Nymfomanka, část I.

Starý mládenec Seligman jedného večera natrafí na dobitú ženu v zrelom veku. Keďže tá odmieta privolanie sanitky či polície, osamelý pán sa rozhodne, že jej vo svojom skromnom príbytku poskytne pomoc. Saligmana však zaujíma čo sa jej stalo a je ochotný počúvať. Joe tak začína rozprávať svoj dlhý príbeh plný sexuálnych zážitkov a skúseností. Skutočne zaujímavá dráma. Mám s ňou však nevídaný problém. Nebavila ma. A to tento žáner patrí medzi môj najobľúbenejší. Pomerne dlhé rozhovory pripomínajúce bezduché, od veci dialógy, "Ja o voze, Ty o koze", ( Ja o sexe, Ty o rybačke či kostolnom Orgáne??? ) mi síce prišli originálne, no zároveň ma, na moje počudovanie, dosť nudili. Občasné "osvieženie" s krátkym, no zato pomerne reálnym porno strihom prebralo, no nijak extra nevzrušilo. Zrejme patrím medzi tých, čo ich "moderné umenie" nenadchlo. Každopádne, bez ohľadu na moje hodnotenie, "Nynfomanka" stojí za pozornosť! (22.04.2014)

Na začátku filmu se dočtete, že uvidíte střih, který Trier sice svolil, ale nepodílel se na něm, což na zážitku zrovna nepřidá. První část je stejně hravá jako Joe, nečekané odkazy sexuality na Bacha nebo rybaření, netradiční zápletky a nebál bych se říct - příliv nostalgie. Nymfomanka je ještě v rozkvětu, lůno je zdrojem nadpozemských zážitků, a Trier rozehrává svoji kontroverzní hru. (30.12.2013)

I přesto, že některé situace jsou dobré, tak zase mnoha jiným je věnována zbytečná-nadbytečná pozornost a roztahanost - čímž ztrácí film tempo, čemuž značně napomáhá neustále vracení se do (reality) pokoje, kde si Charlotte Gainsbourgova povídá se Stellenem Skarsgardem a to často velmi nudně a zase roztahaně. 330minutová director´s cut si fakt nechám ujít a kdyby Lars von Trier méně onanoval nad pseudointelektuálním pohledem, mohl to být zajímavý pohled do jednoho života jedné ženy. (30.12.2013)

Kdyby "pan umělec" von Trus natočil čtyřhodinovou pičovinu o míchání betonu, vsadím se, že by tu poďobaní hloubaví hošíci naprosto stejně veřejně masturbovali nad tím, jak skvěle se mistrovi povedlo zachytit psychologický rozklad vody v excelentním přesahu cementového potěru, jak hluboce filosoficky dávkoval štěrk do mísící se směsi, a nebo jak si svým veledílem tropí žerty ze všech zkušených polírů (To ti méně hloubaví.). Hovno, ani tak, ani tak! Prostě by si na wykydpédii načetl pár betonářských pouček, a pak by kamerou čuměl do točící se míchačky z extravagantních úhlů, aby to vypadalo kůl a moudře, přičemž by se celou dobu jen míchal beton. I já Larse považuji za velikána. Velikána mezi exhibicionistickými narušenými kokoty. A artoví hnědopichové všech zemí, vytáhněte si hlavy z prdelí. Viděli jste totiž jen další transcendentní, pseudoyntelechtuální blábol dánského egoisty o tom, jak se stal expertem na jeblé krávy s anginou klitoris poté, co si zahulil se svým nudným gynekologem, avšak zapomněl si dělat poznámky, jak by se měla chovat a píchat diagnostikovaná dívka s permanentním svrběním v motorovém pekáči. Ale co. Alespoň jsem se dozvěděl, že "podávat židovský rohlík s vidličkou je slabošské", což považuji za myšlenku roku otce Fura a budu nad ní sáhodlouze rozjímat, dokud nedosáhnu plného souznění se svými čakrami. Jediné, za co jsem "mistrovi" vděčný, je to, že mě nenechal dívat se na šukající Šarlotu Gejnsbrk, takový eksploitejšn by mi dozajista definitivně narušil pohlavní svěžest. Každopádně, jeden díl k dokonalému otrávení a znudění stačil, a tak nymforumcajze s chutí vynechám, a raději si skáknu vyprcat nějakou v rozkroku veselou vdovu, co se u toho netváří jako Frigo, neleží na zádech a unyle nefuní. (18.03.2014)

Tenhle snímek už nemá s kamínkem nic společného, spíše se jedná o oblázek, který jedním šikovným pohybem vyklepnete. Ale proč to dělat, když je tak hladce obroušený a příjemný na dotek? Lars von Trier ve svém novém filmovém přípustku reinterpretací vstupního prostoru do nemocnice dedogmatizuje Riget, vysmívá se diváckým očekáváním, a před vyvrcholením snímek ukončuje, jen aby vytvořil očekávání nová. Filmařsky se jedná o velmi zábavné a chytré dílo („empatický vizuál“ – černobílá kapitola o umírajícím otci, neklidně se houpající kamera sledující Joe v bezvědomí, kýčovité záběry při scénách rodinné idyly s otcem…; včlenění představ druhé postavy – nezúčastněného posluchače – které povyšuje koncept nespolehlivého vyprávění; ambivalentní vidění Joe vs. Selingman, tedy jejich neustálá konfrontace jako prostředek k dovysvětlování, včleňování dalších motivů atp.; snad až rouhačský přístup k exaktním vědám, ba vědě (a její snaze pojmout vše) obecně – např.: Fibonacciho posloupnost - její role ve filmu vs. důvod vzniku; Uma Thurman jakožto personifikace mužského strachu z ženských scén, práce s humorem jako svého druhu orgasmem...) nicméně v konečném důsledku se stále jedná pouze o první část. (25.12.2013)