School Is the Foundation of Life
Režie:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
Julius KalašHrají:
Theodor Pištěk, František Smolík, František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Ladislav Boháč, Václav Trégl, Karel Postranecký, Čeněk Šlégl, Marie Burešová (více)Obsahy(1)
Štěstí. Co je štěstí? Muuuška jenom zlatá…! Je celkem zbytečné tázat se, proč jsou filmy ze studentského prostředí tak oblíbené u diváků všech věkových kategorii. Každý z nás prošel (či právě prochází) nějakou školou a ve studentských filmech hledá odraz svých vlastních vzpomínek nebo čerstvých zážitků. Studující mládež pronikla do českého filmu mnohokrát. Ve 30. letech minulého století to byly především sentimentální historky o prvních láskách a popletených profesorech. Režisér Martin Frič natočil v druhé polovině třicátých let dvě výborné veselohry Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše, které byly inspirovány romány Jaroslava Žáka, dokonalého znalce středoškolského prostředí. Oba snímky dodnes patří k divácky nejúspěšnějším snímkům. Škola základ života má prostý děj, dokonale však vystihuje jednotlivé typy studentů i profesorů. Ladislav Pešek se představil v nezapomenutelné roli studenta, který neopomine jedinou příležitost k rošťárně, František Filipovský naopak hraje podlézavého šplhouna a udavače, Antonín Novotný zase obletovaného školního krasavce. Jejich důstojné pány profesory si s chutí zahráli František Kreuzmann, František Smolík, Ladislav Boháč, Jaroslav Marvan a Václav Trégl. Ředitele gymnázia si poté zahrál Theodor Pištěk. (Česká televize)
(více)Recenze (408)
Řev septimy, muška jenom zlatá, práskač Krhounek, Boženka, žertovné početní příklady. Česká klasika. ICH HABE GESAGT!!!:) ()
Kdo napsal tuhletu sprostotu? ()
Klasická Fričovina se skvělými hereckými esy své doby, která se zkrátka neomrzí. ()
Nesmrtelné hlášky, nadčasová komedie, skvělí herci a celkové provedení filmu (prolínání scén). Je je smutné, že to školství je pořád stejné, a že si u tohoto filmu další a další generace říkají, že je to špatně. ()
Tak ve srovnání s filmy škola základ života a studujeme za školou se mi tenhle líbil nejmíň. Kdo chce však vidět štěstí Antonína Novotného, tak nebude zklamán. ()
„Prosím, pane profesore, Čuřil mě zul!“ Tato komedie mi nepřijde vůbec vtipná. Postavy ať na straně profesorů, tak na straně žáků, jsou krajně nesympatické a veskrze černobílé. Celé je to hrozně uřvané a trapné. Navíc zápletka se školním časopisem musela být zastaralá už tenkrát, natož dnes. A samotný závěr jsem vůbec nepochopil, kamže to všichni běží. ()
Už jenom když vidím v galerii Řev septimy a pod tím vyjukaného Peška, tak se musím hrozně smát. :) ()
Křišťálově čistý a dokonale vybroušený diamant českého filmu a humoru,s naprosto nezapomenutelnýma hláškama,který nikdy nezestárne.Překrásný boj, študák versus kantor.Takže, když se na nic nehodíte,udělejte si alespoň maturu!Jenom ten proletářský konec to trošku kazí. ()
Líbilo se mi to tak průměrně, nedělo se tam nic závratného, ale bylo to docela vtipné a ta krásná mluva... ()
tyto staré filmy nemají milionové náklady, žádná technika, akční scény, a přesto je můžu neustále sledovat, i když jsou natočeny již téměř před stoletím ()
Skvělý film, ze kterého pochází spousta nezapomenutelných scének a hlášek, např. "rozhovor" Čuřila s profesorem němčiny nebo výuka latiny a "vlk nese domovníkovi psaní." M. Frič dokázal, že je pan režisér a uvedl na svět skvělou komedii z tehdy netypického školního prostředí. ()
Dnes již legendárními hláškami prošpikovaná komedie vděčně pobaví každé pošmourné sobotní odpoledne. ()
Legendární předválečný film, na kterém ještě vůbec nejde znát tísnivá předválečná atomosféra a který se nese v hmorném duchu s legendami české předválečné herecké scény (Marvan, Plachta, Pištěk a další). Mnoho kultovních hlášek v příhodách ze školních lavic, kde už tehdy začínají excelovat nové mládežnické herecké osobnosti ("mazánek" Filipovský, Pešek atd.). Prostě další výborný zářez Martina Friče, který si později vzal do parády i volné pokračování. ()
Názorná ukázka nespravedlnosti a zlovůle učitelského sboru. Nemám tenhle film moc rád právě kvůli tomu - pár zakomplexovaných pedagogů klidně vyhodí talentovaného kluka jenom kvůli dotčení se jejich ega. Jasně, "můška jenom zlatá", "Ich habe gesacht" a další jsou totální klasiky, na lepší hodnocení to ale nestačí. 55% ()
Zcela určitě jedna z největších českých klasik. I po více než sedmdesáti letech jsou některá témata stále aktuální. Trochu mi vadil nevyrovnaný poměr hladiny zvuku, kdy postavy z šepotu přecházejí do křiku, což mi trhá uši a řeže do mozku. Ale tehdy to asi nikdo moc neřešil a chápu, že dnes je technika už přeci jen trochu jinde. ()
Oproti CDHŠD je to tady takové drsnější až syrové, studenti sou tady spíše za mukly a profesoři, až na pár vyjímek, za bachaře! ()
Starý, dobrý humor. Od začátku do konce film nemá chybu. "Tak já pleji pane řediteli" "Prosím, Čuřil mě zul" apod. ()
Geniální nenucené vtípky a hlášky které dnes již spisovatelé jen tak nevymyslí...hvězdné obsazení které hladí po duši i bránici. ()
Skoro dokonalá komedie, stejně jako její dvojče "Cesta do hlubin študákovy duše". Do smrti si budu tyto dva filmy plést. Přesto se budu bavit stále a stále dokola. Scéna s návštěvou zemského školního inspektora v hodině latiny je prostě excelentní a nezapomenutelná.****A PŮL ()
Martin Frič je na staročeské komedie naprostá jednička. Ale fakt se ptáme jak mohla vzniknout tak skvělá komedie a přitom se to točí jenom kolem časopisu Řev septimy. A František Smolík přešel z Kulíka na Čuřila mistrovsky. Rozhodně kultovní film s úžasnými hláškami a pro zasmání jak vyšité!!!! 90% Stejně úchvatné jako "Cesta"!!!! ()