Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Zanussiho charakterizuje v nejvýznamnějším období jeho tvorby věcně analytický přístup ke skutečnosti, poznamenaný skepsí a nedůvěrou k suverénním soudům. Intelektuální obezřetnost spojuje s respektem k základním mravním hodnotám, ústícím do obhajoby člověka jako individuality. Iluminace je filosofická esej o podstatě lidského bytí, obrazově složená ze série hraných, ostře stříhaných sekvencí, dokumentárních záběrů z laboratoří, továren, přírody, z diskusí studentů i z výroků autentických vědeckých osobností.

"Iluminace" - zážitek náhlého porozumění, osvícení pravdou, láká hrdinu, který neuspokojený studiem bez kontaktu se skutečnou vědou, jde vlastní cestou: přes fyzikální pracoviště a biologické kabinety, neobejde astrofyziku, zavadí o astrology, zúčastní se hypnotických seancí, hledá odpovědi na mučivé otázky v psychiatrických nemocnicích i v rozhovorech s mnichy - chce poznat přirozenost a podstatu člověka, aby si správně zvolil své místo. Stav milosti nenachází, jeho několikaleté hledání končí rezignací, vzbuzující smutek, ne však zoufalství. K smíření se životem dospívá až po mnohých vlastních rozhodnutích, uskutečněných s plnou odpovědností a s pocitem povinnosti vůči manželce a dítěti. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (36)

CheGuevara 

všechny recenze uživatele

Tak s tímhle filmem jsem měl opravdu velký problém. Nevím čím to, možná špatnou náladou či špatně stráveným obědem, ale toto dílko mě iritovalo od začátku až do konce. Do tohoto filmu jsem vnesl svoji veškerou averzi na pseudointelektuální snímky, a to jsem nestačil divit kolik jí vě mě bylo. Mladý doktor se mi tady svěřoval se svými nejniternějšími dilematy a problémy, ale mě to jednoduše nezajímalo. Ten člověk mě byl naprosto lhostejný už od začátku a čím víc škemral o moji pozornost tím víc mě iritoval. Detailní záběry operace mozku ve mě nadobro zhasly jakkoukoliv jiskřičku emaptie. Hlavní hrdina sice hledal smysl života, zato já jsem hledal smysl filmu, který mi doted uniká. Nikdy víc. ()

ORIN 

všechny recenze uživatele

Mimořádná studie lidské duše a smyslu života. Jedná se IMHO o nesnadno uchopitelný, v mnoha ohledech ale výjimečný film. Zanussi téměř všechny své snímky směřoval do světa vědců či filozofů. Tedy do světa, se kterým byl velmi dobře obeznámen. Představitel hlavní role Stanislaw Latallo rok po uvedení snímku tragicky zahynul v Nepálu, a tak postava Franciszka Retmana zůstává jeho jedinou hereckou příležitostí ve filmu. Zejména o něm pak pojednává dokument Slad z roku 1996, který natočil jeho syn Marcin Latallo, zároveň i syn filmový. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Otázka vztahu a vyváženosti zodpovědnosti a seberealizace je palčivá pro každého z nás. Režisér Zanussi, původní profesí vědec, ze své autobiografie vytěžil maximum. Zdánlivá rozkolísanost filmu zrcadlí ve skutečnosti hodnotové rozkolísání hrdiny samého. Psychologická hloubka, které při tom Zanussi dosahuje, je mimořádná. Polská kinematografie v poučeném českém divákovi vzbuzuje náležitou úctu. OSVÍCENÍ, jak lze název filmu také "osvětlit", to - jako mnoho jiných příkladů - jen dále dokazuje. Hloubka a zodpovědnost nejen scénáře, ale i režisérova výkladu samotného, strhává i dnes. Ale jen ty, kteří strženi opravdu chtějí být. ()

TheRaven 

všechny recenze uživatele

Ani tentokrát mě Zanussi nezklamal a v Iluminaci mi naservíroval další vynikající snímek a nymyslím, že to bylo jen tím, že se týká oborů mně blízkých, ale svou celkovou ladností a přitom nelehce uchopitelnou myšlenkou. (FNR Písek 2009) ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Zvuk rýchlej, nepokojnej klavírno-cimbalovej znelky v úvode naznačuje nervnosť a rozutekanosť filmu. Hľadanie zmysluplného života mladého muža je chronologicky rámované od maturity po pracovné začiatky a rodinný život. Jednotlivé úseky života, zložené z rôznych záberov ukazujúcich ako vedecký život, tak aj život rodinný, sú popredeľované fotkou aktuálneho formulára, žiadosti, či inzerátu. Uvedomujúc si riziko zakuklenia v príliš úzkej profesnej špecializácii, sa snaží mladý absolvent prejsť čo najviac prostredí, situácií. Hľadačstvo umocňuje mozaikovitá forma filmu, kde sú navzájom pomiešané napr. citáty z náučných fyzikálnych, či biologických filmov s "banálnym" rozhovorom mladomanželov v existenčnej kríze. Nesleduje sa to najľahšie, výsledný dojem po záverečnej scéne je však po celom tom dušespytovaní a hľadaní príjemný a povzbudzuje k ďalšiemu premýšľaniu, či diskusii. Iluminácia sa tak zaraďuje k otvoreným filmom, ponúkajúcim rôzne možné výklady a odpovede na položené otázky. Zaujímavosť: Vo filme odznejú i úryvky slovenských ľudových piesní Rozsutec, rozsutec, ty vysoká skala, alebo Tota Heľpa, tota Heľpa to je pekné mesto v svojráznej poľskej textovej úprave - napr. o Heľpe som sa dozvedel, že tam žije presne 200 švárnych chlapcov. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Otázky o smyslu života prokládané nejbanálnějšími událostmi ze života vysokoškoláka, který si svá studia prodlouží založením rodiny. Opět se setkávám s filmem, který jde zcela opačným směrem výkladu smyslu kinematografie, jak ji vnímám. Život vkládaný do filmu je marností, zatímco marnotratný život zpestřený filmem může získat smysl. ()

Vitex 

všechny recenze uživatele

Film o mladíkovi, který hledá smysl života. Zkratkovitou, úspornou a elegantní formou vyprávění, plnou nejrůznějších zcizujících efektů, se Zanussimu podařilo do necelých devadesáti minut dostat takové množství podnětů a myšlenek, že po skončení filmu divák neví, jak to všechno má vůbec uchopit. Myšlenky vyvstávají a v zápětí jsou negovány (nebo nechávány nedořešené). Závěr filmu diváka nechává už zcela samotného ve svých vlastních interpretacích. Podle mě je to především o tom, že smyslem života a zároveň nejdůležitější věcí v něm je láska a rodina. ()

hippyman 

všechny recenze uživatele

velmi složitý film mistra filosofických obrazů a zamyšlení nad tematikou a smyslem medicíny, biologie a fyziky ve spojení s problémy mladé rodiny... ačkoliv nepatřím mezi milovníky těžkých snímků, tenhle mi celkem dobře sedl. nicméně vyučujícím středních škol jako učební pomůcku nedoporučuji :-) 80% [Festival nad řekou, 2009] ()

asLoeReed 

všechny recenze uživatele

Zběsilé tempo, jímž Zanussi opět sbližuje podobu filmu se zrychleným myšlením hlavního hrdiny, jemuž hlavou probleskávají vzpomínky, zkušenosti a fakta (začlenění odborného a dokumentárního materiálu), diváka pohlcuje – za pomoci nervózních mechanických tónů Killarovy hudby - silným dojmem, ale teprve po skončení nabízí prostor nad obsaženými tématy a otázkami přemítat a pokusit se celý příběh vlastním způsobem uchopit. Franziszek je talentovaný vědec, který si za svůj obor vybírá fyziku, ale spíše než jasné cíle ho ve výzkumu i životě vedou nerozhodnost a touha odhalit tajemství, která se již zdají být za racionálním zkoumáním, tedy meta-fyzické. Franzkova kariéra se nenápadně rozpadá a je velmi těžké rozpoznat, stejně jako v životě, kdy k tomu začalo docházet. Smíření s klidnou pozicí v rodinném kruhu, idyla při koupání u jezera, za nímž se rýsuje obraz šedivého města, se jako závěr jeví víceznačně. Snímek Iluminace měl dohru i mimo filmové plátno, neboť představitel hlavní role Stanislaw Latallo, pro nějž to byla jediná herecká příležitost, tragicky zahynul jen o rok později při slézání hor v Nepálu. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Po dvoch skúsenostiach s neskoršou Zanussiho tvorbou bola Iluminácia pre mňa miernym šokom. Ona je totiž o dosť divokejšia, ako také Ochranné zafarbenie a Konštanta, i keď rukopis je jasný. Iluminácia nie je žiadna konverzačka, rozpráva sa často iba obrazom, ale stále je to film o jednom klasickom intelektuálovi, ktorému to v hlave funguje trochu inak, ako bežnému človeku a my sa dozvedáme, že aj to sa dá vedecky vysvetliť. Ešte že si dokázal zachovať príčetnosť a pochopil, kde spočívajú odpovede na jeho ontologické otázky. Tie odpovede nie sú nijako zložité, pokiaľ máte ženu s dieťaťom, zmysel života sa ponúka sám. To hľadanie je ale zároveň zábavné, intelektuálne naplňujúce a divácky atraktívne. ()

giblma 

všechny recenze uživatele

Sledujeme kariérní postup mladého nadějného fyzika, skrze nějž se Zanussi zamýšlí nad otázkami vědy a morálky, nad tím, kde končí právo člověka být člověkem. Zároveň je ukázán hrdinův rozpor mezi rodinnými povinnostmi a vědeckým výzkumem, nad životem světským a krátkým odpočinkem mezi mnichy ve zdech kláštera. Vše je podáno ve zhuštěném čase, formou s častými prostřihy na vědecké dokumenty, přítomna jsou intermezza diskuzí skutečných vědců či studentů ()

Bajda 

všechny recenze uživatele

Iluminace Krzystofa Zanussiho je o životě mladého Poláka Franciszeka Retmana, který je zosobněním postmoderní existenciální krize člověka. Ten se ptá po tom, jak může být člověk nejvíc užitečný, zpochybňuje některé oblasti lidského poznání a snaží se dobrat smyslu života. Při tomto hledání se přesouvá od fyziky, přes biologii až k náboženství, aby zjistil, že správná odpověď stejně neexistuje. Zanussi používá celou řadu zcizovacích prvků. Vypráví zkratkovitě a vypomáhá si například dokumentárními záběry, záznamy úředních dokumentů nebo animovanými sekvencemi. Film je tak strukturován jako jakási mozaika Retmanova života. Nadbytečně explicitní mi přišla scéna, ve které sledujeme operaci mozku člověka a pokusy s ním. Chápu, že na nás měla způsobit stejně silně, jako na hlavního hrdinu, ale pro mě tohle bylo už překročení hranice toho, co jsem ochotný v kině sledovat. ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Trochu jsem se bál, že se nenaladím na Zanussiho vědecky podložený intelektualismus, ale musím říct, že film mě pohltil od prvních minut (představení hrdiny zkrze měřitelné hodnoty). Kolážovitá forma různorodých krátkých útržků a vpádu statických "milníků" mu dala slušné tempo zaplněné jednou zajímavou myšlenkou za druhou a navíc zajímavé vizuální variace rovněž zahnaly jediný náznak nudy. Navíc ze snímku vůbec nečiší chlad, vlastně od počátku směřuje k člověku a jeho konkrétním potřebám, které teprve musí pochopit a naplnit - v tom tkví hlavní iluminace i emotivní náplň řady scén. Určitě si udělám čas na některý z dalších Zanussiho snímků, protože jeho velmi osobitý styl je neopakovatelný, zneklidňující a plný empatie - není už jen tohle známka mistrovství? ()

HareS 

všechny recenze uživatele

Iluminácia je európske vysoké umenie. Výpovednejšie a zároveň vágnejšie sa už začať nedalo. Je to jeden z filmov, kvôli ktorým jestvuje čosi ako kastovanie kinematografie velebiace „diela s témou“, kánonizovaná verzia dejín filmu ako umeleckého druhu, ktorá zo svojho zorného poľa metá všetko tupé, nízke, prázdne, nazvite si to ako chcete, ale hlavne dosaďte si tam čo chcete. Páčiť sa nič neznamená. Iluminácia sa mi páčila. Nie preto, lebo sa mi musela, ale preto, lebo ten film identifikujem ako ekvivalent abstraktnej kategórie kvality, bez ohľadu na to, že by kvalitným mal predpísane byť. Prečo sa mi páčila? Čo to je tá kvalita? ___ A trochu menej subjektivizmu by nezaškodilo. Teda nie subjektivizmu, to zavádzam, myslím písania v prvom rode, ktoré sa dá ľahko nahradiť dištancovanejším tretím rodom. Aby to pôsobilo profesionálnejšie. Ale to len tak na okraj, nie že by tu kdesi jestvoval spor o tom, že pri reflexii konkrétneho artefaktu v konkrétnych umeleckých druhoch jestvuje akási objektivita. Objektívne je totiž nemožné, že tie verzie kánonov filmu, ktoré sú nám rok čo rok predkladané ako jeho vrcholy, nimi aj vážne sú. Lebo nie sú. Žiadny Organ, Krížnik Potemkin, Siedma pečať, a síce výborné filmy, ale nič také, všetko sú to len trsy tisícok malých subjektivít, ktoré v takej miere ignorovali filmy z „toho môjho“ kánonu a „toho jeho“ kánonu a „toho jej“ kánonu, v akej ja dodnes napríklad ignorujem Felliniho. Ale už si ho pustím. Stačilo. Mimochodom, problém slovíčka recenzia vo vzťahu k slovíčku objektivita má prosté jednoslovné riešenie. Oxymoron sa volá. Poďme recenzovať. ___ Výrok teoretického fyzika Richarda Feynmana „Mám radšej otázky, na ktoré sa nedá odpovedať, než odpovede, ktoré nemôžu byť spochybnené“ je Zanussiho Iluminácia stlačená do jednej vety. Kladenie otázok ako satisfakcia ľudskej existencie, kladenie nie kvôli odpovediam, ale výsostne kvôli radosti z procesu kladenia. Preto je Iluminácia dôležitý film. Pretože tematizuje stopový prvok ľudského druhu, jeho permanentný svetaspyt posvätený dennodennou skúsenosťou. Ide na to cez ústrednú postavu, najskôr potenciálneho, neskôr regulárneho študenta fyziky Franciszka. ___ Iluminácia začala. Klavírno-cimbalová hudobná atonalita doprevádza úvodné titulky. Atak. Zhon. Hurhaj. Exponovaná je ako rozkusané rozprávanie analogizujúce tekavosť a rozličnosť Franciszkových ideí. Tento stredoškolský fyzikálny elév nastupuje na vysokú s cieľom dožiadania sa informácie. Chce vedieť viac o svete, ktorý mu fyzika môže sprostredkovať v podobe pevných a jednoznačných faktov. Kaleidoskopické rozprávanie prezentuje expresný prierez kľúčovými životnými rozhraniami jeho života. ___ Plynie striktne lineárne, postupuje od vyšetrenia prispôsobilosti zvolenému štúdiu, pokračuje fotkou z maturitného absolutória, prijímacím pohovorom, praxovaním v školských fyzikálnych laboratóriách a tak ďalej, zo všetkého len určitý drobný výsek, akýsi prchavý mikroskopický prierez dejinami jedného života. Hanblivé pozorovanie bezmenného dievčaťa zobďaleč – spoločná káva – vzájomné nažívanie – nezobrazený rozchod – zoznámenie sa s novou partnerkou – spoznávanie – svadba – hľadanie bytu – splodenie dieťaťa – prerušenie štúdia – manželské blaho – manželská rutina. Alebo najvulgárnejšia skratka Franciszkovho osobného života v jednej vete. ___ Čo sa týka výraziva, Iluminácia podstúpila kúru paradokumentárnej štylizácie. Drvivú väčšinu fikčného sveta rámuje do polodetailov a detailov, úsečných statických záberov, alebo sníma švenkujúcou a zároveň plíživo transfokujúcou kamerou. Maximálne eliminuje tie časti scén, v ktorých postavy prichádzajú do snímaného priestoru, oťukávajú sa v ňom a drzo rezignuje na klasickú výstavbu v rámci scény a sekvencie. Práve v prezentácii výlučne a len reakcií, akýchsi diváckych vhodení do stredu jednotlivých akcií s odstrihnutými expozíciami, je jej najväčšie novátorstvo a svojbytnosť. Zanussi film penetruje fotkami rôznych fyzikov, štatistickými grafmi, animáciami, prehovormi poľských fyzikov a filozofov napríklad o rozdieloch medzi rozmermi priestoru a času, čím sebareflexívne narúša kontinuálnu naratívnu niť. ___ Iluminácia ako esej na tému hľadania absolútnej pravdy postupne predkladá, že nič také vlastne nejestvuje. A už sme opäť pri subjektivizme. Svet ako konštrukt vlastnej mysle. Pre Zanussiho film je príznačný zdravý relativizmus a ustavičné spochybňovanie pevne zasadených dogiem. Netvrdí, že fyzika je možná sa čohosi ako absolútnej pravdy dopátrať, ale ide len o jeden z mnohých kľúčov k nej. Podobne ako biológia, filozofia, spiritualita, či vlastne čokoľvek, čo Zanussi kladie na rovnocennú úroveň v zmysle nemožnosti dospieť k akémusi vrcholnému osvieteniu. Pri Iluminácii, síce pevne vrastenej v konkrétnej krajine a čase, je informácia uvedená v predošlej časti tejto vety maximálne bezúčelná. Problém, ktorý tematizuje, je totiž rozložiteľný do ľubovoľného časopriestoru a aplikovateľný celoplošne. Zároveň je podvratná a ironická, keď do debát o exaktných fyzických poznatkoch namiešava šarlatánske vyjavovania životných právd prostredníctvom veštenia z ruky a kontextualizuje ich ako zásterky hĺbky veľmi lenivým spôsobom sa komusi pokúšajúce prísť na bytostný kĺb. ___ Dôležité je nakoniec tiež zdôrazniť, že Franciszek je postava, ktorá netrpí existenciálnou krízou, ako by sa mohlo zdať. Založil si rodinu a naplňujúco študuje. Nie je to tápajúci, spoločnosti odcudzený jedinec, ale človek smädný za poznaním. Fatalisticky pasívnym spôsobom sa neodovzdáva „vyššej moci“, pretože si chce zodpovedať základné ontologické, ale predovšetkým epistemologické otázky. Iluminácia tak nikdy neupadne do roviny samoúčelne zdeprimovanej Červenej pustatiny Michelangela Antonioniho, vyhoreného filmu o vyhorených ľuďoch. Nemôže, pretože Franciszek nie je Giuliana, ústredná postava spomenutého filmu. Nie je to sexuálne neuspokojený, náladový pubertiak, slaboduchá pasívna schránka, ktorá dlho blúdi a prechádza sa, ale činorodý študent majúci konkrétny cieľ: Dopátrať sa zmyslu. Pričom nejde o také to donkichotské hľadanie zmyslu života ako obecnej danosti, univerzálne nadiktovanej stratégie „toho správneho žitia“. Vôbec. ___ Franciszek je dusený ako kapor vo vodou nenapustenej vani. Nie však vo význame spoločenských reštrikcií či osobnostnej degradácie, ale v nespôsobilosti dopátrať sa akéhosi zastrešujúceho zmyslu. Teda až pokiaľ nezistí, že ten svoj zmysel žitím aktuálne napĺňa. Všetko je ale spochybniteľné. Bezvýhradnosť, nekompromisnosť, principiálna náhodilosť a smrtiaca kauzalita. Dané sú len tie. Bytostné sebautvrdenie cez rodinu a prácu. Alebo nejednoznačne rozmazaný, Franciszkom vytúžený a vlastne ironický záver? Možno. Spontánnosť a racionalita, teda láska a veda ako dve ústredné veličiny Franciszkovho života uberajúce sa vo vzájomnej harmónii ako záver jednoznačný? Možné tiež. Toto je tá kvalita? Určite áno. ()

hygienik 

všechny recenze uživatele

Ak si Zanussi. vyberie jednu konkrétnu oblasť života, vie ju príťažlivo,(týka sa to scenára) spracovať. Ak daná otázka diváka osloví, film ho pohltí. Mozaika stovky drobných aj dôležitých životných momentov prekladaná umeleckými zábermi však pohltí len filmových fajnšmekrov a zvyšok divákov asi znervózni. Pre mňa je šťastím, že Zanussi má dnesobdobie tvorivého experimentu už za sebou. ()

zette 

všechny recenze uživatele

Tak kriticky jako CheGuevara bych zase nebyl, je ale fakt, ze se mi film moc nelibil. Ve Strukture krystalu byla veda spojena s dejem velice dobre. V Iluminaci to uz ale nefunguje. Pokud clovek skutecne neni intelektual ( nebo si na nej alespon nehraje ), tak neverim, ze film muze s vyjimkou kamery nejak zaujmout. ()

mortak 

všechny recenze uživatele

Seminární práce studenta třetího ročníku filosofie na téma věda versus filosofie. Bohužel velmi špatná, protože Zanussi se snažil nacpat do filmu co nejvíce filosofického tázání, co nejvíce ilustrací řešeného problému a výsledkem je intelektuálský nervní videoklip. Když chcete v hodině a půl obsáhnout celý rozsah položené teze a ještě ho doslovně konkretizovat, nakonec neřeknete vlastně vůbec nic. A tak nám na začátku profesor připomene Augustina, neboť v memoria, hluboké síni duše, nacházíme věčné pravdy osvětlované světlem vycházejícím z jednoho zřídla, z věčnosti. A Zanussi ihned polopatisticky demonstruje, že tělo navenek zkoumají všechny možné přístroje, ale uvnitř duše stojíte nazí před zrakem Boha. Zbytek filmu vychází z Husserla (Krize evropských věd) a Heideggera (začátek Bytí a času a poválečná křížová výprava proti kybernetice). Vhodné pro studenty ZSV jako úvod do problému. Dávám tři hvězdičky jen proto, že proti Brownovým Andělům a démonům, zneužívajícím rozpor vědy a víry pro efektní vraždění, jde pořád o slušný počin. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Zajímavě natočený film o hledání smyslu života Fraciszeka Retmana (Stanislaw Latallo). Spíče než rozhodnutí určují jeho životní dráhu různé náhody, které ho tlačí do různých postojů, které mu nejsou ani vlastní. Cítí se omezován a přitom svoboden díky fyzice, morbidně kruté psychiatrii, prací, rodinou. Koketuje s myšlenkou psychiatrického osvobození mozku, sebevraždou a klášterním poustevnickým životem. Hledat a nalézt své místo v životě rozhodně není jednoduché. Na člověka působí nejrůznější vlivy, ať už škola, práce, rodina a další. Nalézt vyváženou kombinaci kariérní a rodinné spokojenosti je nesmírně obtížné, navíc pokud se většinou rozhodneme dělat věci, o kterých si myslíme, že díky nim dojdeme ke štěstí, ale přináší nám další otázky a pochybnosti, které nás celkově strhávají zpět. Hrdina nakonec nachází určité uspokojení v určité vyváženosti mezi svojí rodinou a akademickou prací. Ale jestli nalezl smysl toho všeho pro mne zůstává záhadou. Všechny otázky jsou filozofického charakteru, ale bez jejich odpovězení nelze nalézt uspokojivou cestu, ale jen zdání a určitou formu přežívání, kdy čekáme na nějakou změnu. Ale ta nikdy nepřijde sama od sebe. ()

Charlizee 

všechny recenze uživatele

"Co to je iluminace? Iluminace je termín a idea svatého Augustina. Termín a idea se udržely dlouho, po celý středověk, v celé středověké filozofii. Podle této teorie dosahujeme poznání pomocí osvícení rozumu. V tomto momentu osvícení rozum přímo vidí pravdu. Tak, jak oči vidí reálný svět, vidí pravdu prostě, bez přemýšlení. Takže iluminace není působení extáze, není to taková ta bezmyšlenkovitá extáze a vytržení. Znamená koncentraci myšlenek. A pro dosažení tohoto stavu stačí jen čistota srdce, která je důležitější než činnost rozumu." "Nejdůležitější rozdíly mezi rozměry prostoru a času spočívají v tom, že v prostoru se můžeme pohybovat různými směry vědomě a cíleně, ubíhání času v naší mysli je poněkud automatické a nemůžeme ho ovládat. Běh času v naší mysli bychom mohli přirovnat k mihotavému osvětlení. Přítomnost i minulost, které existují v naší paměti, jsou osvětlené, zatímco budoucnost se utápí v temnotách. Možná že exisuje metoda, jak osvětlit budoucnost, jak rozšířit ono osvětlení. A možná jsou takoví, co i v temnotách dokáží uvidět nejasné kontury, obrysy toho, co bude zítra. Současná věda nevylučuje, že budoucnost existuje v přítomnosti, podobně jako minulost existuje v naší paměti." ()

Reklama

Reklama