to ubíralo, mě míjel minutu o minutu. Žádné pořádné zjišťování, vysvětlování, podělení se o tom, co se stalo, nic. Kravka od probuzení do konce. Navíc mi přijde, že jsem něco na naprosto stejné brdo musel nedávno vidět, déjà vu. ()
Tohle je tak skvělý námět! Žena je s mužem a pak najednou bum, probudí se, je o deset let více, ale ona si nepamatuje, co posledních deset let dělala. Musí svou podstatu, kterou si pamatuje, tedy deset let starou, konfrontovat se skutečností, která je výrazně odlišná. Herecky dobré, ale dějově nevyužitý potenciál. ()
Čo ak by ste sa jedného dňa zobudili a bolo by zrazu o 15 rokov viac a o ničom čo sa počas nich udialo by ste si nepamätali? A až potom by ste išli objavovať "čo nového" vo vašom živote sa za ten čas stalo... No zistenie, že ste karieristická bezcitná mrcha by vás isto nepotešilo. Marie sa vydáva na cestu za svojou minulosťou, no nič nie je také ako by si priala... Síce takýto námet amnézie už bol spracovaný viac krát, no tento bol svojim spôsobom trochu inší. Ale bohužiaľ ponúknutý potenciál nebol až tak využitý, a to je obrovská škoda. Bolo to dobré, ale nie až tak, aby som si na konci filmu povedal, že by to bolo niečo výnimočné. Inak mi to dosť pripomínalo film 13 Going On 30 - aj keď ten bol robený na štýl fantasy, a všetko sa dalo ešte zvrátiť. No tento francúzsky film bola žiaľ už nezvratná realita, aj keď ešte mnoho vecí má Marie ešte šancu zachrániť. ()
Výstižně a s lehkostí podaná stará pravda o tom, že naše nejbláhovější iluze jsou ty, co máme sami o sobě. Juliette Binoche je jako vždy kouzelná. ()
Ono myšlienka pekná, a aj to bolo miestami celkom emocionálne ale neprišlo mi to dotiahnuté do úplného konca. Príliš rozpustilé. ()
Juliette je prostě neodolatelná. A toto tvrzení je vlastně i spoilerem pro tuto příjemnou, svěží a vtipnou romanťárnu. A bez amerického patosu :) ()
Binoche není komik,sedí ji spíše komornější role.Nejvíc vynikl syn a uklízečka.Ale příběh mi sedl do nálady,takže mi nevadil laciný děj.Hlavně že byl klid a happyend ()
Nápad dobrý, obsazení kouzelné :-), písničky milé, délka tak akorát.....ale něco na tu zbylou hvězdu chybí. Možná dotaženější konec, či míň střeštěné Juliette. Je t'aime Paris :-) ()
V podstatě jediný důvod vidět tento film je Juliette Binoche. Její příznivci budou spokojeni, ostatním film asi moc nepřinese. ()
Křečovité po všech stránkách. ()
Mně se ten film líbil. Samozřejmě to byla fantazie, ale srozumitelná a z našeho reálného světa, žádná fantasy přiboudlina pana Tolkiena. Juliette Binocheovou mám rád, hrála vždy velice sympatické mladé ženy a je vidno, že i ve vyšším věku si stále zachovává glanc. Samotný příběh není přitom až tak důležitý, mnohem důležitější je, jestli jej divák bere jen jako nenucenou zábavu nebo je schopen zamyslit se sám nad sebou. Přdstavte si, že byste se jednoho dne v roce 1989 ščli vyspat a probudili se třeba v roce 2000, abychom nezacházeli příliš daleko. To by přece byl šok. (Já jsem třeba zůstal žít svojí povahou v roce 1989 stále a denně jsem konfrontován s věcmi, s kterými zásadně nesouhlasím... A to jsem na to měl třicet let). ()
Pohádka o bohaté princezně jak díky amnézii k rozumu došla. Možná ve střední, či nižší střední, vrstvě, by z toho netrčel tak silný kalkul. Námět určitě ne zcela nezajímavý. ()
Tak já to přiznám na rovinu, film se líbil. Myšlenka je sice jednoduchá, ovšem Juliette Binoche z ní vytřískala, co se dalo a spíš humorné pojetí režisérky Sylvie Testud mi dnes večer zkrátka sedlo. Od samotného momentu Mariina probuzení do amnesie mě příběh její znovunalezené mladistvosti chytl a nepustil (přestože to Juliette s tím diblíkováním občas opravdu přetáhla; například na lodi, ale omluvila jsem si to tím, že v alkoholovém opojení občas směšně blbne i lecjaká padesátnice). Pro pesimistu nejednoznačný konec ale potěšil (vzpomene si, odjede nakonec do Londýna - neodjede...?). Několikrát jsem se i od srdce zasmála, za mě tudíž spokojenost. Filmový debut ve stylu Sofiina Ztraceno v překladu to rozhodně (a zdaleka) není, ovšem do šedého průměru bych La Vie d'une autre neházela. ()
Což o to... myšlenka je to hezká, jak se věkem měníme, a jak takzvané zrání člověka často znamená, že zapomene na spontánnost, drobné radosti a prostě se z něj stane suchar. Hlavní hrdinka začíná romantický vztah, pak se ale probudí a zjistí, že od této její vzpomínky uplynulo cca 10 let, během nichž stihla udělat kariéru a zároveň si onoho muže vzít, zplodit s ním dítě a zažádat o rozvod... a nyní se snaží získat ho zpátky. Myšlenka tedy hezká, ale zpracování nic moc. Pár vtipných momentů, ale taky zároveň pár trapných (např. rozpustilé poskakování hlavní hrdinky na lodi mi působilo téměř fyzickou nevolnost). Na hranici snesitelnosti to celé drží jen šarm Juliette Binoche. ()
Herecký koncert j.b. ()
Reklama