To neznáte Hadimršku

Upraveno v květnu 2020. To neznáte Hadimršku je popularizování mluveného filmu prostřednictvím všeobecně rozšířené kabaretní zábavy. Karel Lamač a jeho pomocník Martin Frič nápaditě využili úspěchu Burianova jevištního kusu, následně ho přizpůsobili k podávání na věky věků v podobě filmové taškařice se zpěvy a exhibicionismem celebrity módního trendu kabaretní komiky. Film se neubrání úplně lacinému podbízení a přízemnosti, přesto si po celou dobu neustálého vířivého pohybu uchovává obřadní vášeň pro dynamiku a vrtošivě neposedný element vitality. Nakonec, láska je vítězem. Hvězdou taškařice je Popelec Hadimrška (dobře připravený Vlasta Burian), ješitný vrchní účetní revident bankovního domu. Ty jeho pracovní excesy, považované ve fyzické nepřítomnosti za příkladné pracovní nasazení, ho po zásluze dovedou až k funkci starosty. Milovnickým hrdinou je Jiří Zlatník (příjemný Otto Rubík), lehkomyslný majitel gramofonové firmy. Rozmařile se v přání lásky rozhazuje kapitál bez hlubších pohnutek. Hlavní ženskou postavou je Mici Angora (zajímavá Meda Valentová), nenadálým životním změnám hbitě přizpůsobivá kabaretní zpěvačka. Krasavice inteligentní si ochočila touhu mužů a to jí stačí. Důležitou postavou je Asta Vielandová (příjemná Marie Grossová), opatrná mladá dáma na vdávání se zajímavým věnem. Plánovaný krok se musí bezpečně prověřit. Výraznější postavou je také Bruckmann (příjemný Jaroslav Marvan), ctihodný generální ředitel bankovního domu. Osobní a pracovní zájmy se nebezpečně mísí. Z dalších rolí: zabezpečeným životem naprosto uvolněný konzul Petr Vieland (Čeněk Šlégl), hlavní koordinátor práce gramofonové firmy a rád poslušný Zlatníkův sluha Puntík (Jindřich Plachta), zdvořilý Zlatníkův účetní Vychodil (Eman Fiala), Zlatníkova sestřenice a nevěsta s milionem Aloisie (Světla Svozilová), či zkušený kapesní zloděj (Josef Rovenský). To neznáte Hadimršku musí nadchnout všechny obdivovatele kabaretně úderného Burianova humoru, navíc jde o jeden z nejpodávanějších pamětnických filmů v televizích. Potěší celkový ironický nadhled a vitální energie. (19.09.2009)

Některé tyhle komedie z 30.let mě zaujaly jenom z historicko-dokumentárního hlediska. Je zajímavé se dívat na to, jaké filmy vznikaly v počátcích zvukového filmu, co tenkrát bouralo kinosály a čemu se diváci v té době smáli. Kupříkladu natočit dneska v komedii scénu, jak hlavní, kladný, psychicky normální hrdina kouše gramofonovou desku, by bylo fakt mimo mísu... Nevím, národem milovaného Krála Komiků Vlasty Buriana jsem si nikdy nějak zvlášť neoblíbil, víc se mi tu líbil "přihrávač" Jindřich Plachta a nejvíc zaujal mladý "Vacátko" Jaroslav Marvan jako generální ředitel komisařství. Z uměleckého hlediska mi líbily scény z dobového kabaretu a nejvíc "pra-videoklip" To neznáte větší mršku, s vtipným uklízením desek (na svou dobu geniální!). PS: Skvělé, že v oficiálním textu distributora je popsán celý děj, aspoň jsem teď po filmu pochopil, co se to tam vše na plátně vlastně dělo. (07.01.2017)

Dokáže mě fascinovat vždy ten letopočet. Jak dokázali lidé s takovým vybavením a zázemím dělat filmové snímky. Burian je jistě fenomén a i v tomto filmu, který jsem viděl asi po osmi letech nejméně, mě o tom zas přesvědčil. Jeho specifický způsob hraní umí nebo vlastní málokdo jiný. Oficiální text k tomuto snímku říká, že režiséři nechali velké prázdné místa ve scénáři, právě kvůli Burianovi, a to kvůli jeho jedinečné improvizaci. Původní scénář jsem nikdy nečetl, ale rád tomuto věřím. Někdy mám pocit, že Burian je ale natolik specifický, že je těžké ho nějak kategoricky do určité role zařadit. Možná je to na škodu možná ne. Samotný příběh je pro mě lehce nadprůměrný, pro mě dnes spíše dobrým průvodcem naší historie první republiky, než abych zde našel hodnotu umělecky filmovou. Ostatní herecké výkony jsou poplatné době a hudba jako vždy na vysoké úrovni. (25.12.2009)

Jeden z nejlepších českých filmů z prvního období zvukového filmu u nás je zajímavý z více zorných úhlů. Pomineme-li špičkové herecké výkony značné části protagonistů (Plachta, Burian, Marvan, Šlégl, Fiala), projevuje se ve valné části děje výrazně jevištní herectví příznačné pro lidové prostředí Burianova divadla (platí to zejména pro scény a výstupy v Angořině vile, zlomkově jsou zachyceny i některé projevy burianovského podbízení a proslulého přihrávání ostatních herců svému hereckému řediteli a šéfovi). Neobvyklé jsou i retrospektivy a vcelku slušně zvládnuté náběhy na parodování sladkobolných příběhů rodokapsu, braku a červené knihovny právě tak jako snaha představit Buriana jako chlapce. Honičková scéna, prvoplánově inspirovaná americkou groteskou němé éry, jen dále dotváří poměrně členitý půdorys scénáře i režie filmu. Připočteme-li k tomu dobově nadprůměrný scénář, úspěšnou Lamačovu snahu o vytvoření souvislého příběhu a ne jen volně navázaného řetězce kabaretních skečů (tak dopadl např. Honzlův a V+W PUDR A BENZÍN) i organicky včleněné reminiscence bouřlivě nastupující hospodářské krize (s dokumentárně zajímavou vězeňskou scénou), objevuje se jeden z nejpřesvědčivějších a nesporně nejzdařilejších Burianových filmů. Tato kvalita je současně špičkou celé tehdejší české kinematografie československého období české státnosti. (25.03.2008)

Buriana mám rád, spoustu vtipů má geniálních, ale jak se v každém jeho filmu najdou skvělé scény a dialogy, mám problém u většiny sledovat je celé od začátku do konce. Vinu na tom má i většina obsazení, protože kromě Marvana, Šlégla a Trégla (z těch častých spoluherců, v tomhle případě i Plachty) bývají všichni příšerní. Takže byť je Popelec Hadimrška legenda, celému filmu nemůžu dát víc než dvě hvězdičky. (15.03.2016)